Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky
Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 11)
Hrzánová je schopná hrát střihem, žádný realismus, to zatím naši dva další herci neumí. Jsou skoro bez uměleckého vzdělání a bez zkušeností, ale ještě to nevadí. Práce jde od ruky a hra je celá přepsaná. V rozhlase, v archivu, mi pan Litoš našel všechny ty komoušské šlágry jako Internacionálu, Píseň práce a celou škálu budovatelských písní. Náš byt je nám malý, potřebujeme prostor, budeme aranžovat, ale kde?
Obracím se velmi nerad na ředitele v Příbrami Jiřího Slance, zda zaplatí v Praze divadlo U Hasičů, abychom tam mohli mít aranžovací zkoušky. Má strašný kecy, ale nakonec, když zaplatí starý dluh, nás tam zkoušet nechají.
Na jedné zkoušce se zjevuje moje nejmladší dcera Janička, která se na nás dívá, jak nám to dnes moc nejde. Po chvíli zmizí a přináší velký tác a na něm zákusky a kafe. Atmosféra se změnila, všichni jsou překvapeni. Od té doby jde zkoušení jedna báseň. Musím se ještě hodně učit.
Někdy musíme do zkušebny, a ta nestojí za nic. Musíme zkoušet potichu, abychom nerušili, protože se natáčí Tobogán a Sláma by se zlobil.
Našel jsem dobrý slova na Píseň práce. Ta si zpívalo český dělnictvo, aby si ulevilo vod komoušů.
Už komouši jste v prdeli
Tak jsme vám to natřeli
A není cesty zpět
Ten kandelábr na rohu
Čeká na tebe soudruhu
Buď v práci v šest
Buď v práci v šest
Ale nastal problém. Herec z Příbrami, syn horníka, nemohl asi z ideologických důvodů tento text vydýchat, a že to zpívat nebude. Co naplat, dostaneš tabulku: nezpívám, protože text mě uráží; a zcela okamžitě mladý herec mění své rozhodnutí a s radostí pěje již deset let to, co mu na zkouškách nešlo z huby.
* * *
A už je generálkový týden, a my jedem zkoušet do Příbrami, kde má být vše připraveno, postavená scéna, kostýmy, rekvizity atd. Jaké to překvapení, není připraveno nic a všechny ženský z kanceláří, a že se jich vyrojilo hafo, sedí v publiku a čumí na Hrzánovou, jak jim bude hrát divadlo. To se ale spletli, milánkové. Bára je na takové věci připravená. Dohodnem se okamžitě, že si to jen technicky přejede, žádný hraní, a do Prahy. Vážený pane řediteli, když bude zítra vše OK, bude seriózní zkouška.
Na to slyšeli. Hlavní zkouška bez problému, druhá taky, první generálka dobrá, ale o pauze druhé přichází tajemnice pana ředitele, na hlavě velký drdol a v ruce dopis, ve kterém mi ředitel Slanec zakazuje znevažování Internacionály a hajlování na scéně. Žádná sranda, na gubernii to myslí vážně. Když to nezměníme, zítra premiéra nebude. A k tomu volá umělecký šéf Pešice, fakt to dejte pryč, nebo ředitel premiéru zakáže. Takoví to byli sráči. A tak jsme fašouny změnili na pionýry a ředitel se mnou nemluví.
Konečně je 7. listopad 2002, čtvrtek, a v Příbrami je premiéra.
/Pokračování/
Komentáře k článku: Jiří Schmiedt: Slunce zapadá jak nebesa krásných křídel (No. 11)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
