RR střílela v ČK ruskými náboji
Nedělní večery patří v pražském divadle sídlícímu od šedesátých let v ulici Ve Smečkách už několik let pravidelně hostům. Vlajkovou lodí tohoto programu je dramaturgický projekt Radvana Pácla ČK uvádí, který zmlsaným pražským divákům představuje zásadní počiny amatérských divadelníků. Pravidla se mají porušovat, a tak tu a tam se během těchto večerů objeví host mimo-divadelní. Takovým byl i večer příznivců, kdysi samizdatového, dnes jednoho z nejvýznamnějších kulturních periodik u nás, Revolver Revue (RR). Tentokrát ohledávali jeho autoři kulturní trendy a podoby současného Ruska.
Proti proudu
Jít s davem není rozhodně stylem osobností angažujících se v RR. Nezávislost a dávka originální vyhraněnosti k nim neodmyslitelně patří. Stejně jako bojovali na počátku s cenzurou a všemožnými omezeními, vystupují dnes proti omezenosti politických zásahů do kultury i proti předsudkům a stereotypům soudobé společnosti. Na zvýšení daně na knihy odpovídají pokračující nakladatelskou činností. V edici RR vycházejí díla výrazných a mnohdy opomenutých nebo ještě neobjevených českých i zahraničních autorů, jejichž témata zdaleka nesouzní se středoproudým čtenářem. I toho by asi zaujalo, jak originální zábavu RR přichystala.
Socialistický realismus Rusku nevládne
Pro první část se hodila alespoň elementární znalost azbuky, ale i diváci, kteří nepronikli do tajů záměny písmen B ve V, nebyli ochuzeni. Přednáškou o performativnosti v umění představil svoji nově vydanou knihu Souostroví Rusko rusista Tomáš Glanc. Kniha sedmnácti tzv. inscenovaných rozhovorů – rozhovorů, jež vznikají kompilací úseků již existujících interview – se zásadními umělci postsovětské kultury, je výsledkem autorova déle než třicetiletého úsilí a zájmu o ruskou kulturu a teorii kultury vůbec. Na počátku své přednášky podotkl, že v žádném případě nechce stručně shrnout obsah představené knihy, nýbrž upozornit na to, co se do ní nevešlo či z různých důvodů vejít nemohlo. Záznamy divadelně – výtvarných happeningů Dmitrije Krymova, ukázky z kontroverzní opery Leonida Děsjatnikova a Vladimira Sorokina Děti Rozentalja, uvedené na historicky posvátném jevišti moskevského Velkého divadla (Bolšovo těatru), či performance v 90. letech soustavně veřejnost šokujícího výtvarníka Olega Kulika, při které četl v ohromném akváriu na hlavní Petrohradské třídě rybám Evangelium, aby k nim doputovalo duchovní poselství. Audiovizuální Glancova demonstrace současných aktivit ruských avantgardních umělců přesvědčila i dosavadní pochybovače, že Rusko už zdaleka není zemí socialistického realismu a že mnohé tamní výtvarné instalace a vstupy do veřejného prostoru by vyvolaly vášnivou diskusi i daleko na Západ.
Umění se skrývá v paradoxu
Průzkum ruské kulturní půdy pokračoval i po přestávce. Do horkého křesla zasedl dvojnásobný laureát ceny Magnesia Litera Martin Ryšavý, dokumentarista, cestovatel a čerstvě i spisovatel zkoumající a popisující ve své tvorbě život za Uralem. Jeho poslední román Vrač, z něhož přečetl několik ukázek a který loni získal Magnesii Literu za prózu a Cenu Josefa Škvoreckého, čerpá z divadelního prostředí, i když v poněkud tragikomické podobě.
Martin Ryšavý získává Magnesii literu 2011 za román Vrač. Foto archiv ČT
Ústřední postavou je bývalý režisér, který postupně prošel řadou regionálních divadel, aby nyní zakotvil jako dispečer moskevských komunálních služeb, kde může „konečně“ každodenně režírovat lidské osudy. Ryšavého kniha je cenným příspěvkem do pestré škály literárních opusů rozehrávajících umění grotesky a paradoxu.
Bouchací šrouby vystřílely ideální závěrečné náboje ostrého večera. Foto archiv RR
Zdánlivě nesmyslně mohl působit třetí a zároveň poslední host nedělního večera; žánrově neuchopitelná kapela Bouchací šrouby, jejíž členem je i Martin Ryšavý. Neuchopitelně se jeví už samotné nástrojové seskupení: bassběžka, radio, kosa, autoharfa, papiňák s benzínem. Alespoň pravidelnou melodii vyluzují klávesy a tuba. Škoda, že v ČK vystoupili v tomto „mobilnějším“ obsazení, neboť údajně původní složení je daleko radikálnější – se sbíječkou, rozbrušovačkou, míchačkou, motorkou a barelem. To by byl teprve pravý undergroundový samizdat. Byť je to kapela domácí, ideově je velmi blízká ruské svéráznosti. Vystřílela ideální závěrečné náboje ostrého večera. RR i underground žijí.
Činoherní klub Praha – Večer Revolver Revue. 11. března 2012
Komentáře k článku: RR střílela v ČK ruskými náboji
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
