Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly

    Hronovské poznámky 2012 (No. 0)

    Od zítřka začíná ve východočeském Hronově již 82. ročník Jiráskova Hronova – osmidenní přehlídky toho nejlepšího z českého amatérského divadla. Tedy alespoň teoreticky: mnohé z toho, co bude k vidění, nebude české, mnohé nebude amatérské a (jak už to bývá) mnohé nebude ani zrovna „nejlepší“. (Pro úplnost: mnohé v Hronově nebude ani divadlo, ale to nechme prozatím stranou.) Pokud všechno dobře půjde, od neděle se bude na těchto stránkách vyskytovat dvojice souběžných cyklů komentářů – vedle těch od Jany Soprové se tu budou objevovat i texty z mé klávesnice. Primárně budou ovšem psány pro web Amatérské scény a nevyhnutelně se budou alespoň zčásti týkat témat, která jsou na jejích stránkách (webových i papírových) v posledních měsících probírána – dovolím si je tedy touto cestou alespoň krátce „předslovit“ pro mírně odlišnou čtenářskou obec.

    Z programu letošního JH. LS Mikrle Jaroměř: Hotel. FOTO Ivo Mičkal.

    Je naprosto přirozené, že v amatérském divadle se vyskytuje několik názorových a stylových proudů, které jsou namnoze protichůdné. Trendem posledních let je, že komplikovaný postupový systém přehlídek, na jehož špici je právě Jiráskův Hronov, do jisté míry upřednostňuje ty inscenace, které lze (poněkud neurčitě) prohlásit za „inspirativní“. Zcela logicky to poněkud umenšuje zastoupení tradiční (zejména komediální) činohry, která v celkovém pohledu představuje přirozeně velkou většinu amatérské produkce. Loňský ročník JH, na němž jako programová ředitelka debutovala Simona Bezoušková, došel v téhle tendenci nebývale daleko: oblast interpretační činohry na něm překvapivě zastupovaly de facto jen dvě bulvární komedie, z nichž ta lepší představovala jen solidní průměr, zatímco třeba povedená Kráska z Leenane Rádobydivadla Klapý se do programu nevešla.

    Od té doby sílí hlasy zastánců tradičního, divácky vstřícného amatérského divadla, které vyvrcholily po květnové národní činoherní přehlídce ve Volyni. Řadu z nich shrnuje text Josefa Širhala (režiséra a herce brněnského spolku Amadis, zaměřeného na komediální divadlo), který diagnostikoval rovnou „klinickou smrt českého amatérského divadla.“ Za jeho špatným stavem nestojí prý nedostatek veřejných financí určených na jeho podporu, nýbrž to, že „české neprofesionální divadlo (alespoň na úrovni celostátních a národních přehlídek) úplně rezignovalo na diváky“ a nabízí jen „nudné, pofidérní experimentování s pseudouměním“. Výběr postupujících inscenací je podle Širhala „zcela proti smyslu amatérského divadla, které by se mělo snažit odlákat lidi od televizních obrazovek a nabídnout jim hodnotnější (ale přitom atraktivní) alternativu.“

    Závěry, že „pseudoumělecké experimenty by mělo dělat jen profesionální divadlo, které je placené z veřejných zdrojů a musí – ať chce nebo ne – poskytovat veřejnou službu“ a alternativně smýšlející amatéři jsou tedy (jak dovozuji) nejspíš příčinou všeho zla, už hraničí s vysloveným argumentačním dada, a nejspíš kvůli nim se Širhalovi nedostalo (kromě jako vždy rozumného Dušana Hübla) seriózní polemiky. Množství lidí, kteří mu naopak v komentářích vyjádřili podporu a souhlas, je ovšem značné, a ke kritice stávajícího systému se z různých stran přidávají další a další – letošní třetí číslo AS, které se různým pohledům a názorům v sekci Bouře v činoherním divadle věnuje, je (řečeno s kolegou Šotkovským) „čtivo plné emocí“. Na mnohé z výhrad a pochyb může dát jistou odpověď právě letošní hronovská programová skladba – a festivalový blog se jim jistě nemůže (a ani nebude chtít) vyhnout. Pokud budete mít zájem využívat jej plnohodnotně, doporučuji dle uvážení mírnou sondáž do Amatérské scény tištěné (zejména poslední vydání) i webové. Jakákoliv diskuze v prostoru iDN bude pochopitelně více než vítána. Toliko úvodem – a více už v neděli kolem poledního s prvním dílem festivalového blogu.

    P. S.: Abych se alespoň trochu dotkl toho, co se obvykle píše do nultých dílů festivalových blogů, dovolím si přihodit odkaz: na stránkách festivalu naleznete všechny potřebné informace o hlavním programu, doprovodných akcích, seminářích (ty už, pravda, běží ode dneška) a ubytování. Na Jiráskově Hronově bývá (i přes avizované bouře nebo naopak klinickou smrt) příjemně i přiměřeně živo – proto lze především doporučit účast.


    Komentáře k článku: Hronovské poznámky 2012 (No. 0)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,