Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Prozpěvování v Pardubicích

    Současné nastudování muzikálu Zpívání v dešti ve Východočeském divadle v Pardubicích je v podstatě remake karlínské inscenace Petra Novotného z roku 2001, včetně pěkného překladu a úpravy textu. A včetně různých šikovných detailů, jimiž Novotný průběh muzikálového příběhu ozdobil. Ostatně i v jiných případech se Novotný vrací ke svým původním řešením, a proč ne, byla pro svou dobu vynikající a vlastně nezestárla. Je to poctivé divadlo, které mluví, zpívá a tančí, dnes tak trochu muzikálově starosvětské, příjemně konzervativní.

    Josef Pejchal (Don Lockwood), Martina Sikorová (Kathy Seldenová) a Jan Musil (Cosmo Brown) FOTO MICHAL KLÍMA

    Jenže v Karlíně se sešla famózní herecká sestava, živý orchestr a precizní company. V Pardubicích vidím největší limity v hereckých postavách. Jednak samozřejmě v činoherním zpívání, ale to nakonec není nejpodstatnější, víc postrádám schopnost vést každou postavu oněch pověstných pět centimetrů nad jevištěm, tedy v přesné nadsázce muzikálového jednání. Tady se buď hraje činohra, taková zjednodušená, nebo se odehrávají pěvecká čísla. Problém ještě stupňuje neobratné nazvučení, na premiéře dokonce s technickými lapsy, které ostře odděluje nazvučená hudební čísla od nenazvučených dialogů. Když k tomu přidáme zpívání na halfplayback a trochu mechanickou nahrávku orchestru, máme hlavní problémy inscenace pohromadě.

    Zmíněné limity herectví podtrhuje absence ryze muzikálových dovedností, třeba step se předvádí v hodně markýrované podobě, ale řečené lze zobecnit na pohybovou kulturu herců vůbec. Jenže limity shledávám i v ryze činoherní profesi: herci sem tam šumlují, dopouštějí se technických mluvních chyb a potíž je také prodat vtip a pointu repliky. Vinu na tom má možná i režisér, už ve zdejším nastudování Muže z kraje La Mancha (2010) upřednostil ryze dramatické prvky nad muzikálovými, stručně řečeno nechával činohru přerůst přes hlavu muzikálu. Stejně ztěžklo i Zpívání v dešti.

    Josefu Pejchalovi v Donu Lockwoodovi trochu chybí charisma, ale své uhraje, Martina Sikorová je krásnou Kathy Seldenovou, ovšem zpívání není vždy tak oslnivě čisté, jak by postava a její situace vyžadovaly. Jan Musil odehrál Cosmo Browna jako sympatického kamaráda a pustil se odvážně do ekvilibristiky pohybových etud, které ještě může dotáhnout. Petra Janečková hraje hloupou filmovou hvězdu Linu Lamontovou v až obludné groteskní nadsázce, udělala z ní v logice věci skoro monstrum, jen škoda, že po vzoru Ivany Chýlkové z karlínského nastudování nedala ve své jediné písni všem flek. Z menších postav vynikla Dagmar Novotná jako novinářka Dora Baileyová.

    Pardubický soubor pravidelně uvádí klasické muzikály, a vesměs dobře mimo jiné právě pro spolupráci s Petrem Novotným. Jmenované výhrady lze chápat také jako upozornění na trendy, po mém soudu nedobré. Přijetí na premiéře nebylo příliš spontánní, ale inscenace se, předpokládám, usadí, hrany se mohou obrousit a myslím, že si Zpívání v dešti diváci nakonec oblíbí.

    Východočeské divadlo Pardubice – Betty Comden, Adolph Green, Nacio Herb Brown, Arthur Freed: Zpívání v dešti. Muzikál o dvou dějstvích podle stejnojmenného filmu. Překlad Vojen Drlík a Petr Novotný, písňové texty František Zacharník. Režie Petr Novotný, scéna Ivo Žídek, kostýmy Roman Šolc, hudební nastudování Radek Škeřík, hudbu nahrál orchestr Divadla J. K. Tyla v Plzni, dirigent Pavel Kantořík. Premiéra 31. března 2012.


    Komentáře k článku: Prozpěvování v Pardubicích

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,