Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Ve spárech Kultu (No. 1)
Ačkoli nikterak neholduji ezoskopičinám, ani spřízněným kolektivním sportům, na deset podzimních dní v roce se nesmírně rád svěřím do péče jednoho kultu. Je to samozřejmě ten s velkým písmenem, jenž již po 27. sezon propůjčuje Ústí nad Labem unikátní spikleneckou atmosféru společně zažívaného KULTurního hodokvasu. Letošní nášup navíc nese lákavé hlavní téma Kořeny, a stává se tak příjemně kontemplativním doplňkem k aktuálnímu ročnímu období. Nechte se unášet!
Pod záštitou iniciativy Kulturu nezastavíš mocně zaplály Ohně kultury režijně zažehnuté žánrovým specialistou Vítem Neznalem. Foto: archiv projektu
Zahájeno bylo tradičně plenérovým projektem, jenž tentokrát magicky rozzářil obvyklé letní epicentrum ústeckých volnočasových hrátek, jezero Milada. Pod záštitou iniciativy Kulturu nezastavíš mocně zaplály Ohně kultury režijně zažehnuté žánrovým specialistou Vítem Neznalem. Desatero táboráků svým charismatem mimo jiné obsloužili harmonikářská údernice Rozálie, folkoví bardi Eliáš Jeřábek a Filip Kotek, My kluci co spolu chodíme, Petr Uhlík a Jan Hušek či Rostislav Novák starší. Poklidné meditace střídalo rozpustilé vyprávění, koncerty, prasečí grilovačka či tradiční buřt, opékaný pod bezmála odborným dohledem. Vkusně vyvážená kombinace prazákladní mezilidské pospolitosti s ohnivým géniem loci i úctyhodnou dávkou nadhledu stvořila strhující událost, jež se stala vynikajícím výchozím bodem pro zážitky příští. Bravo, Kulte!
Speciálním epilogem povedeného prologu se stala má cesta zpět do samotného centra Ústí nad Labem, jež zahrnula milé setkání s místními policisty, kteří mne laskavě navedli na správný směr a nezapomněli mi připomenout vyhlášenou nebezpečnost místního obyvatelstva. V časně nočním autobuse jsem si zase prakticky ověřil, že místní gangsterská omladina i nadále disponuje slušným arzenálem obscénních gest, a vydařenou perličkou byla má návštěva nového baru ve stylu padesátých let, kde jsem se málem stal obětí násilného útoku, protože bujaře křepčící potetovaný mladík se santaclausovskou čapkou na hlavě si mou nevinnou šprýmovní otázku: Koukám, že Vánoce jsou již za dveřmi? bůh ví proč mylně přeložil jako Ajaj, to je to párno!. Díky výborně připravenému personálu se však hrozící konflikt podařilo zaplašit, a nakonec dorazila i kajícná omluva, navíc vyšlá přímo z úst dotyčného rabiáta. Inu vzrušující první den!
Oceňovaná performance K Prameni. Foto: archiv festivalu
Na Střekovském nábřeží pak rozbil své stany Jakub Gottwald se svým kmenem aby zde čtyřikrát uvedli oceňovanou performanci K Prameni, jež přitažlivě oživuje pozapomenuté příběhy, pevně spjaté s původním americkým obyvatelstvem, a výborně tak koresponduje nejen s ústředním tématem ročníku, ale i s úvodními ohni. Konec dlouhého léta v něžném i vroucím polibku s rozjíždějícím se podzimem….
Červotoč. Foto: archiv divadla
Inscenaci ústeckého Činoherního studia Červotoč, jejíž premiéra byla exkluzivní součástí 27. Kultu, se budu podrobněji věnovat ve svém článku pro tištěné Divadelní noviny, takže pro tentokrát budu stručný: režisérce a zároveň i autorce dramatizace stejnojmenné magicko-realistické novely Layly Matínez Elišce Říhové pod rukama vykvetl vizuálně vtahující, intelektuálně provokativní, avšak nedoslovný skvost, jemuž sugestivně herecky vládnou Zuzana Zlatohlávková, Marie Machová a Luciana Tomášová. Jednu z nezpochybnitelných událostí této divadelní sezony byste rozhodně neměli minout, a na festivalu budete mít ještě jednu šanci, a sice 17. 10. od 19:00 hodin, logicky na scéně Činoheráku. Kdo dorazí, nebude litovat. Jednoznačný výletový tip. Ústí vládne podzimu!
///
Pokračování příště!
Komentáře k článku: Ve spárech Kultu (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
