Divadelní noviny > Blogy Festivaly
Hronovské poznámky 2012 (No. 3)
Zběsilý životní styl, který s sebou Jiráskův Hronov téměř nevyhnutelně přináší, už se po určité době nevyhnutelně musí projevit na duševním i fyzickém zdraví nebohého diváka. Třetí festivalový den vcelku příhodně přinesl mírné zvolnění, a to nejenom díky tomu, že v hlavním programu čekaly tentokrát jen dvě inscenace. Obě dvě – od pražského Divadla Kámen i od svitavského Céčka – byly totiž svým způsobem pohodové.
U druhé z nich – erbenovské variaci Pták Ohnivák, liška Ryška a my – to asi příliš nepřekvapí. Proslulý principál loutkářského Céčka Karel Šefrna se tentokrát obklopil výhradně vlastní rodinou: dvěma dcerami, zetěm a dvěma vnuky. S nimi potom na jednoduché scéně s loutkami (vesměs jednoduchými, totemovými, jen lišku „hraje“ sekyrka) a řadou hudebních vstupů rozehrává příběh proslulé pohádky.
Pták Ohnivák, liška Ryška a my. FOTO Jan Merta
Důležitá tu je třetí část názvu: MY. Rodinné vztahy účinkujících se totiž samy stávají tématem, především dědeček Šefrna coby moudrá liška Ryška školí svého mladšího vnuka (tedy hlavního hrdinu, prince) o životě a všelijak mu pomáhá. Někteří z aktérů navíc nemají prakticky žádné herecké zkušenosti, což Šefrna umně přetváří ve svébytnou poetiku understatementu (ta si v jednom případě nezadá s legendárním pokerovým herectvím Jiřího Šlitra). A souvisí s tím ostatně i jistá míra nahodilosti, kterou se inscenace v netradiční výstavbě četných gagů vyznačuje – třeba v brilantním fóru, kdy uprostřed hudební fráze rozehraného blues Šefrna prohlásí „No, a tak dál,“ kapela přestane hrát a okamžitě se rozehrává další epizoda příběhu.
Strávil jsem se svitavským souborem příjemnou hodinku – a nemálo mě udivilo, že jistá část publika (včetně kolegyně Soprové) přijala představení přinejmenším s rozpaky. Mluvilo se o tom, že to je rodinné divadlo v tom smyslu, že je rodina hraje především sama pro sebe, rozebírala se stylová nejednotnost (zejména co s tou sekerou-liškou?) a tak vůbec. Další a rovněž početná skupina (včetně mě) nic takového řešit nepotřebovala – a představení si užila. Je to asi přirozené, ne každý přistoupí na každou poetiku. Jen mám dojem, že ti, kteří jsou na Céčko moc cyničtí, se o něco připravili.
Druhým z o něch „pohodových“ představení byla novinka Divadla Kámen: Deus ex offo. Divadlo s výraznou poetikou minimalismu patří na Hronově k pravidelným hostům, tato inscenace je ovšem v mnohém překvapivá. Dnes ovšem zahraje druhý ze svých letošních kusů, a tak si je nechejme pro jeden samostatný blog – tedy na zítřek.
(Psáno pro Amatérskou scénu.)
Komentáře k článku: Hronovské poznámky 2012 (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)