Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Lidové noviny v rukou pletichářů

    Je to bezmála měsíc, co Jana Machalická otiskla hodně podivnou inventuru poměrů v ND, SOP a na MKČR, v níž, jako už dříve, volně pábí nebo možná účelově lže – co jiného si myslet, pokud ji nechci podezírat z neznalosti věci? Krátká věta, v níž není pravdivé jediné slovo, by mohla vstoupit do novinářské Guinessovy knihy rekordů. Požádal jsem proto autorku, Jiřího Peňáse a šéfredaktora listu Dalibora Balšínka o otištění opravy, mé Zasláno však otištěno nebylo a na mail z 27. června a urgenci z 10. července nikdo z Lidovek ani neodpověděl. Nad takovým psaním a jednáním se nesmí mávnout rukou, proto o něm informuji zde.

    ZASLÁNO
    Jana Machalická v článku Inventura v Národním divadle, Státní opeře a také na ministerstvu z 25.6.2012 mimo jiné k transformaci operních souborů uvedla, že „studie vypracovaná Josefem Hermanem, podle níž se mělo všechno provádět, vznikla z ryze osobních pohnutek za ministra Riedlbaucha“ – v uvedeném tvrzení není jediná pravdivá informace, jen jedno nedoložené pomlouvačné nařčení.
    „Ideovou studii“ pod názvem Koncepční model operního divadla v Praze objednal na jaře 2010 tehdejší ředitel odboru umění a knihoven MKČR František Zborník coby výchozí materiál k základní rozvaze, jak řešit operní poměry v Praze. Trojice autorů Josef Herman, Lenka Šaldová a Luděk Golat ve studii pojednala základní historické, teoretické a produkční aspekty organizace pražského operního života, a konstatovala, že současné uspořádání tkví hluboko v 19. a 20. století a nerespektuje soudobé evropské produkční modely: především existenci souborů ve vhodné právně-institucionální formě, která umožňuje sdružovat prostředky, financovat vícezdrojově, neodrazuje soukromé donátory, a která často vznikla rozdělením dřívějších vícesouborových divadel na jednotlivé instituce (občas formou volného „holdingu“), působící ve vlastních budovách. To jsme doporučili i pro Prahu – v Evropě má jednoho ředitele první státní činohry, baletu a opery už pouze Národní divadlo Praha, jiné významnější divadlo, v němž by se pod jednou střechou střídala činohra s operou a baletem, v Evropě také nenajdete.
    Fúzi Státní opery Praha s Národním divadlem jsme v ideové studii samozřejmě vůbec neřešili. Jde o praktické rozhodnutí a skoro pochybuji, že se k němu ministr Besser inspiroval u nás: sice jsme nedoporučili pokračovat v koexistenci SOP a ND (dvě „státní“ opery soupeřící v jednom městě o dotace z jednoho státního zdroje, který navíc další operní divadla podporuje jen nepatrně, v Evropě také nenajdete), ale zásadně jsme nedoporučili likvidovat operu v SOP a ponechat jen operu v ND. A navrhli jsme, aby MKČR v Praze produkovalo pouze jednu operu s ambicí evropského operního domu, a to v nejlepším možném prostoru, za který považujeme budovu SOP. Jinak řečeno: navrhli jsme inovovat původem obrozenský model provozování divadla.
    Radio Jerevan: Není pravda, že studii „vypracoval Josef Herman“, a že se podle ní za Radka Zdráhala „mělo všechno provádět“. Studie nevznikla „za ministra Riedlbaucha“ – za něho (a ředitele SOP Vocelky) byla objednána, odevzdána byla za ministra Bessera (a ředitele SOP Dohnányiho), ovšem do rukou konkrétního objednavatele Františka Zborníka, který byl krátce poté z MKČR propuštěn. Se studií se zřejmě i proto nikdy nepracovalo způsobem, k němuž byla určena, tedy jako s podkladem široké veřejné diskuse, jak problém pražských oper řešit. Docela rád bych se od Machalické dozvěděl, z jakých „ryze osobních pohnutek“ mohla vzniknout, natož jak došla k tomu, že studii MKČR původně nechtělo zaplatit, jak uvádí dále, či že ji náměstek Radek Zdráhal „popadl jako mantru“. Ta o Červené Karkulce je také pěkná.
    Jana Machalická spolu s kolegyní Helenou Havlíkovou prostě bojují za zachování samostatné SOP v podobě, v jaké existovala do 31.12.2011. Nic proti tomu, jen by měly uvádět vlastní věcné argumenty pro takové řešení a opakovaně účelově nemlžit a nepomlouvat ty, kteří mají odlišný názor. Právě Lidové noviny se podílely na mediálním a politickém tlaku, aby daňoví poplatníci nadále platili dvě pražské „oblastní“ opery, a jestli dosáhly svého, jak Machalická naznačuje, nemyslím, že věci pomohly. Neboť nejde o počet operních souborů, ale o umělecky a ekonomicky smysluplnou organizaci zdejšího operního divadla v době hospodářské krize, a to neřeší slučování či rozdělování SOP a ND, to jsou hrátky ryze personální, hrané z osobních pohnutek.


    Komentáře k článku: Lidové noviny v rukou pletichářů

    1. petr pavlovsky

      petr pavlovsky

      O tom,
      že J. Machalická diskutuje jenom velice výběrově, se již přesvědčili mnozí kolegové. Srov. Time Out P.P. No. 9 – „Nestojím vám za odpověď“?
      Pokud jde o pražské opery, napsal jsem toho na iDN letos o tom již mnoho, často v diskusích s kol. Hermanem. Kupř. Time Out P.P. No. 8 – „Jedna či dvě opery v Praze?“
      Pokud si vzpomínám, v názoru na potřebné zrušení SOP jsme se nelišili, rozdíl byl pouze mezi úsporným návrhem J. H. – nechť je v Praze pouze jedna opera: opera ND (hrající v budově Neues Deutches Teater) – a náročnějším návrhem mým – nehť v ND hraje jeho opera, a to za peníze ministerské (ze státního rozpočtu), zatímco v uprázdněné budově nechť je zřízena městská opera – opera hlavního města Prahy – dotovaná z městského rozpočtu.
      Kontroly, které právě probíhají na magistrátě ukazují, že „zdroje tu jsou“! (Když nejsou vytunelovány!)

      P. S. Správný pravopis je GuiNNessova kniha rekordů (book od superlatives).

      19.07.2012 (10.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,