BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 93)
Pokud jde o nápoje, Brno je spíše vnímáno jako vstupní brána do vinorodého jihu Moravy. Však na brněnských stráních víno dozrávalo, réva zdobila i svahy pod hradem Špilberkem. Před několika lety se tam úsilím nadšenců vrátila. Hrozny se pěstovaly na řadě míst, některá dodnes dávají znát o tom názvy ulic: Viniční, Vinohrádky, Vinohradní, Vinohradská či Vinohrady – ty označují nejen ulici, ale také jednu z městských částí.
Foto: archiv autora
Pivo je nápoj právem spjatý s Čechami. Piva plzeňského typu jsou oblíbena na celém světě pod označením Pils, pilsen, pilsener, jako světlá, spodně kvašená, vařená dle plzeňské receptury, jejíž první várka z roku 1842 zahájila éru světoznámé značky Pilsner Urguell. O dlouhou historii pivovarnictví se opírají České Budějovice. Slavný Budvar se tu začal vařit roku 1895 v novém zdejším Českém akciovém pivovaru.
To neznamená, že Morava se zde nemá čím pochlubit, Brno nejednoho čtenáře překvapí historickými údaji a současností zdejší pivní kultury. Přesvědčí o tom nedávno vydaná knižní publikace nakladatelství JOTA – Pivní Brno s podtitulem Pivovarnictví a pivní kultura od počátků po současnost. Autorem je Filip Vrána, historik, a učitel dějin pivovarnictví na Mendelově univerzitě, kde byl otevřen speciální studijní program pro sládky. Znalec oboru se také angažuje ve snahách o zapsání české pivní kultury do seznamu světového dědictví UNESCO.
Kniha o rozsahu 205 stran, je členěna do úvodu a třinácti kapitol. Dvanáct se vztahuje k městu, k historii pivovarnictví, a zavádí čtenáře do míst reprezentujících současnou pivní kulturu. Ta je součástí brněnské gastronomie, která si získala velmi dobrý zvuk. Autor neopomíjí ani okolí města s pozvánkou k návštěvě zajímavých míst
Brno zasáhlo do historie pivovarnictví a pivní kultury výrazným způsobem. Návštěvníku města může nabídnout nemálo zajímavostí, a také připomenout či představit významnou osobnost oboru. – Františka Ondřeje Poupěte (1753 Český Šternberk – 1805 Brno). Mezi řadou známých osobností působících v Brně, stál dlouho poněkud v ústraní.
Nejslavnější český sládek a reformátor oboru, se vyučil řemeslu u staršího bratra v pivovaru ve Velké Bíteši, v blízkosti Brna. Jako tovaryš vandroval, sbíral zkušenosti, uplatnil se pak v pivovarech Čech. Pro své vysoké a zdůvodněné nároky na výrobu a kvalitu piva u spolupracovníků i narážel. V roce 1798 vyhrál konkurs na sládka brněnského městského pivovaru. To byl již známý, také jako autor knihy Die Kunst des Bierbrauens. V Brně uspěl a rozvíjel své zásady při vaření piva. Je znám a uznáván jako zakladatel odborného a vědeckého přístupu v oboru. Odmítal nevhodné přísady, do piva, zdůrazňoval význam přesných postupů a dodržování hygienických zásad, zavedl technické pomůcky a techniky měření.
Pamětní deska s bystou Z. Makovského (1995) je umístěna u vchodu někdejšího městského pivovaru. V těsném sousedství, kde se původně nacházela varna, je dnes Pivovarský dům Poupě. Socha reformátora oboru i učitele, který vtiskl výrobě piva vědecké základy, byla v roce 2020 umístěna na dvorku areálu, autorem je M. Bouzek. Při jejím odhalení proběhl i křest publikace Příběhy jihomoravských pivovarů, již jmenovaného autora F. Vrány. Zásluhou F. O. Poupěte vznikla v Brně první pivovarská škola v Evropě, snad na světě. Své vědomosti, přístup a um zde předával sládkům její zakladatel. Jeho podobizna je také na stěně varny známého Pivovaru Starobrno.
Zajímavostí kolem piva z historie i novodobé je v Brně víc a autor na ně nezapomíná. Společně vzpomeňme zelené pivo, které se stalo velikonočním fenoménem. Zásluhu má Pivovar Starobrno. Na Starém Brně, nejstarší části města, se pivo prokazatelně vařilo od roku 1325, dva roky poté, kdy královna Eliška Rejčka založila klášter cisterciaček, k němuž pivovar náležel. Později, roku 1872, v těsném sousedství kláštera vznikl pivovar na místě někdejší cihelny. – Pivovar Starobrno, dnes náležející ke skupině Heineken, je uznáván jako tradiční značka kvalitního piva, výrobce oblíbených a oceňovaných druhů i úspěšný exportér.
Zvlášť přitažlivou částí knižní publikace jsou náhledy do vybraných zajímavých restaurací a pivnic. Autor, současně průvodce, nezůstává ve středu města, zve do brněnských čtvrtí i okolí města. Také k putování po brněnských minipivovarech. Ke třem, v českých zemích nejstarším, náleží Pegas v centru Brna. Čtenář se dočte o někdejších klášterních pivovarech i slavných hospodách, zmizelých pod nánosem času, také o zajímavostech a raritách. Ne každý ví, že jeden z nejznámějších přátel zlatavého moku, slavný spisovatel Bohumil Hrabal, je rodákem z Brna – Židenic. Nebo že za 1. republiky vznikl v Brně Sladařský ústav s laboratoří, pokusnou sladovnou, později i pokusným pivovarem. Od roku 2013 je zajímavostí Brna restaurační tramvaj „Šalina Pub“. Vznikla spoluprací Pivovaru Starobrno s Dopravním podnikem města Brna, za spolupráce SNIP & CO. Otevírá vstup pasažérům a vyjíždí s nimi na koleje k posezení a ochutnávce v nezvyklém zajímavém restauračním prostředí.
Připomeňme, že pivovarská škola pana Poupěte sídlila v budově na Jánské ulici. Právě zde přednesl později zakladatel genetiky Gregor Mendel svou zásadní a nepochopenou řeč. Než se stal opatem starobrněnského kláštera, měl víc času na zahrádku v sousedství starobrněnského pivovaru, a své své pokusy s hráškem. Pulihrášky v „nadživotní velikosti“ – umně vytvořené skulptury (Natalie Chalcarzová, Václav Kocián) z množství pivních půllitrů, rozsvítily v roce 2013 ponejprv travnatou část Mendlova náměstí hráškovou zelení prostupující sklem do okolí. Druhý z dvojice nejslavnějších brněnských jmen – Leoš Janáček, byl v klášteře modráčkem, fundatistou. Kdo ví, zda panu opatu čas od času nezašel se džbánkem vedle do pivovaru na točené.
Brno je dnes i vyhlášeným místem výborné kávy, zajímavých kaváren i kavárniček. Když jsem začal vínem, tak i skončím. Nad pivovarem i klášterem se vypíná Žlutý kopec, kdysi vinorodý svah, a kousek dál směr Pisárky, na Hlinkách se nacházejí staré vinné sklepy. No, a možná se časem ve městě dočkáme také ulice s tabulkou a jménem Františka Ondřeje Poupěte.
Předností knihy autora Filipa Vrány je věcnost, přehlednost, čtivost. Text oživuje i přiměřené množství přiléhavého obrazového doprovodu. Zajímavá knižní nabídka vstupuje do zatím spíš málo popsaného místa v široké nabídce současných brunensií.
///
Autorské blogy nejsou redigovány a nevyjadřují názor redakce.
Komentáře k článku: BLOG: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 93)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
