Vážená redakce Loutkáře
Vážená redakce Loutkáře,
Na úvod bychom vám chtěli poděkovat za uveřejnění recenzí k inscenacím Hlína a Krotitelé zázraků v Loutkáři (vydání 1 – 2024), moc si věcné reflexe paní Švecové vážíme.
Bohužel se nemůžeme neohradit vůči následujícímu rozhovoru s Jiřím Šponarem a Janem Vejražkou, kteří v době jeho vzniku umělecky vedli Divadlo Lampion (Jiří Šponar byl již v červnu 2024 z funkce jednatelem odvolán a připravovaná inscenace v jeho režii byla zrušena, ve funkci tedy nyní zůstává pouze Jan Vejražka).
Náš dojem je takový, že si autorka rozhovoru neudělala patřičnou rešerši a minulost Lampionu formovaná primárně námi, Lucií Helenou Botlíkovou (um. šéf 2017 – 2023) a Matoušem Danzerem (dramaturg 2017 – 2023) tak působí na neobeznámeného čtenáře zkresleně a nepřesně. Tím, že se autorka v minulých aktivitách Lampionu zřejmě neorientuje, nebyla schopná kontrovat některým nepravdivým výrokům svých respondentů. Výsledný tvar je, jak už jsme zmínili, velmi zavádějící a bohužel nepochybuji o tom, že je pro nás a naše bývalé kolegy do určité míry poškozující.
Rádi bychom proto několik věcí uvedli na pravou míru.
Problematický a zavádějící je už samotný titulek Lampion pod novým vedením? Loutkový a otevřený veřejnosti! Nevíme o tom, že by Lampion pod „starým“ vedením nebyl loutkový. Stačí namátkou zmínit třeba inscenace Komodo, Hlína, Stín Kapradiny nebo Zlatovláska. Otevřený veřejnosti díky několika sezonám nejen večerních off programů, workshopů pro veřejnost i pedagogy a třem ročníkům festivalu AMPLION podle nás Lampion byl. K tomu všemu se ale blíže vyjádříme v následujících odstavcích, neb titulek samozřejmě jen odráží samotný obsah rozhovoru.
Jan Vejražka například říká, že Doposud tu určitě dělali zajímaví tvůrci, ale čím dál víc se tíhlo k činohernímu divadlu. Jak již zmiňujeme výše, toto je objektivně nesmysl. Činohře, respektive kombinaci různých přístupů v jedné inscenaci, jsme se rozhodně nevyhýbali, jelikož věříme, že divadlo pro děti a dospívající se nutně neopírá o jednu konkrétní formu. V době našeho odchodu však bylo na repertoáru aktivních 14 inscenací, z toho 9 by šlo považovat za v podstatě čistě loutkové a zbylých 5 za formy kombinující inscenace.
Dále Jan Vejražka zmiňuje, že nechali postavit novou elevaci pro hraní s diváky usazenými přímo na jevišti. Pravdou je, že tuto elevaci rozšířili o několik diváckých míst, ale samotnou „malou scénu“, tedy elevaci pro sezení na jevišti jsme vybudovali již v roce 2018 a od té doby byla pravidelně využívána pro komornější loutkové inscenace.
Jan Vejražka také říká Chceme navázat lepší spolupráci s pedagogy, to zde zatím bohužel vůbec nefunguje, takže lektorské programy, metodiky, aby věděli, že návštěva divadla není jen zabité dopoledne… V ostatních podobných divadlech toto už dávno funguje a my to v Lampionu potřebujeme nakopnout. Divadlo Lampion mělo svého divadelního lektora od roku 2017. Nutnost tohoto postu bylo nejprve potřeba obhájit a prosadit, ale vzhledem k zájmu škol i veřejnosti byla nakonec divadelní lektorka přijata na plný úvazek. Lektorské programy, dramatické ateliéry, divadelní dílny, workshopy pro pedagogy a programy pro školy přímo na míru byly v divadle realizovány po celou dobu. Lektorka Dominika Prokopová se věnovala vzdělávání pedagogů v oblasti dramatické výchovy dlouhodobě, ve spolupráci s MAS Jihozápad byl realizován opakující se workshop pro pedagogy mateřských a základních škol. Ve spolupráci s druhým divadelním lektorem Janem Mrázkem byly realizovány další kreativní workshopy a divadelní projekty, na kterých se podíleli také další lektoři z řad absolventů Katedry výchovné dramatiky DAMU. Články o těchto projektech vyšly opakovaně v časopise Tvořivá dramatika a lektorka Dominika Prokopová byla také jednou z hostek pořadu ArtCafé, který byl věnovaný divadelnímu lektorství.
Jiří Šponar říká: Máme dojem, že v minulosti divadlo komunikovalo jak vizuálem, tak repertoárem spíše s předškoláky a žáky prvního stupně, my bychom rádi tuto škálu posunuli na obou stranách. Zmíníme inscenace jako Sirotci času, Případ Edward, Stín kapradiny nebo Tygr (tuto inscenaci pro teenagery dokonce režíroval sám Šponar), které pod naším působením vznikly právě z ambice tvořit i pro dospívající publikum.
Jedno z dalších vyjádření Jana Vejražky zní Kladenský zámek má krásnou zahradu, kde by se dalo hrát v červnu, kdy už lidé nechodí do divadla… Prostě už nechceme, aby divadlo byla taková zavřená konzerva, jak jsme ji vnímali doteď. Ano, občas se jelo na festival nebo na zájezd, ale můžeme nabídnout mnohem víc i místnímu publiku. Budovat značku Lampionu, dostat jeho jméno mezi lidi. V zahradě kladenského zámku jsme ve zmíněných problematických jarních měsících pravidelně nasazovali koncerty divadelní kapely Žampion nebo představení inscenace Zlatovláska, která od počátku vznikala se záměrem pro venkovní hraní. Kromě toho jsme pravidelně v rámci centra města pořádali site-specific masopustní průvody a „rakvičkárny“, originální programy Noci divadel ve spolupráci s externími tvůrci a především jsme založili a třikrát pořádali Mezinárodní festival loutkového divadla Amplion, jehož scénické a troufáme si říct velkolepé zahájení a poměrná část programu se pravidelně odehrávaly mimo budovu divadla pod širým nebem nebo v divadelním stanu. Poslední ročník navštívily vysoké stovky diváků z Kladna a okolí. Divadlo se v posledních letech pravidelně účastnilo prestižních festivalů jako Přelet nad loutkářským hnízdem, Mateřinka, Spectaculo Interesse, Divadelní svět Brno, Dítě v Dlouhé, 13 +, festivalů v zahraničí jako např. Zlatna Iskra v Srbsku nebo za finanční podpory Středočeského kraje festivalu v Porýní-Falcu a několik inscenací vzniklých pod naším vedením, konkrétně Komodo, Stín kapradiny, Šťastný princ, se dostaly do katalogu inscenací vybraných pro zahraniční spolupráci Czech performance collection platformy PerformCzech. Důležité je také zmínit nominaci Kristýny Matěj Dámové na loutkářskou cenu Thálie 2024 za výkon v inscenaci režiséra Jakuba Šmída Sněhová královna. Samozřejmě v době rozhovoru s J. Šponarem a J. Vejražkou tato nominace ještě nebyla známa.
Jsme si však jistí, že za pomoci všeho výše zmíněného se buduje značka a jméno Lampionu se dostává mezi lidi.
Pokračuje Jiří Šponar: V minulosti, těžko říct kdy, Lampion úplně vypadl z dramaturgie městských akcí. A je škoda, když se na náměstí, doslova před našimi vraty, koná vánoční trh nebo jiná akce a nikoho nenapadne, že bychom také měli co nabídnout. Ve spolupráci s městem jsme, kromě dlouhé řady jiných už zmíněných akcí pořádaných primárně v zahradě kladenského zámku, v roce 2021 dvakrát uvedli v kostele Nanebevzetí panny Marie na Náměstí starosty Pavla Kouzelnou Rybovku v režii Matěje Formana, která vznikla ve spolupráci se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a Divadlem bratří Formanů. Představení navštívilo v adventním čase více než tisíc diváků z Kladna a okolí.
A na to vše nešťastně, ale v celku logicky navazuje otázka Veroniky Švecové Čtu za tím poměrně radikální proměnu fungování celého divadla a respondenti v odpovědích zmiňují touhu po off programu, hostujících inscenacích, přednáškách apod. To vše už ale v Lampionu v minulosti pravidelně probíhalo, nejde tedy o žádnou radikální proměnu. Co se v rozhovoru zmíněných oprav divadelní kavárny a pokladny týče, za celou sezonu pod vedením respondentů se v tomto směru neodehrálo nic. Kavárna je aktuálně již více než rok zavřená a rekonstrukce v ní neprobíhá.
Pevně věříme, respektive doufáme, že J. Vejražka ani J. Šponar se nás cíleně nesnažili vykreslit ve špatném světle, ale že jejich buď zavádějící či přímo nepravdivá tvrzení vycházejí z pouhé neznalosti způsobené několikaletým fokusem primárně na hraní a zkoušení. Možná tedy o některých věcech nejspíš nevědí, přestože by se s nimi ve své nové pozici měli seznámit. Kdo by se podle našeho názoru s historií aktivit předchozího vedení divadla měl rovněž předem seznámit, je autorka rozhovoru. Nevznikl by pak z našeho pohledu publicisticky nekvalitní a zavádějící rozhovor, který bývalé vedení Lampionu celkem nespravedlivě vykresluje jako neaktivní a neschopné.
Upřímně nás taky mrzí, že po šesti letech působení v Lampionu a nepopíratelném pozvednutí této scény z hlediska divácké návštěvnosti, reprezentace na festivalech i reflexe odborné veřejnosti, nedostalo v Loutkáři prostor k vyjádření a ohlédnutí se také bývalé vedení. Navíc v situaci, kdy jsme po odchodu z Lampionu nedostali žádný oficiální prostor ke zmíněnému vyjádření se či ohlédnutí v rámci instituce Divadla Kladno s. r. o., neb by to přitáhlo nepříjemnou pozornost a otázky, ideálně ze strany právě odborné veřejnosti a odborných médií.
Tento víceméně totožný text byl dne 6. 8. 2024 zaslán emailem šéfredaktorce Loutkáře Kateřině Dolenské. Ta do své odpovědi zahrnula omluvu a vyjádření: Samozřejmě je mi jasné, že to musíme uvést na pravou míru – těch přešlapů a faulů jsou tam mraky – a zkuste, prosím, popřemýšlet, jestli budete chtít prostor pro samostatný rozhovor, nebo otiskneme tuto zaslanou reakci (případně vámi upravenou). Vyjádřili jsme se tedy obratem, že bychom stáli o rozhovor, který by částečně reagoval na předchozí rozhovor s novým vedením a uvedl tak zmíněné věci na pravou míru. Otištění našeho upraveného vyjádření by z naší strany, myslíme, působilo vůči Lampionu příliš konfrontačně a Loutkáře by to nestavělo do dobrého světla. Vyzvali jsme tedy šéfredaktorku k navržení termínů pro realizaci rozhovoru, avšak nepřišla žádná odpověď. 18. 9. jsme se tedy připomněli s žádostí o rozhovor a dodnes jsme neobdrželi žádnou odpověď.
Bohužel tak nevidíme jinou možnost jak uvést věci na pravou míru než zveřejněním tohoto otevřeného dopisu.
Lucie Helena Botlíková a Matouš Danzer
Komentáře k článku: Vážená redakce Loutkáře
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
