Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Zlínské tripy (No. 5)
Transmediální festivalový přesun se uskutečnil bez sebemenších problémů a Mezinárodní festival filmů pro děti a mládež mě přivítal s lehkostí takřka rodinnou. Bezprostředně po bleskurychlé akreditaci a briskní rezervaci prvních vstupenek nezbyl už čas na nic než ochutnávání prvních jednohubek z letošního filmového menu.
Bezstarostná úvodní jízda
Jedete do Woodstocku? FOTO archiv MFF Zlín
Festivalový prolog zajistila dvojice snímků uvedených v nedělním večeru. Úvodní rozehrávku 52. ročníku obstaral kanadský snímek Frisson (Frisson des collines, 2011) režiséra Richarda Roye soutěžící v sekci hraných filmů pro mládež. Úsměvně nostalgické retro sugestivně oživující atmosféru léta lásky roku 1969 optikou kluka na prahu dospívání svou poetikou okamžitě evokuje vzpomínku na seriál Báječná léta (Wonder Years, USA 1988-1993) i řadu dalších inspiračních zdrojů v čele s legendární Bezstarostnou jízdou (Easy rider, r. Dennis Hopper, USA 1969). Ve filmu vládne pohodářský esprit nad místy přespříliš rozvolněným temporytmem, jenž lze nicméně chápat jako režijní záměr razantně posilující ducha doby. Pomyslnou korunou jsou pak herecké výkony kvarteta dětských představitelů, jež jsou i v náročných scénách (mj. hned dvojnásobná klučičí intoxikace) prosty nežádoucích falešností, a hudební soundtrack, jenž umně míchá původní hudbu s dobovými songy. Rozhodně příjemný festivalový start!
Temné tóny
Film debutujícího režiséra Miroslava Ondruše Vendeta láká diváky na souboj Ondřej Vetchý (vlevo) vs. Oldřich Kaiser a na úderný slogan Jeden den, dva muži, jedna pomsta. FOTO Bontonfilm
V pořadí druhý snímek pak vnesl do nedělní filmové palety o dost temnější tóny. Vendeta Miroslava Ondruše (ČR 2011) reprezentuje domácí kinematografii v soutěži celovečerních hraných debutů. Vyniká audiovizuální vytříbeností, nekompromisní syrovostí i v místním kontextu značně netradičním žánrovým zaměřením. Elitní dospělí herci (mj. Ondřej Vetchý, Oldřich Kaiser, Marek Taclík či Igor Chmela) si ze specifickými požadavky vyhraněného snímku pohráli více než uspokojivě, v roli oběti navíc velmi dobře působí i mladičká Lucie Šteflová. Náročné party trojice mladistvých zločinců naopak bohužel příliš nesedly konzervatoristům Ondřeji Havlovi, Václavu Vostárkovi a Danielu Novákovi. Jejich přechody od přehrávání dětské nevinnosti k bezskrupulóznímu cynismu nejsou příliš věrohodné, natož autentické. Celkově však lze tento snímek označit za povedeného reprezentanta směru, jímž by se český film měl vydávat mnohem častěji. Rozhodně víc než po slizkých stezkách vedoucích k líbání archetypů či Jezeru Hrochů.
Zabili Arabelu
Nejslavnější česká seriálová princezna Arabela Jana Nagyová. FOTO archiv MFF Zlín
Se startem do nového týdne se zlínská oslava filmů pro děti a mládež konečně oděla do plné parády. Město zaplavily pohádkové postavy i první přijíždějící hvězdy. Bohužel projekce, kterou jsem si na pondělní start zvolil, se stala zdrojem mých prvních závažnějších výhrad. Organizátoři totiž zabili Arabelu, a to se neodpouští. Pod rouškou pocty této rozhodně legendě české pohádkové tvorby – ne-li přímo kultu – nepustili v rámci retrospektivy divákům sestřih ani celý legendární seriál (tedy tucet klasických epizod, o intenzivně pochybných kvalitách po letech navazujícího paskvilu Arabela se vrací aneb Rumburak králem říše pohádek snad netřeba diskutovat), ale bez jakéhokoli komentáře jen první tři epizody. Koncem bez konce otrávené děti odmítaly odejít a rozladěnost neskrývali ani dospělí. Než takto zmršený hold, to raději jen plakátek ve foyer. Nehledě na to, že Jiří Lábus, jemuž bude na festivalu udělena cena za přínos dětskému filmu, se coby arcilotr Rumburak v úvodu seriálu sotva stihne prosadit. Zcela prohraná příležitost! Leč další zážitky byly již lepší chuti…
Ideálně ve dvou…
Nad Věčným městem vane podzimní vánek a šušká se, že dodává plachým milencům kuráž (Senná rým Laury Luchetti). FOTO archiv MFF Zlín
Senná rýma (Febbre da fieno, Itálie 2010, informativní sekce Panoráma) režisérky a scenáristky Laury Luchetti byla naprostým zjevením pondělního podvečera. I když autorka nijak nezastírá svou inspiraci nedávnými ikonami žánru 500 dní se Summer (500 days of Summer, r. Marc Webb, USA 2009), v našich končinách značně přeceňovanou Amélií z Montmartu (Le Fabuleux destin d’Amélie Poulain, r.: Jean-Pierre Jeunet Francie/Německo 2001), či staršími snímky Julia Medema, dopracovala se ve svém hořkosladkém pastiši pocitů a nálad k výsledku, jenž je bez výhrad fascinující. Filmařská ekvilibristika se v ideálním poměru snoubí se zvýšenou, leč nevtíravou emocionalitou, pečlivým vedením adekvátně zvolených hereckých představitelů i konečným vyústěním, jež rozhodně není tuctové (nechte si vyspoilerovat!). Ideální na sledování ve dvou. Navíc mužsky kompatibilní. Film, na který rozhodně nezapomenu. Být tak distributorem, už hledám cesty k zakoupení práv. Najde se někdo?
Čtyřka American Pie (neboli Prci, prci, prcičky) nazvaná American Reunion (neboli Školní sraz) je do značné míry recyklování, ale s přidanou hodnotou toho, že hrdinové už jsou poněkud „jinde“ a chovají se přece jen o něco dospěleji. Samozřejmě s výjimkou Stiflera, který je pořád stejná píča a nedochází mu vůbec, jak divné to v jeho věku je. FOTO archiv MFF Zlín
Rozjitřen dosud intenzivním atakem Senné rýmy zvolil jsem na pondělní závěr jistotu letního kina. Kompletní návrat staré party ve filmu Prci, prci prcičky: Školní sraz (American reunion, r. Jon Hurwitz a Hayden Slossberg, USA 2012,) po třinácti letech nezklamal a spolehlivě pobavil coby ideální předspánkový digestiv.
Úterý zdar!
Komentáře k článku: Zlínské tripy (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
