100 piv s Loutkářem
Loutkář, první specializované loutkářské periodikum na světě, slaví 100. výročí vzniku. Od roku 1912, kdy jej založil Jindřich Veselý, vychází s pauzou válečných let dodnes. Po celou dobu existence Loutkář mapoval rozvoj oboru, který je mnohem více ceněn v zahraničí než doma, a je tak vlastně živou kronikou českého loutkového divadla. V tomto směru je jeho význam naprosto zásadní. Obsahově je časopis zaměřen na profesionální i amatérskou scénu a je určen odborníkům i laikům.
Grafický list Marka Zákosteleckého
Stoleté jubileum připomene hned několik pozoruhodných akcí. První dvě se uskuteční v rámci 29. ročníku soutěžního bienále českého profesionálního loutkového a alternativního divadla Skupova Plzeň od 17. do 26. června. Řadu podnětných příspěvků o dalších perspektivách odborných loutkářských časopisů, ale i o nových možnostech mediální komunikace v této oblasti nabídne mezinárodní seminář Současné prostředky mediální komunikace. Uskuteční se za účasti zajímavých hostů 21. 6. od 10 do 14 hodin v plzeňském Muzeu loutek.
V souvislosti s výročím jsme oslovili čtyřiadvacet renomovaných výtvarníků spjatých s loutkovým divadlem, jako například Jiřího Bartu, Adolfa Borna, Petra Nikla, Jana Schmida, Jiřího Suchého, Jana Švankmajera nebo Marka Zákosteleckého, kteří věnovali časopisu Loutkář k jeho výročí své grafické listy, říká šéfredaktorka Nina Malíková a dodává: Chtěli jsme tak navázat na tradiční provázanost Loutkáře s významnými výtvarníky. V minulosti s časopisem úzce spolupracoval třeba Josef Váchal nebo Josef Skupa. Originální dárky budou poprvé vystaveny v Muzeu loutek Plzeň během Skupovy Plzně a část z nich bude publikována v mimořádném čísle Loutkáře s barevnou přílohou (č. 3/2012), které vyjde 15. 6., obálku zdobí grafika Jana Švankmajera.
Historii časopisu Loutkář a jeho proměnám během století bude věnována výstavka při národní přehlídce amatérského loutkového divadla Loutkářská Chrudim (30. 6. – 5. 7.). Neformální přípitek k jubileu, nazvaný 100 piv s Loutkářem, je na programu 2. 7. od 22.30 hodin.
Titul aktuálního čísla Loutkáře s grafikou Jana Švankmajera
V současné době časopis vydává Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář šestkrát ročně v rozsahu 48 stran. 100. výročí přinese zásadní proměnu designu periodika podle vítězného návrhu dvojice grafiků Pavel Svoboda & Jana Smetanová. První číslo Loutkáře v nové podobě vyjde v září 2012. Vítanou novinkou je také rozšíření počtu prodejních míst o pokladny dalších divadel po celé republice. Zahraničním čtenářům je určeno speciální číslo s výběrem klíčových článků z celého ročníku, které budou mít k dispozici jednou ročně v anglickém jazyce.
Vše podstatné, co se v loutkářském světě děje, se jeho příznivci dozvědí na webu Loutkář Online – www.loutkar.eu, který rovněž čeká řada atraktivních změn. Vedle časopisu se web profiluje jako svébytná platforma pohotově sledující aktuální dění, přinášející užitečné a praktické informace. Nová grafika webových stránek nabídne přehlednější strukturu, moderní design a konečně i anglickou mutaci. Ke stávajícím přehledům premiér, festivalů, výročí, aktualitám z domova i ze světa, původním článkům i textům převzatým z tištěného Loutkáře či archivu starých čísel časopisu přibudou ankety, soutěže i čtenářský blog. Poprvé se objeví rubrika Tržiště a s ní možnost inzerce – nabídky a poptávky po loutkách, loutkových divadlech, případně po řemeslné výrobě loutek, kostýmů, dekorací apod.
Dlouhodobým cílem je vybudovat virtuální Loutkářské centrum, místo, kde návštěvník získá základní přehled o oboru včetně důležitých adres institucí, organizací, divadel, muzeí, škol napojených na loutkové divadlo, článků o historii oboru a významných osobnostech atd. Nová podoba webu bude spuštěna v září tohoto roku.
Kontakty:
[email protected], Celetná 17, 110 00 Praha 1
www.loutkar.eu, http://www.facebook.com/Loutkar
Komentáře k článku: 100 piv s Loutkářem
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Pavlovský
Jako autor spolupracuji s Loutkářem už 35 let, zažil jsem 4 – 5 šéfredaktorů, v roce 1982 jsem tam dokonce krátce (na záskok za dlouhodobě onemocnělou redaktorku) pracoval. Počet svých zveřejněných článků, od glos přes kritiky až po teoretický seriál odhaduji na cca 1000.
Za „normalizace“ měl Loukář několik výhod:
1. Jako nízkonákladové periodikum pro omezený okruh čtenářů, zabývající se relativně efemérní problematikou, stál do značné míry mimo ideologický dohled.
2. Mohl tam publikovat opravdu leckdo, kupř. v době svého redaktorování jsem redigoval seriál z profesionálního loutkářství vyobcovaného K. Makonje (pracoval tehdy, tuším, v léčebně v Bohnicích).
3. V 70. letech patřil (spolu s Programem Státního divadla v Brně, Amatérskou scénou a Tanečními listy) k tomu málu divadelních periodik, která vůbec zůstala (Divadelní noviny i Divadlo byly zrušeny), pokrytý mj. svou federálností – byl československý – podobně jako třeba špička tehdejší kulturní publicistiky, čtvrtletník Umění a řemesla.
3. Honoráře byly oproti jiným periodikům (od jejího vzniku třeba Scéně) asi třetinové, zato rozsah byl téměř neomezený, referát o festivalu měl běžně 10 – 15 nms.
18.06.2012 (6.23), , Trvalý odkaz komentáře,