Pěkná premiéra
Premiéra opery Bohéma Giacoma Pucciniho se v opavské opeře povedla. Úroveň jí dodalo šest převážně mladých interpretů, typově přesně odpovídajících svým postavám, vzájemně kompatibilních mezi sebou kultivovaným zpíváním a přirozeným jevištním projevem. Což této Pucciniho opeře svědčí.
Martin Javorský zpívá básníka Rodolfa uvolněným, trochu poitalštěným tenorem výtečně, předvádí ho, stejně jako činí ostatní interpreti, na základě osvědčeného mustru, ale dává postavě věrohodnost a jejím tužbám a problémům uvěřitelné emoce. Stejně tak Helena Beránková v roli smrtelně nemocné švadlenky Mimi, jejíž niterný soprán vyjadřuje něhu a vznosné klenuté pasáže horoucí touhu po lásce a po životě. Však tím patří Bohéma k nejoblíbenějším operám v celém operním světě. A také pro skvěle napsanou trojici Rodolfových uměleckých kumpánů, každý přitom má své téma a svůj charakter a postihnout ho v několika výstupech není jednoduché. Byť i pro tyto postavy existují dlouho formované vzory a ani těm není třeba se moc bránit, jen dodat pokaždé něco ze sebe, ony svého druhu zavedené ikony prostě uchopit po svém. A to se v Opavě dařilo!
Filip Tůma roli malíře Marcella skvěle zazpíval, technicky i výrazem, chlapák v konfliktech, kluk v pěkně rozehraném „blbnutí“ s přáteli v mansardě, kde je třeba zahřát se pohybem, když není na uhlí do kamen. Michael Kubečka coby filozof Colline i Martin Štolba v roli skladatele Schaunarda bohémskou pánskou společnost skvěle dotvářejí. A Tereza Kavecká – za roli Musetty obdržela opavskou cenu už v roce 2010, a jako by se v jejím případě zastavil čas, stále krásná, energická, s průrazným hlasem a projevem. Ano, tohle na dobrou inscenaci Bohémy samo o sobě stačí, malé opavské jeviště bylo plné až přeplněné akcemi a emocemi, na to obecenstvo chodí.
Režisérka Andrea Hlinková s choreografem Martinem Tomsou také dbali právě na pohybové a gestické provedení postav, nevymýšleli převratné inscenační novoty. Na můj vkus režisérka nemusela některé výjevy tolik sentimentalizovat, především už tak plačtivý závěr opery – Mimi v mansardě umírá na posteli pod baldachýnem. Vůbec s výtvarnicí Miriam Struhárovou mohly lépe vyřešit prostor mansardy – umělci podle nich zřejmě bydlí na ploché střeše činžáku, na horizontu vykukuje Eiffelovka a po stranách malované zasněžené pařížské střechy, a proč se k nim vchází jakousi průhlednou boudičkou připomínající zahradní skleník, jsem už vůbec nepochopil. Samozřejmě to znejasňuje prostorovou logiku příchodů a odchodů postav, na které v realistickém základu inscenace přece nadmíru záleží. Aby se ta zbytečnost mohla před druhým obrazem odklidit, byla třeba přestavba za zavřenou oponou, za níž bylo slyšet kladiva a před níž se režisérka snažila prostoj zamaskovat hodně neobratnou snad klauniádou. Naposledy jsem o stejném problému psal v případě Otella v pražské Státní opeře – to se opravdu esteticky a provozně vracíme do minulých století? Přitom bylo zřejmé ze 3. obrazu, že inscenátorky chtěly dění opery i poetizovat, včetně prostoru. Nerozumím.
Miloslav Oswald vedl premiéru spolehlivě, souhrou orchestru i tempy. Jen to v malém prostoru chtělo ubrat decibely, předimenzovaný orchestr zpěváky místy kryl – ještě že se nedali vyprovokovat k přepínání hlasů. Spolehlivě zpívaly sbory, Kremena Pešakova jako obvykle pečlivě připravila sbor divadelní i děti studia vedeného Terezou Kaveckou.
Kuriózně působí kombinace českých a slovenských textů v programu k inscenaci.
Slezské divadlo Opava – Giacomo Puccini: Bohéma. Hudební nastudování a dirigent Miloslav Oswald, režie Andrea Hlinková, choreografie Martin Tomsa, scéna a kostýmy Miriam Struhárová, sbormistryně Kremena Pešakova. Premiéra 20. října 2024.
Komentáře k článku: Pěkná premiéra
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)