Vážená Česká televize
Jsem příznivcem Vašeho vysílání,
přesto bych se rád vyjádřil k části Vašeho programu, který je zaměřen na politiku. Jde o pořady, které by měly dávat zpětnou vazbu o stavu společnosti. Politika je správa věcí veřejných. Takže lze říci, že vše, co se děje, je politické. A tedy vše, co se děje, se týká úplně všech.
Proto jsem zklamán z volby témat a hostů Vašich pořadů. Starost mi dělá i forma, s jakou prezentujete různé pohledy.
Malé děti objevují svět a žasnou nad tím, jak všechno kolem nás funguje. Něco chápou rychleji, něco pomaleji. Nakonec jim ale dospělí vnutí svoji představu, jak se v nebezpečném světě chovat. Na dětském pohledu je krásné, že se stále něčemu diví. Otázka, již si kladou, je PROČ? Proč se něco smí, a proč něco nejde?
Žijeme v představě, že spousta věcí nejde. Pak se ale objeví nějaký podivín, který neví, že něco nejde, a udělá to. Malé děti se diví, poznávají a ptají se proč?
Jaký postoj by měla zaujmout veřejnoprávní televize? Popisovat děje, které probíhají? Ale jak? Jak volit témata? Televize se často ohání objektivností, nestranností, vyvážeností. Dobrá. Ale je to všechno? Když budete surfovat po internetu, zjistíte, že v éteru je velké množství témat, která v České televizi nedostávají dostatečný prostor.
Myslím, že moderní televize by měla dávat prostor objevování.
Člověk se od zvířat odlišuje schopností rozvinuté představivosti, fantazie. Je mi blízká myšlenka našeho předního filozofa, že „nežijeme v době krize ekonomiky, ale krize fantazie“. Máme vůbec možnost rozvíjet svoji fantazii?
Celý svůj dospělý život se zabývám divadlem. Když začínáte zkoušet novou divadelní hru, ptáte se proč? Proč zrovna tuto hru? Proč s těmito herci? Co tím vším chceme říci? Proč ta a ta postava dělá to, co dělá? Proč naopak něco nedělá? Komu prospívá to, co dělá? Proč by se na to měl vůbec někdo dívat? Říkáme tomu motivace jednání. Pokoušíme se objevovat podstatu našeho bytí. Jsme konfrontováni s „hvězdným nebem nad hlavou a mravním zákonem v nás“. Jde o „komunikaci komunikací o komunikaci“.
Jak funguje komunikace v televizi? Proč například v Otázkách Václava Moravce musíme sledovat opakované nekonkrétní fráze politiků, kteří nejsou vystaveni konfrontaci s úplně jiným viděním světa? Myslím, že tato rádoby oligarchie není v konečném důsledku schopna logicky argumentovat lidem, kteří „vidí svět jinak“. Tento problém se týká tzv. „absence elit národa“. Myslím, že máme mnoho schopných, vzdělaných a moudrých lidí. Mediální prostor je jim však zapovězen.
Co přinášejí politici této zemi? V čem je jejich práce hodnotnější než práce jiných profesí? Jaký je smysl a podstata práce? Jakou roli mají a měly by mít peníze? Žijeme šťastně? Jak využíváme čas, jenž nám zde byl dán? Jsme dostatečně zodpovědní k budoucnosti? Existují vize naší budoucnosti? To je několik málo otázek, které by měli dostávat účastníci debat. Proč musíme pořád hledat nepřítele? Proč vše dělit na levici a pravici? A co tělo? A kde zůstala páteř? A co hlava a oči? A co dál? Proč moderátor tyto otázky nepokládá? Proč nekonfrontuje své hosty dle čl. 6.3 Kodexu ČT?
Odpovědi na tyto otázky lze pouze fabulovat. Protože je to něčí zájem? Nebo není moderátor těchto otázek schopen? Případně jde o ješitnost a přehnané sebevědomí? Chybí mu snad zpětná vazba? Jde o cílenou politickou reklamu? Nebo to může být kombinace všeho? Nebo je to ještě jinak? Proč má moderátor rozhodovat, o čem se po vysílání bude ve společnosti mluvit? Proč moderátor sugestivitou svých otázek omezuje možnost hostů reagovat na partnery? Komunikace je mimo jiné schopnost vést dialog. Proč hosté vedou dialog pouze s moderátorem, a ne mezi sebou? Nejde náhodou o nějakou manipulaci? Proč musí být odpovědí krátké a stručné? Kam pořád spěcháme? Proč není možné vyměnit moderátora? Proč není Česká televize schopna vyprodukovat pořad, ve kterém se bude hovořit o důležitých věcech?
Proč nelze pozvat k jednomu stolu filozofy, sociology, antropology, historiky, vědce, astronomy, ekology a další, kteří mají dostatek fantazie, aby se pokusili vidět, co by mohlo být s touto planetou za takových padesát let? Pojmenování skutečnosti je prvním krokem na cestě z této krize.
Žiji v naději, že otázky mnou kladené leží na srdci i spoustě dalších. A zároveň hledají odpovědi stejně jako malé děti.
Věřím, že budoucností může být pouze rozvíjení kritického myšlení. Česká televize má velkou moc. Tato moc může být zneužita pro osobní zájmy a proměněna v bezmoc, jako je to v soukromých televizích, nebo využita pro budoucnost.
Pojďme změnit pohled na tento svět. Pojďme se ptát proč? Pojďme se divit. Pojďme hledat smysl. Pojďme hledat jiný svět.
Myslím, že máme spoustu indicií si myslet, že věci jdou dělat jinak.
Civilizace, která ztratila smysl, ztratila důvod své existence.
S veškerou úctou
Aleš Kučera
Jsem ročník 1965. Absolvoval jsem JAMU v roce 1989, divadelní fakultu.
Žiji v Brně, kde kromě divadla učím drama na umělecké škole. V současné době jsem ředitelem Malého divadla komedie. Více na Malé divadlo komedie.
Tento otevřený dopis jsem odeslal na adresy představitelů České televize (Zdeněk Šámal, Petr Mrzena, Daniel Takáč, Martin Veselovský, Petr Dvořák). Cílem není kritika konkrétního pořadu. Jde mi o to položit otázky.
Myslím, že mnou často opakované PROČ? absentuje nejenom ve vysílání České televize, ale i v našem každodenním žití. Divadelní prostředí spolu se studenty bylo hybatelem událostí v roce 1989. Mou otázkou mimo jiné je, jak vypadá pohled divadelníků na tento svět právě dnes. Veřejněji slyšené hlasy jsou jen sporadické. Je příliš mnoho otázek a málo odpovědí
Komentáře k článku: Vážená Česká televize
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Ludvík Faruga
Dobrý den,
jmenuji se Ludvík Faruga a také jsem se již odmalička chtěl stát ředitelem. To je jedno čeho, hlavně ředitelem.
03.03.2012 (13.44), , Trvalý odkaz komentáře,