Nové hry s vůní táboráku
Součástí 31. ročníku …příští vlny/next wave… se stal též trampský speciál koprodukčního projektu Divadla LETÍ a agentury DILIA Večeře s novou hrou, jenž servíruje dramatické jednohubky formou inscenovaného čtení společně s několikachodovým menu. Tentokrát proběhl vůbec poprvé kolem táborového ohně.
Vladimír Pokorný a Petr Uhlík (zleva) v inscenovaném čtení jednoaktovky A svět je bez Boha FOTO KAMIL KOŠUN
Netuším, co táborák a opékání buřtů znamená pro dnešní mladé, ale pro naši starší generaci to byla docela kultovní záležitost. U ohně ovšem nesmějí chybět trampské písně a jejich výběr zněl z reproduktoru i při příchodu diváků na plácek nedaleko VILY Štvanice a vytvářel příjemně nostalgickou atmosféru. V přestávkách se pak brnkalo na kytaru a společně zpívalo. Menu bylo skromné, a přesto neodolatelné: lahváč, zálesácký salát, špekáček či vegešpekáček a sójový suk nebo opečené marshmallow jako dezert. Opékání pochutin tvořilo předěly mezi čtyřmi vtipnými, žánrově rozdílnými jednoaktovkami od většinou stálých spolupracovníků divadla. V režii Natálie Deákové se představili herci Petr Uhlík, Diana Toniková, Karolína Knězů a Vladimír Pokorný.
Autorka zdejší legendární Olgy Anna Saavedra přispěla mysticky laděnou tryznou za zemřelého kamaráda A svět je bez Boha. Na úvod slyšíme úryvky korespondence z internetového chatu, které svědčí o tom, že někdejší velcí kamarádi v dospělosti žijí v úplně odlišných světech. Nakonec se na tryzně u ohně sejdou jen tři z nich – najdeme tu člověka klidné síly (Uhlík), věčného losera (Pokorný) i úspěšnou modelku se všemi rozpory veřejně známé osobnosti (Toniková). Ti tři před námi zároveň modelují postavu nepřítomného kamaráda s přezdívkou Bůh. Ve vzpomínkách vyrůstá až symbolická postava frajera, který svým charismatem všechny okouzloval, ale rovněž reprezentoval mnohá traumata (nejen) dnešní generace, křehkou zranitelnost společně s přehnaným sebevědomím, vykořeněnost a opuštěnost. Do promluv je přimíchána romantika, nostalgie, existenciální filozofie, ale i humor a nadsázka. Hra mimo jiné vypovídá o tom, že co bylo, už se nevrátí a život protéká mezi prsty. A jak to vlastně s tou smrtí Boha je doopravdy? Kdoví, když trojice při rituálním rozptylování zjistí, že v urně je místo popela rýže…
Hravá a zároveň lehce mysteriózní je druhá aktovka Máši Novákové Nekecej, vhodná právě k táborovému ohni. Sedmileté děti – kluk a holka (Uhlík a Knězů) – se pravidelně před večerkou scházejí na okraji tábora, aby si vyprávěly strašidelné historky ze svého života. Dětské vyprávění podali oba herci s padnoucí naivitou, mezi řádky zcizovanou vlastním nadhledem. Tvůrci zde zároveň více využili prostor ostrova, když se dvojice v jednu chvíli vzdálila až k řece a my slyšeli pouze jejich hlasy. A ačkoli to dlouho vypadalo, že ani diváci, ani děti samotné nejsou ochotni hororovým báchorkám uvěřit, pointa hry nečekaně přinesla dosti mrazivý moment.
Sedm trpaslíků od Sněhurky zná patrně každý, ale pamatujete si jména všech? Sama jsem to zkoušela, a stejně jako Vít Peřina jsem došla k jistotě čtyř – Prófa, Dřímal, Kejchal a… Šmudla! Kdo jsou ti ostatní, na něž odkazuje název aktovky 4, 5, 6? Není divu, že tato trojka se dostane do pomstychtivé nálady. Činoherci tentokrát vystupují v roli loutkovodičů – skryti za plentou animují a dabují trpaslíky, tedy ponožky navlečené na polínkách. Snaha eliminovat zapamatovatelnou trpasličí „elitu“ nepřináší kýžený efekt, a tak celá záležitost zákonitě končí všeobecným masakrem a Sněhurka musí uklízet mrtvolky. Tato crazy rakvičkárna rozhodně stojí za to!
Poslední mohykán Davida Košťáka je scénickým bluesovým monologem, vlastně tak trochu melodramem, na téma bílého heterosexuálního muže, kterému v dnešním světě nezbývá než si dodávat sebevědomí sám. Celá výpověď v interpretaci Petra Uhlíka byla doprovázena sugestivním kytarovým doprovodem Vladimíra Pokorného a dala nám nahlédnout do psychiky mladého muže, který si v dnešním světě neví rady. Hercova zvednutá pěst i způsob, jímž zpíval refrén Správnej chlap / se ničeho nebojí, evokovaly průvody neonacistů či rozvášněných příznivců fotbalových klubů, monolog však mezi řádky zároveň svědčil o úpadku tradičního machistického přístupu k životu a bezradném hledání nové identity.
Herci a herečky s přehledem zvládli nesnadný žánr scénické skici, který vyžaduje schopnost improvizovat, pokud v textu (chabě nasvíceném čelovkami) zaškobrtnou, a přesvědčit diváky, že i chyba může být bonus. Největší dojem zanechal Petr Uhlík, jenž především měl ten večer možnost ukázat rozsah svého hereckého rejstříku.
Další reflexe festivalu najdete na iDN či na www.nextwave.cz/tsunami/
Komentáře k článku: Nové hry s vůní táboráku
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
