Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Názory – Glosy

    Retro není nevinné

    Navštívil jsem 16. října první reprízu inscenace operety Oskara Nedbala Polská krev v Krušnohorském divadle v Teplicích. Nastudovali ji profesoři a studenti teplické konzervatoře a zahráli ji teprve podruhé od červnové premiéry. Bylo prakticky vyprodáno, většinou staršími, ale i mladými diváky. Nadšenými, že viděli tradiční operetu! Neskrblili aplausem vestoje. Přitom viděli chudou podívanou (kde by na bohatší vzala konzervatoř prostředky, říkal jsem si, kde všude si načančané operetní kostýmy asi vypůjčili), pěvecké i herecké výkony velmi, ale velmi disparátní, orchestr na úrovni žáků konzervatoře. Stylové napodobení operetní machy ze šedesátek až osmdesátek, jak ji starší profesoři konzervatoře sami zažili a někteří v mládí sami provozovali. Dalo by se meditovat nad tím, do jaké míry se do inscenace promítla umělecká úroveň a koncepce výuky teplické konzervatoře, ale o to nejde a hodnotit školu podle této inscenace by bylo hodně troufalé. Navíc mi byl jejich upřímný pokus vzkřísit starou dobrou operetu nadmíru sympatický! Jestliže se u nás stále volá po tradičních inscenacích zvláště českých oper, a zvláště v Roce české hudby, u operety není po čem volat – hraje se výjimečně a většinou stylem rádoby moderním, přitom zcela nepřípadným, a tak nemáme nejmenší právo opovrhovat pokusem o dávný styl. Pro oba přístupy ostatně platí, že operetu, až na výjimky, u nás hrát a zpívat už neumíme, mladí v Teplicích se snaží přibližně odkoukat a napodobit řemeslo od svých učitelů, operetní modernisté si zase lámou zuby na zvláštní směsici lidové zábavy a výsostné technicky obtížné hudby. Protože hrát operetu je ale opravdu kumšt!

    Nejenom inscenací jako kdybych vkročil do předlistopadové minulosti. Zašedlé tmavé prostory letos právě stoleté budovy, asi tu musí šetřit i elektřinou. V prvním patře rozlehlý bufet s mizernou nabídkou, krabicové víno, pivo, brambůrky. Platební karty neberou. A lidé vypadali stejně spokojeně jako při potlesku. Bylo zřejmé, že se tu cítili chráněni před zlou současností venku. Že si do prostředí, jemuž rozumějí, přišli odpočinout od světa tam venku, kterému nerozumějí. Stejně jako si do operety a do komediálních divadel chodili lidé odpočinout za německé okupace. Potom za komunistů, a tak dál…


    Komentáře k článku: Retro není nevinné

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,