Jak to bylo s básníky a jejich aférkami?
Arkádie Toma Stopparda patří k hravým textům jen na první pohled. Jde o náročnou, byť lehce komediální intelektuální detektivku, kde se operuje s poznatky literární historie, matematiky i přírodních věd. Hrou prostupují dvě dějové roviny, jedna z počátku devatenáctého století, druhá ze současnosti, a ta se právě zaobírá historickým výzkumem oné situace bezmála dvě století staré. Mnohé z toho, co se z minulosti předvádí, zůstává ovšem nedořečeno, což je zdrojem dráždivosti celého kusu. Vše v jednom prostředí, tedy ve stejných kulisách, ke konci se dokonce postavy z obou dob potkávají, byť komunikují navzájem jen se svými současníky.
Pavla Janiššová (Thomasina) a Ondřej Novák (Septimus) | FOTO MIROSLAV MRÁKA
Nejednoznačnou „historku“ s mnoha významovými přesahy, týkající se literárně-milostného propletence okolo romantického básníka lorda Byrona (ten ovšem v kusu nevystoupí) nastudovalo Západočeské divadlo Cheb v režii Šimona Dominika. Srovnám-li s inscenacemi pražského Divadla Komedie (1998), Národního divadla tamtéž (2006) i petrohradského Bolšovo dramatičeskogo těatra (1998), které jsem viděl, Dominikova režie nejvýrazněji vypíchla komediální momenty v textu obsažené. Nechci srovnávat celkovou úroveň, chebský soubor přece jen – při veškeré úctě a fandovství k regionálnímu divadlu – nedisponuje tak silnou hereckou sestavou jako soubory jmenované. Sympatická je ovšem na této inscenaci snaha dynamizovat dost náročné a od diváka soustředěnou pozornost vyžadující promluvy a výklady. Dominik přibarvuje dění v šlechtickém sídle některými komediálními situacemi (s želvou i bicyklem), pozornost se snaží udržet také promítáním obrazového doprovodu, ani nevadí, že významově poněkud prvoplánovým (promítne se většinou to, o čem se hovoří).
Herecky se daří více partě z minulosti, především hostujícímu Ondřeji Novákovi v jiskrné interpretaci role domácího učitele a proutníka Septima, také Radmile Urbanové jako „paní domu“ lady Croomové: ví si rady s pauzami i napětím, působí však chvílemi trochu rutinovaně. Mladistvou Thomasinu, geniální matematičku, vykresluje s věrohodnou dychtivostí Pavla Janiššová. V trochu méně vyrovnané skupině ze současnosti zaujme svou přirozeností a ovládnutím jevištního prostoru především Diana Toniková jako Chloe, přes propast věků pokrevně příbuzná s Thomasinou. Dva ústřední výzkumníky, Hanu a Bernarda, ztvárnili Vladimíra Vítová a Petr Batěk, ona jako uměřeně „šedivou“ vědkyni, on jako snad až příliš neomaleného náfuku. Atmosféru inscenace příhodně dokreslují solidně elegantní scéna Karla Čapka a rozmarně ironizující hudební podkres z tvůrčí dílny Emila Viklického.
Západočeské divadlo Cheb – Tom Stoppard: Arkádie. Překlad Jaroslav Kořán. Režie Šimon Dominik, výprava Karel Čapek, hudba Emil Viklický, dramaturgie Ondřej Novák a Zdeněk Bartoš. Premiéra 21. dubna 2012.
Komentáře k článku: Jak to bylo s básníky a jejich aférkami?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
