Divadelní noviny > Blogy Burza
Jan Zvoník
FOTO ND Brno
Jan Zvoník
15. 9. 1956 Brno – 1. 6. 2012 Brno
Herec. Dlouholetý člen činohry Národního divadla Brno.
Po ukončení konzervatoře nastoupil do Činohry Státního divadla Oldřicha Stibora v Olomouci. V roce 1982 přešel do činohry Státního divadla v Brně jako vyzrálý herec s dobrou jevištní průpravou, neokázalými hereckými prostředky a vysokou pohybovou kulturou. Zde ztvárnil četné role domácího i světového repertoáru a ihned se zařadil mezi přední herce této brněnské činoherní scény. Diváky i odbornou kritiku zaujal v roli Emila Magise ve hře Vajíčko Féliciena Marceaua, v jehož interpretaci tato postava vyzněla sugestivně, ukázněně a s velkým vnitřním soustředěním. Roberta Lightfoota ve hře Zdeňka Kaloče V zajetí něžné chiméry stejně jako k další postavě Molièrova Dona Juana v úpravě Bertolta Brechta nebo úskočného diplomata Odyssea ve hře Troilus a Cressida Williama Shakespeara. I v dalších inscenacích přesvědčil jako erudovaný herec, např. to byl vynikající Smerdakov v hře Bratři Karamazovi Fjodora Michajloviče Dostojevského, kde skvěle vnikl do složité psychologie této utlačované a vnitřně rozpolcené postavy. Svůj komediální talent uplatnil v roli Pana France v Lucerně Aloise Jiráska a v postavě Onučkina v Ženitbě Nikolaje Vasiljeviče Gogola. S velkým úspěchem si zopakoval Hamleta ve stejnojmenné hře Williama Shakespeara.
Hamlet 1988. FOTO ND Brno
Teatrolog Zdeněk Srna k nezapomenutelnému výkonu Jana Zvoníka v této roli poznamenává: Jan Zvoník může přece jen s nadhledem přicházejícího uměleckého zrání výrazněji uplatnit své psychofyzické vybavení a není nucen předčasně vstupovat do soutěže s lidskou zralostí mužského věku. Monolog Zvoníkova Hamleta ,Být či nebýt‛ zní bez hlubokomyslného zatížení, které vychutnávají milovníci a znalci Shakespeara v tradiční autorské verzi. Hamlet Jana Zvoníka na jevišti Mahenova divadla není jen dalším krokem v rozvoji hercovy osobitosti, ale uměleckým výkonem hodným tradice i současností této scény. Je kritikovou radostí, může-li konstatovat, že odcházející herecká generace zde dostává důstojné nástupce.
Dále to byl Alois Piškytle v Dalskabátech Jana Drdy, Don Gusman Brimbrion v Beaumarchaisově Figarově svatbě a výtečný Verbíř v Matce Kuráži Bertolta Brechta. Ve hře Rosmersholm Henrika Ibsena hrál Ulrika Brendela. Ve hře Thortona Nivena Wildera Naše městečko, který svou hru staví z „žánrových“ obrázků, jež postupně skládají celek malého města, ztvárnil Jan Zvoník postavu Pana Morgana, ve hře Ithaka nejhranějšího německého divadelního autora Bottha Strausse hrál jednoho z nápadníků Pénelopy Demptolemose, v Tarelkinově smrti Alexandra Suchovo-Kobylina vytvořil roli Úředníka Ibisova, ve hře Hlava XXII Josepha Hellera byl obsazen do role četaře Towsera, druhého vojenského policisty a kapitána Blacka. Ve hře Kozlí zpěv Franze Werfela ztvárnil rolí Krasnokrajského starosty a v inscenaci Jak se bavil pan Sloane Joea Ortona vytvořil roli Kempa. Jeho poslední rolí na scéně Mahenova divadla byl skvělý soudce Vincente Jarriguez, nadšený řešílek různých hlavolamů ve hře Tajemství pralesa anebo 800 mil po Amazonce podle scénáře a v režii Arnošta Goldflama dle románu Julese Verna. Byl hercem, který dovedl vždy vycítit podstatu každé role, a vytvořit tak vzácnou kontinuitu mezi jevištěm a hledištěm. V roce 2008 zanechal z vážných zdravotních důvodů herectví a opustil soubor NDB.
(citováno z publikace Evy Šlapanské JUBILANTI 2011)
Komentáře k článku: Jan Zvoník
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
