Ztraceno v abstrakci
Těžko říct, co vedlo současné umělecké vedení Činoherního klubu k tomu, aby hned na začátku jubilejní 60. sezony uvedlo Gogolovy Hráče a vystavilo se tak riskantnímu srovnání se Smočkovou legendární inscenací z roku 1982. Proč se komedie, v níž náruživého falešného hráče obelstí podvodníci ještě rafinovanější, hraje právě teď a tady, si ale nejsme jisti ani poté, co inscenaci Lukáše Brutovského zhlédneme.
Gogolovi Hráči na abstraktní scéně. Zleva Ondřej Rychlý (Icharev), Jan Hájek (Utěšitel), Jakub Burýšek (Glov mladší), Martin Finger (Švochněv) a Vasil Fridrich (Krugel) FOTO PAVEL NESVADBA
Citace z onoho slavného nastudování se v ní objeví ve videu a ve zvukové stopě. Svědčí o tom, že se tvůrci vztahují ke Smočkově režii a k nezapomenutelným výkonům Josefa Abrháma, Jiřího Kodeta, Petra Nárožného a Jiřího Zahajského. Je to ale spíš uctivá poklona než organická součást režijního konceptu.
Scénograf Pavel Borák vytvořil pro Hráče bílý abstraktní prostor, podkrovní místnost se šikmým stropem, do níž se nevchází, ale shrbeně klouže nízkým otvorem po nakloněné rovině. Je v ní jen bílý zahradní stolek a čtyři židle, nízká matrace a malá černá lednička. Žádné konkrétní asociace scéna nevyvolává, metaforicky je vyprázdněná. S výjimkou několika „padacích“ gagů při vstupu do místnosti se zdá, že ani pro herce ten aseptický prostor není moc inspirativní. Křečovitě se například vymýšlí, jak vzít do hry onu matraci.
Karetního podvodníka Ichareva, který se ubytoval v hotelu, kde doufá, že sežene nějakou další oběť, již by ve falešné hře připravil o peníze, hraje Ondřej Rychlý. Postavu hráče-závisláka opájejícího se sebou samým a svým podvodnickým uměním si pečlivě „vypiplal“, publikum oslovuje vybroušenými hereckými fígly. Téměř intimní vztah má se sadami označených karet ve stříbrném kufříku a s nejmilovanějším balíčkem, Adelaidou, vede technicky ohromující břichomluvecké rozhovory.
Tři podvodničtí šíbři, Jan Hájek jako Utěšitel, Martin Finger jako Švochněv a Vasil Fridrich jako Krugel, na něj nastoupí jako velká voda. Nekoordinovaně se předhánějí v hlučných špílcích, místo aby postupovali obezřetně jako sehraná smečka na lovu. Přehled o situaci si jakž takž udržuje jen Hájkův Utěšitel. Co se chystá, je zřejmé příliš brzy.
Brutovskému se bohužel nedaří strukturovat dění na scéně a přesně ho pointovat. Často vzniká nepřehledná skrumáž motivací, takže si pak z hlediště jednotlivé tahy na podvodnické šachovnici nemůžeme jaksepatří vychutnat a tím pádem ani ocenit psychologii podvodu a brilantní konstrukci gogolovské anekdoty.
Vědomou hru kočky s myší si nejvíc užívá Vladimír Kratina jako Glov starší, když uplatňuje ve svém výstupu staré dobré činoherácké řemeslo. A přesvědčivě hrají svoje menší partie i Viktor Zavadil jako bankovní úředník Zamuchryškin a Jakub Burýšek jako Glov mladší.
Lukáš Brutovský se v rozhovoru k inscenaci zmiňuje o hledání metafyzických záchvěvů. Působení toho, „co nás přesahuje“, ale v jeho režii nevyplývá z příběhu, povah a jednání postav, jako tomu bylo ve Smočkově inscenaci. Ona znepokojivá, tajemná vyšší moc se dostavuje zvenčí, jako by souvisela s prostorem, v němž se vše odehrává.
Jejím nositelem je postava hotelového sluhy Alexeje, který se zdá být jakýmsi vševědoucím hybatelem děje. Štíhlá postava Jana Dlouhého zdůrazněná bílým rolákem a kalhotami, pronikavý pohled a zvláštní úsměšek na téměř dívčí tváři i jeho stoický klid působí přízračně a nebezpečně.
Všechny kostýmy jsou laděny na škále mezi černou, odstíny šedé a bílou, s výjimkou žluté bundy najatého chlapíka, který sehraje roli Glova mladšího. Výrazná barva postavu zdůrazňuje, ale není úplně jasné proč, stejnou záhadou jsou poletující kanárkově žlutá pírka. Abstraktní estetika Brutovského inscenace vytváří Hráčům napohled zajímavý, až designový rámec, ale zůstává na povrchu.
Činoherní klub, Praha – Nikolaj Vasiljevič Gogol: Hráči. Překlad Leoš Suchařípa, režie Lukáš Brutovský, dramaturgie Miro Dacho a Markéta Kočí Machačíková, scéna Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková, hudba Lukáš Brutovský. Premiéra 7. září 2024.
Komentáře k článku: Ztraceno v abstrakci
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
