Bulvár o Smetanovi?
O našem hudebním velikánovi se učí v hodinách hudební výchovy, asi ještě o Antonínu Dvořákovi a snad Leoši Janáčkovi, pochybuji, že se žáci dozvědí o Bohuslavu Martinů, natož třeba o Josefu Sukovi a dalších. Smetanovi se od prvního Roku české hudby 1924 prostě staví národní pomník podle návodu Zdeňka Nejedlého. Až spisovatel Zdeněk Mahler v útlém spisku Nekamenujte proroky (1985) ohromil tehdy ještě hodně čtoucí „národ“ sdělením, že Smetana zemřel v blázinci na progresivní paralýzu v důsledku neléčené syfilidy. A že byl hodně na ženské. Každý ví, že proti němu intrikovali staročeští páprdové. Včetně báchorky o tom, že tvůrce Libuše ani nepozvali na otevření Národního divadla! Až scenárista Martin Šafránek s režisérem Markem Najbrtem a myslím i s Alešem Březinou v nedávno uvedeném filmu Smetana (2024) nadhodili, že se tehdejší papaláši sice rádi zbavili potížisty Smetany, ale na Libuši ho nepozvali kvůli jeho nekontrolovatelným agresivním záchvatům deprese. Film líčí posledních deset hodně trudných let nemocí trýzněného – a co horšího – stále geniálního skladatele, který si svůj stav dobře uvědomoval. Sleduje tu lidskou trosku, jak se potácí od záchvatu k záchvatu, jak vyjede i po služce v jabkenické myslivně, kde mu dcera s manželem lesníkem poskytli útočiště a umožnili mu ve světlých chvilkách pracovat – bez jejich obětavosti bychom největší Smetanovy kompozice dnes neposlouchali! Do blázince ho poslali až v polovině dubna 1884, kdy už nebylo zbytí, a Smetana tam po pár týdnech 12. května zemřel. Nevím o tom, jestli Mistr zatoužil i po Elišce Krásnohorské, jak film rozvádí, ale pokud je to jen licence, pak věrohodná. V dnešním světě by takového macha feministky utloukly víkem od klavíru.
Proč to píšu? Protože film vyvolal podobný odpor jako Mahlerova knížka, kritikové i prostý lid ho odsuzují jako další bulvár parazitující na známé osobnosti. Také nevím, k čemu nám je dobré vrtat se v soukromí velikánů, nám „patří“ jen jejich dílo, o které se máme starat. Ale když už, tak poznávejme, jak to opravdu bylo. Už ne dojemný obrázek Z mého života (1955), jaký s Karlem Högerem natočil Václav Krška. Prodchnul ho Smetanovou hudbou, kdežto v Najbrtově filmu originální znění Smetany programově nezaslechneme, je to film o Smetanově utrpení, ne o jeho hudbě. Navazující dokument ještě pátral po důvodech Smetanovy choroby, samozřejmě marně, lékaři se na nich léta nemohou dohodnout. Ale není to jedno?
Komentáře k článku: Bulvár o Smetanovi?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
