Dokument, hodný toho jména
Dnešní dokumenty můžeme rozdělit zhruba na dva neostře oddělené typy. První je standardní dokument, jemuž dominuje předmět zobrazení – téma. Druhý se oklikou vrací k posílení autorova subjektu: nad dokumentovaným tématem dominuje dokumentární zobrazení cesty, způsobu a okolností, jak se tvůrci ke svému předmětu a jeho objasnění dostali.
Podobných dokumentů vysílá veřejnoprávní televize až nesnesitelné množství. Kupříkladu dokument o ledních medvědech se sice polovinou metráže opravdu týká života (a smrti) těchto zvířat, ale ve druhé, prolínané půlce se musíme dozvědět, co měl Harry k snídani, jestli Tommy dobře namazal lyže, jak se navzájem v terénu dorozumívali a jaké bylo vybavení polárního stanu.
Bohu dík jsou tu stále ještě klasičtí dokumentaristé, kteří za skrytou, či dokonce ostentativně vyzývavou sebeprezentaci předmět „své zprávy“ nezaprodají. Skromně skryti za dílem respektují noetickou, etickou i estetickou funkci své výpovědi.
Snad nejobtížnějším médiem je v tomto ohledu rozhlas. Samozřejmě, jde-li o dokument z prostředí hudebního, ze světa mluveného slova, přírodních či technických zvuků (tzv. lovci zvuku) atp., jsou problémy relativně malé. Ale co si počít s mikrofonem v ruce vůči přírodní scenérii, krajině, architektuře, výtvarnému umění? Je takový fonodokument vůbec možný?
Důkazem, že „to“ jde, je téměř pětihodinový dokument královéhradecké publicistky a fonodokumentaristky Lenky Jaklové a muzikologa Stanislava Bohadla Kuks – kouzlo, umění, krása, symbol, vydaný loni o. p. s. Revitalizace KUKS naMP3. Deset půlhodinek, odvysílaných v říjnu a listopadu na ČRo 2, věnovaných památce spoluúčinkujícího kunsthistorika Mojmíra Horyny, zesnulého v průběhu natáčení. Hovoří též D. Duka, V. Just, J. T. Kotalík, V. Morávek, V. Preclík, P. Preiss,
J. Šerých, O. Macek a další. Pro divadelníky je „nejštěpnější“ díl VII., zabývající se barokním divadlem na Kuksu, které se autoři snaží autenticky revitalizovat. Od roku 2001 zde muzikolog Stanislav Bohadlo organizuje Festival Theatrum Kuks. Hraje se na šestnácti místech v plenéru i v interiérech (včetně Šporkovy hrobky). Slovy V. Justa: Ožívá tradice, která byla zavátá celým XIX. a XX. stoletím. Pod heslem Mask on Stage se jej účastní zahraniční studenti, kteří se zde školí v commedii dell’arte. Navazuje se na historicky doložené loutkářské tradice (loutkoherec Neumann), oživují se tzv. Hauptakce. V magickém regionu „hraje“ i prostředí, uplatňuje se tu „dramaturgie místa“, triumfuje genius loci.
Na MP3Kuks – kouzlo, umění, krása, symbol je obraz interpretován slovem!
Komentáře k článku: Dokument, hodný toho jména
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
