Jak je důležité míti Filipa
Minule jsem se tu pozastavoval nad inscenační mizérií nové podoby Událostí na ČT (protože jsem nebyl se svým zděšením zdaleka sám, tiše jsem doufal, že ČT je organismus, který se učí, a to i svými poruchami, a tak bude zpackanou premiéru na základě zpětné vazby korigovat o reprízách: nestalo se). Závažnější mizérií je ovšem obsah zpráv. V den, kdy zprávou dne, schopnou vyvolat 3. pražskou defenestraci, je skandální senátní prodloužení feudální výsady doživotní imunity (mezi desítkami žhavých kandidátů na defenestraci či na budoucí nezvolení v řadách ODS čtu i senátora Töpfera, bravo Tomáši!; dále dva z šesti lidovců, tři z pěti TOP 09, a – jak jinak – provařeného Drymla z ČSSD), nepřinese obrazovka to základní, co má dle zákona přinášet: sumu informací, nutnou ke svobodnému vytváření názorů. Tedy kdo (lidé, strany) proti zrušení imunity hlasoval. Jak by ale zpravodajství mohlo prioritně přinášet podstatné zprávy (a jejich následnou reflexi), když tak často slouží jako píár politická agentura pro bezplatnou reklamu vyvolených politiků? Někteří z nich, jako Vojtěch Filip, mají na Kavčích horách židli předplacenou trvale (však také ta dlouholetá podprahová reklama na prací prášky à la KSČM už přináší jedovaté ovoce: z obskurní partaje, která v každé slušné demokracii straší pouze jako strana extrémistická, je – mimo jiné i díky šlechtitelské péčí Kavčích hor – druhá nejsilnější strana v zemi). A tak Filip hovoří jako expert ke všemu: naposledy 6. 5. ve velekrotkých Otázkách Václava Moravce ke zprávě NKÚ k tunelování českých lesů. Tuší vůbec evidentně nepřipravený moderátor, že ČT 2 vyprodukovala k tématu podvodného prodeje chráněného Radějova v cyklu Nedej se v letech 2007–11 už pět zasvěcených relací? Asi těžko, jinak by pozval oponenty z tamní CHKO, vedle ekonoma, který s minulými tunely v LČR nechce mít nic společného, a místo bodrého politika, který každého svého vystoupení zneužije ke kritice vlády (do níž po volbách nepokrytě míří), by tam usedli skuteční experti, jakým je třeba lesní inženýr Valný. A když Filipa pozve Daniel Takáč do Hyde parku (19. 4.),nejen že mu opět nebrání v agitaci, ale „taká“ mu bohorovně i k vysloveným lžím (např. o tom, že fotovoltaický penězovod prý zavinil zelený exministr Bursík; kdyby moderátoři byli oponenty, nikoli pasáky politiků, zaznělo by důrazně z obrazovky: nesmysl, exministr navrhoval naopak vzhledem k prudce padajícím nákladům razantní snížení státní podpory, a byla to naopak poslankyně Šedivá z levicového tábora, která návrh, umožňující pohádkový byznys zejména ČEZu, podala).
Kýčem desetiletí (na webu jsem četl trefnou charakteristiku: nejdražší veřejně dotované softporno), který 1. května večer opanoval veřejnoprávní obrazovku, byl Máj výborného kameramana a špatného režiséra (a ještě mizernějšího scenáristy) F. A. Brabce. Už jeho Kytice z balancu na hraně umění a kýče povážlivě přepadala na druhou stranu, ale tento Máj nemá kam přepadat, protože se z kýče až do konce nevybabrá. Někdy se o kýč jen zoufale snaží, ale ani to mu nejde (Matěj Stropnický je herecky opravdu strašný lesů pán a jeho pro jistotu němé Jarmile v nymfomanském podání Sandry Lehnertové ani omamně nádherné nahé tělo nepomůže zakrýt herecké neumění tak fatální, že i to tělo časem jakoby zoškliví; ostudou filmu je i neumětelsky rocková řachanda, jíž Support Lesbiens devastují Máchovy verše).
Už po xté čest ČT zachraňují dokumenty. Sedmdesáté narozeniny naší největší (a ve světě bezkonkurenčně nejznámější) gymnastky oslavila obrazovka kratším půlhodinovým dokumentem Olgy Sommerové (Věra Čáslavská jde na Blaník aneb Gratulace k narozeninám), který lze chápat jako upoutávku na dílo mnohem důležitější – celovečerní film Věra 68, na němž ČT bohulibě spolupracovala (běží od května v kinech). Bylo by škoda, kdyby se diváci nechali odbýt pouze tou upoutávkou, shrnující jen základní fakta: přišli by o jednu z nejcennějších barev portrétu, o barvu spontánního, až formanovsky bezděčného humoru, jenž projasňuje i ty nejtemnější plochy jednoho dramatického osudu: např. černý nevděk, s jakým jsme se „po česku“ zachovali ke sportovkyni, jíž po mexickém triumfu ležel u nohou svět, a to zdaleka nejen sportovní. Za odměnu byla Čáslavská vyloučena ze všech sportovních klubů v zemi, a plížila se pak tajně zadním vchodem do tělocvičen, bez nichž nemohla být (sekvence o tom je jedna z nepovedenějších, stejně jako ta, jež ukazuje hrdinu SSSR generála Ludvíka Svobodu jako trapného zbabělce; že byl Jidáš už v roce 1948 jsem věděl, toto jen dokresluje jeho povahu). Věra 68 je po skvělém režisérčině holdu dvojici Bohuslav Martinů / Eva Blažíčková a jejich roztančenému Špalíčku druhým největším dokumentárním opusem posledních let, a po TV premiéře se k ní určitě vrátím.
Komentáře k článku: Jak je důležité míti Filipa
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
