Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Time Out Petra Pavlovského z TER HK (No. 26/5)
Je to sice trochu brzy, ale taková je i existence velikých divadelních festivalů: Načasovat spolehlivě vrchol až na závěr je velice obtížné. I když právě v tomto případě…
Irina Brook. FOTO archiv
V neděli v „prime timu“, tedy od osmi, začalo představení Compagnie Irina Brook Odyssea (podle Homéra text napsali Jean Claude Carrière a Irina Brooková). Na prázdném jevišti lavička, v horizontu plátno na promítání titulků překladu. Bude „chudé divadlo“! I když: materiály, které byly použity na jednoduché rekvizity a kostýmy tak úplně levně nevypadaly.
Raphael Leguillon, Renato Giuliani, Tony Mpoudja, Ysmahane Yaqini. FOTO archiv
V naprosto stejném principu, jakého jsme byli předchozího dne svědky v představení Hrnečku vař! byla i zde zavedena rámcová situace: Poněkud tělnatý, obrýlený středoškolský profesor středního věku (Renato Giuliani) přišel teenagerům přednášet Homéra. Setkává se s odporem, zesměšňujícími výkřiky, je bombardován koulemi zmačkaného papíru. Nakonec tři „studenty“ (herci pod 30 let: černoch, běloch, běloška; Tony Mpoudja, Raphael Leguillon, Ysmahane Yaqini) přiměje, aby si s ním šli na Odysseu hrát. Ve čtyřech lidech pak odehrají všechno, každý vystřídá desítky rolí.
A pak už vše letí v úžasném tempu (představení má pouhých 90 min). Lavice se stává lodí a jednotlivé episody ubíhají jedna za druhou: dotírání nápadníků na věrnou Penelopu, ve dne tkající a v noci párající „tapiserii“ (spíš asi koberec), ostrov Lotofagů, zpívající Sirény, střet s jednookým Polyfémem, návštěva ostrova kouzelnice Kirké, návštěva podsvětí u věštce Theiresia, návrat na Ithaku, likvidace nápadníků. Ne snad, že by nezaznělo i něco textu, ale jde především o úžasně invenční pohybové divadlo, kde každé gesto, každý výraz tváře, každý pohyb těla jsou nesmírně kultivované a zároveň nesou svůj přesný význam.
V mém domě mají všichni lidé stejná práva – ve smyslu Všeobecné listiny lidských práv. FOTO archiv
Základní ladění inscenace je komediální. Je to vlastně parodie na klasiku všech klasik (původním záměrem bylo vytvořit inscenaci pro děti). Zaznívají komické anachronismy, následované výbuchy smíchu. Například: Před návštěvou Kirké přijede posel bohů, okřídlený Hermes, na moderní skládací koloběžce a dá Odysseovi zázračnou bylinu, jejíž požití jej ochrání před jejími kouzly; když Kirké promění Odysseovy kamarády ve vepře pobíhající kolem, namítne Odysseus kouzelnici, že jeden z nich má na čumáku brýle jeho profesora. Odpověď: To je zvláštní druh prasete, vepř krátkozraký. Když jeden z nápadníků namítá, že příchozí žebrák (zamaskovaný Odysseus) se nemůže zúčastnit soutěže v tanci, jejímž vítězstvím podmínila Penelopa svůj souhlas s novým manželem, Penelopa praví: V mém domě mají všichni lidé stejná práva – ve smyslu Všeobecné listiny lidských práv.
Jsou tu ale i bleskové, sotva postřehnutelné akční zcizováky. Třeba když oslepený Polyfémos vypouští ovce z jeskyně a hmatá každé po hřbetě, aby zabránil Řekům v útěku. Odysseus s druhy to řeší tak, že vylézaje po čtyřech mezi nohama Kyklopa (hraje jej žena s potápěčskými brýlemi jako jediným okem na čele), přikládá si každý na záda plyšového beránka – hračku, kterého měl Polyfém do postele k usnutí. Když leze druhý, má „omylem“ beránka obráceně, zadkem napřed. „Slepý obr“ zakroutí hlavou, vystoupí ze hry, beránka rychle otočí do správné polohy a teprve pak pokračuje ve „hře na Odysseu“. To vše se odehraje cca v pěti vteřinách.
Odmítání nápadníků je rozkošné: Před Penelopou defiluje asi tucet uchazečů, střídavě ztělesňovaných dvěma, náznakově a symbolicky zamaskovanými herci. Nazýváni „mluvícími jmény“ s řeckými koncovkami, reprezentují jednotlivé národnosti: Francouze, Itala, Španěla, amerického gangstera, černošského krále (Mobutus), atp. Každého nakonec odrovná Odysseus, ozbrojený jakousi hůlkou. Zde bych si dovolil spatřovat jedinou slabinu představení. Likvidace nápadníků není provedena kouzlem (hůlka), ale ani nějakou šikovnou metaforou. Odysseus se na každého nápadníka dosti primitivně vrhne a cosi nejasného mu provede, načež se tento odbelhá. Přitom se nabízela řada možných řešení, kupř. v duchu předlohy ničit nápadníky střelami z luku!
Příběh končí, začíná znovu vyučování, studenti si zoufají.
Potlesk byl opravdu veliký, ale ke „standing ovations“ nedošlo. Stáli jsme v hledišti s jednou mladou paní jenom dva.
P. S. Inscenaci je možné zhlédnout dnes – v pondělí 25. června – od 20 hodin na Nové scéně Národního divadla v Praze: Nová scéna
Komentáře k článku: Time Out Petra Pavlovského z TER HK (No. 26/5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
