Divadelní noviny > Burza Zprávy
Bedřich Smetana a smysl pro drama
Na úspěšný projekt Kniha džunglí, který v Azylu78 během tří let zhlédlo více než 33 000 diváků, naváže v červnu 2025 premiéra multižánrové inscenace Má Vlast. Historicky první divadelní, scénické, taneční a loutkové zpracování národního pokladu připravuje čtveřice osvědčených tvůrců: Matěj Forman (režisér a scénograf, Divadlo bratří Formanů), Marko Ivanović (hudební skladatel, šéfdirigent Janáčkovy opery ND v Brně), Janek Jirků (režisér, ředitel Divadla Minor) a Štěpán Pechar (tanečník a choreograf, umělecký šéf DEKKADANCERS). Cyklus šesti symfonických básní Bedřicha Smetany se tak po 146 letech od svého vzniku prvně dočká divadelní podoby určené divákům již od 6 let. Premiéra se uskuteční 12. června 2025 v Azylu78, letní scéně divadla Jatka78 na pražském Výstavišti. Živě zahraje 16 hudebníků České filharmonie.
Foto: Irena Vodáková
Mou Vlast Bedřicha Smetany čtveřice tvůrců považuje za kouzelné hudební dílo, které již při poslechu prvních tónů vzbuzuje pocit dojetí, rozplývavé krásy a snad i národní hrdosti. Notoricky známé symfonické básně mnozí z nás slyšeli na nejrůznějších místech a při rozmanitých příležitostech. Pozornosti divadelního světa však Má Vlast dosud unikala, a proto se ji zkušení divadelníci, skladatel a choreograf chopili, aby z ní učinili nejen potěchu pro uši, ale i pro oči. Inscenace je tak určena divákům všech věkových kategorií – pro milovníky hudby, tance, improvizace, loutek, výtvarna a výpravných divadelních scén.
Spojení hudby, pohybu a vizuálních efektů v tak originálním prostředí, jakým je cirkusový stan, nám umožňuje vyjít za hranice tradičního koncertního sálu a oslovit širší publikum. Nicméně hlavní motivací každého projektu jako Má Vlast je nabídnout nové zážitky. Jsem přesvědčen, že se to stejně jako v případě Knihy džunglí povede i tentokrát, říká David Mareček, generální ředitel České filharmonie.
Marko Ivanović se svým mimořádným talentem převede hudebně barevné bohatství symfonického orchestru z koncertních sálů pod střechu cirkusového šapitó. Smetanovu Mou vlast považuje za jedno z nejvíce ikonických českých symfonických děl, k němuž se každý muzikant vztahuje. Proč se tedy pouštět do něčeho tak ošemetného, jako je hudební úprava už prakticky dokonalého díla, pokládá si sám otázku a rovnou na ni odpovídá: Protože si myslím, že i s takto legendární skladbou lze navázat tvůrčí dialog. Že lze uchopit Smetanovu ideu a hudební nápady a podívat se na ně současnýma očima. Protože se domnívám, že i ten nejkonzervativnější posluchač se nakonec rád nechá pobavit a překvapit. Podstatou každého živého umění je totiž – hravost… vysvětluje hudební skladatel a dirigent.
Matěj Forman s týmem blízkých spolupracovníků, mezi něž patří např. výtvarnice Andrea Sodomková, vytvoří obraz krajiny a celkový vizuální svět. Režijně se chopí některých básní a na cestě za jejich vyprávěním se potká s ostatními spolutvůrci. Nové zpracování ikonického hudebního díla považuje za možnost, jak se k němu znovu vrátit, nechat se obklopit jeho krásou a najít k němu opět vztah: Ikonická díla jsme zvyklí prolistovat jako ve škole učebnicí a založit je do šuplíku jako hotový úkol. Je to velká škoda. Tohle by se nám nemělo stát! K šesti symfonickým básním Bedřicha Smetany dnes přicházím a skláním se jako k prameni, který už dávno čeká na moje dlaně. Na dně to víří zlatým pískem a v jiskřivé hladině se odráží hvězdy i modré nebe nade mnou. Než naberu do dlaní, mihne se v prameni jako v zrcadle i moje tvář. Kolikrát jsme se my dotkli zázraku, který umí hudba? Má vlast jako pramenitá voda v dlaních chladí a v srdci občerstvuje. Tady jsme doma, tady jsme spolu, malí i velcí, rodina, shrnuje režisér a scénograf.
Štěpán Pechar je hlavním choreografem celého projektu a pokusí se některé zachycené pocity tuláka procházejícího českou krajinou vyjádřit v pohybových básních beze slov: Zajímavé na tanci je, že jedním gestem se dá vyjádřit silná emoce. Někdy tohle samo sebou stačí. Jindy je třeba definovat děj, nebo obsah scény konkrétněji. Hledat slovník a způsob pohybového vyjádření, který není příliš podbízivý ani prvoplánový, nechává divákovi prostor pro imaginaci, ale je zároveň srozumitelný, je stěžejní. Pakliže se ztvárňuje děj, chci ho být schopen číst. Vystihnout rovnováhu mezi těmito dvěma faktory, je pro mě povedený způsob, jak odvyprávět děj tancem a beze slov.
Janek Jirků pozve diváky na procházky vybranými básněmi se snahou najít nové loutkové a výtvarné cesty tam, kde pro vyprávění stačila doposud „jen“ hudba. Loutkové divadlo, tak jak ho dělám já, není vlastně loutkové, vychází z loutkových principů, ale je to především divadlo obrazů. Divadelní obrazy nejsou ilustrace, ale souhra všech inscenačních složek, kdy část obrazu nesou herci, část scénografie, část hudba a loutky nesou taky jenom určitou část, pokud jsou tedy vůbec přítomny, a nejsou jenom stínem, náznakem, předmětem nebo znakem. To všechno dohromady funguje, pokud to vyvolává jakési nepopsatelné kouzlo, které v každém jednotlivém divákovi vyčaruje jeho osobní zážitek a emoci, radostnou nebo vážnou, ale snad silnou, dodává Janek a pokračuje:
Já si každopádně myslím, že ke Smetanovi se hravé divadlo hodí, protože on hravý byl. Pro loutkové divadlo dokonce i psal! Když byla ještě naživu jeho prvorozená dcerka Bedřiška, prý velice vnímavé a inspirativní děvčátko, které mu zemřelo ve čtyřech letech, pořídil jí a jejím dvěma menším sestřičkám loutkové divadlo. O nedělích Smetanovi zvali své přátele a pořádali domácí představení, uzavírá (pro mnohé překvapivě) Janek Jirků.
Mezi účinkujícími diváci najdou talentované tanečníky ze souboru DEKKADANCERS, oblíbené improvizační uskupení My kluci, co spolu chodíme, část akrobatek z cirkusového souboru Holektiv, Doru Sulženko Hoštovou či Josefa Havelku z divadla Minor. Živě v šapitó zahraje šestnáct hudebníků a hudebnic České filharmonie vedených dirigentem. Na jedné scéně se během některých symfonických básní potká až 39 interpretů.
Komentáře k článku: Bedřich Smetana a smysl pro drama
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
