Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Potužíraviny (No. 10)

    Proč nemám rád Ondřeje Zajíce

    Ondřej Zajíc. Narodil se 21. ledna 1970 v Ostravě coby „divadelní dítě“: dědeček Josef Zajíc byl v letech 1949-1960 ředitel a režisér Těšínského divadla v Českém Těšíně, otec Jan Zajíc byl režisér NDMS (Státního divadla) Ostrava a matka Hana Zajícová tajemnice. I on se po studiu gymnázia a dvou letech na Vysoké škole chemicko-technologické rozhodl pro divadlo. Na pražské DAMU absolvoval – pod vedením Luboše Pistoria a Jana Buriana – v roce 1994 inscenací Dostojevského Idiota obor režie a dramaturgie. V letech 1995–2002 byl tehdejším um. šéfem Zdeňkem Potužilem angažován jako režisér v pražském Divadle Rokoko. Kromě toho hostoval v Klicperově divadle v Hradci Králové, Divadle J. K. Tyla v Plzni, Moravském divadle Olomouc, pražském Divadelním studiu Rubín, Středočeském divadle Kladno nebo pražském Dejvickém divadle. V září 2005 byl jmenován ředitelem Městských divadel pražských, kde v této funkci působí dodnes. FOTO archiv MDP

    Těch důvodů je moc – uvedu jen namátkou ty hlavní:

    1/ Tuhle mi jeden divadelník vytýkal, že jsem odpovědný za to, že Ondra neskončil na věku věků na oblasti. Musel jsem přiznat, že to je pravda: dodnes si přesně pamatuji, kde a jak jsme seděli, když jsem jej velmi rychle přemluvil, aby nešel do Chebu. Byl jsem tenkrát píčou ke zdi a Petr Poledňák mě nechal v Rokoku (za co jsem mu hodně vděčný) trochu narychlo. Ondra mluvil jak Pánbůh, hlavně že bude dělat dramatizace Dostojevského, k čemuž se pak nikdy nedostal, a já mu naletěl. Neviděl jsem ani jeho absolventské představení, které velmi vychvaloval – až později jsem se dozvěděl, že jej nebyl schopen dokončit (udělal to za něj nějaký pedagog).

    2/ Limit jeho režisérské práce byl v neschopnosti obsadit často elementárně dané charaktery. Za všechno: k Manon s Táňou Vilhelmovou – tenkrát s živlem nespoutatelným jak v civilu, tak na jevišti – dosadil za jejího milence Martina Hoffmanna, což absolutně nešlo – měl nepříjemně dlouhý krk, byl trochu dost asexuální a s Táňou fakt nebyli dvojice.

    Tatiana Vilhelmová a Martin Hofmann v Manon
    (r: O. Zajíc, Divadlo Rokoko – MDP Praha, prem. 16. 9. 1998)
    . FOTO archiv

    Vrchol obsazovacího talentu prokázal při inscenování Višňového sadu. Klečeli jsme před ním s Kališovou, aby Báru Lukešovou (o které si vůbec nemyslím, že je špatná herečka) neobsazoval do role Raněvské. Marně jsme argumentovali, že Raněvská musí být žena, která má již některé věci za sebou, a ne 30-letá holka. Ondra si nedal ani na vteřinu říct. Představení dopadlo strašně. A pointa? Důvodem podle Zajíce bylo to, že Bára špatně zkoušela…

    3/ Výběrové řízení: v prvé verzi se přísedící posmívali, jak je slabý. Primátor Bém seřval některé z komise, co že si to dovolili nejmenovat Zajíce. Byla tam chybička – ředitel měl být Mgr., a ne BcB. (z toho asi vyplývá, že Ondra neabsolvoval pořádně DAMU). Tak Bém udělal novou komisi, kde stačil BcB., posadil se do jejího čela (to není střet zájmů – schvaluje to rada, a ne primátor) a bylo vymalováno. Proč chtěl tak Bém Zajíce je jasné těm, kteří tuší, odkud ODS brala tenkrát mimo jiné prachy. To je pochopitelně hypotéza, ale mozaika do sebe zapadá jak leccos.

    4/ Dnes diskutovaná otázka mravního kreditu Tomáše Töpfra: Má člověk, který má odpovědnost za část rozpočtu magistrátu v částkách desítek miliónů korun, zrušit něco již v březnu, nebo až v září – přece to vyjde skoro nastejno – a Tomáš uvažuje zdravě, tak jak má.

    Režisér a dramatik Tomáš Svoboda (v sezonách 2004/2006 spolu s Thomasem Zielinským um. šéf Divadla Rokoko , v současné době um. šéf A Studia Rubín Praha). FOTO archiv

    Paradox v této otázce neřešil náš Ondřej – nastoupil do MDP uprostřed dvouletého uměleckého šéfování Tomáše Svobody. Vyhlásil, že Svoboda končí, ale druhou sezonu si ještě může bratru za deset melounů střihnout. Že jsou seriózní divadla, kterým by stačila třetina z těch desíti, takhle mravný Zajíc asi neuvažoval. Jak asi uvažoval, když viděl poslední premiéru Svobody na sklonku sezóny, která byla víc než ubohá a navíc ukřivděná – Ondřej Zajíc geniálního Svobodu nakonec stejně zničil – opakuji za pouhých 10 melounů z kapes daňových poplatníků.

    5/ Hlasy jeho herců: Ten má takovou absenci talentu, že mi ho je líto. / Jen abych u něj nemusel zkoušet, jak jen se z toho vyzout, z tý hrůzy. / Byl jsem u něj osm let a přepadla mě velká marnost, když mě privátně poprosil, abych na zkouškách neříkal svůj názor, asi se zbláznil.

    Pochopitelně za ta dlouhá léta, co jsme byli spolu v Rokoku, zažil jsem mnohé dobré, mnohé. Za všechno – zpočátku byl pracovitý, otevřený, pokorný. Za všechno to, že přivedl do Rokoka Táňu Vilhelmovou i Medveckou. Ale nakonec jej postihlo to, čemu se dnes říká Alfa SAMEC – kompenzuje si své mužství režisérským komplexem. Schorm říkal, jak v sobě nemá chlap 20% z ženské, je k ničemu. To je případ Ondry.

    Vím o Ondrovi víc, než si myslí, jeho osud mu fakt nezávidím, ale to sem nepatří, vynášet privátní věci.


    Komentáře k článku: Potužíraviny (No. 10)

    1. petr pavlovsky

      petr pavlovsky

      Nevidím do věci zdaleka tolik
      jako Z. Potužil, ale vše, jak to „z vonka vyzeralo“, mu dává za pravdu. Nesetkal jsem se s kolegou, který by výběr O. Zajíce nepovažoval za zmalvezovaný – konečně, co čekat od Kolibříka či koho.
      V každém případě jsem do MDP přestal chodit a zatím jsem neměl důvod, abych to měnil. Jsou to, spolu s DnV, nejhorší statutární divadla v Praze. Dovedl bych vypočítat najméně 5 soukromých, jejichž umělecké výsledky jsou lepší, přestože dotována nejsou.
      Kdy je naposledy někdo pozval na nějaký prestižní festival?
      Jiná je otázka režiséra Svobody. Toho sleduji již od jeho vynikající absolventské inscenace na JAMU (Kocour v botách) a považuji jej za naději české režie.

      04.07.2012 (22.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Ondřej Glazar

      Avatar

      Dobrý den,
      rád bych poprosil o úpravu ve výše zmíněném textu na webu Divadelních novin. Pan Tomáš Svoboda není a dle mého názoru nikdy ani nebyl umělecký šef A studia Rubín (na rozdíl od autora textu).

      Děkuji a jsem s pozdravem

      Ondřej Glazar, A studio Rubín

      22.07.2012 (18.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Myslím,
      že je lépe nechat text, jak je. Stačí toto Vaše sdělění. Tomáš Svoboda je součástí současného týmu Rubínu a vstupovat do textu Zdeňka Potužila se trochu zdráhám.
      Nicméně děkuju za upozornění, které jste do DN poslal již 9. července, ale nebyl jsem na příjmu, tak jsem je zavěsil až nyní, za což se omlouvám.

      22.07.2012 (18.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,