Divadelní noviny > Názory – Glosy
Provozní nátury
V červnu šéf opery Národního divadla Rocc oznámil, že ruší místo šéfdirigenta a po vzoru německých oper zavádí funkci hudebního ředitele (Generalmusikdirektor). Prý to musí být Čech, prohlásil původem Slovinec, a musí mít na funkci čas, rozumějme nesmí být o něj moc zájem jinde. Nejlépe těmto kritériím prý vyhovuje Jaroslav Kyzlink, kterého Rocc osobně zná z Brna jako dobrého dirigenta.
Předchozí šéf opery Jiří Heřman odmítl vést dva mechanicky sloučené soubory. Šéfdirigent Tomáš Netopil odmítl vést dva orchestry. Odmítli uvažovat pragmaticky provozně, odmítli malé české poměry, které, obávám se, v opeře Národního divadla nastupují.
Proč se pak pouštět do reforem? Provoz čiší už z výčtu inscenací, s nimiž Rocc pro příští roky počítá, přestože některé jsou umělecky neúnosné. Čiší z hrůzného obsazení Sedláka kavalíra a Komediantů v hrůzné poslední premiéře Státní opery. V každé fabrice provoz slouží výrobě co nejlepšího konkurenceschopného produktu, nevyrábí se šmejd pro udržení provozu. Jenže výrobky zdejší opery diváci zatím konzumují, stejně jako nekvalitní potraviny ze supermarketů, které by se v Evropě neprodaly. Zanadávají si, ale připlatit za kvalitu, měnit své návyky, odmítají. Zatím. Až si jednou budou chtít pochutnat, začnou nakupovat jinde a zavřeme krám.
Konkurenceschopný podnik hledá pro své vedení odborníka, který ví co a jak vyrábět! S mezinárodním rozhledem, s vizemi. U nás někdo momentálně u vesla jmenuje někoho z utilitárních důvodů, nejlépe, když ho osobně zná. Dělají to tu přece všichni, tak proč ne v divadlech, že?
Na ministerstvu kultury vyfasoval úkol navrhnout nové řešení pražského operního problému nedávno angažovaný ekonom Martin Sankot. Pokud vím, operním divadlem se nikdy nezabýval. Je to jedno, nikdo nemůže nic podstatného navrhnout, dokud se společnost prostřednictvím ministerstva kultury nedohodne na zadání: Chceme Národní divadlo jako protežované nejdražší ze zdejších oblastních divadel, nebo chceme vybudovat prestižní evropský dům? Chceme nadále provozovat vícesouborovou fabriku podle obrozenského modelu, nebo jako v současné Evropě soubory osamostatnit? Chceme „Národní kapličku“ platit jen ze státního rozpočtu, nebo vícezdrojově přinejmenším spolu s hlavním městem Prahou? Chceme nadále stálý operní soubor coby národní reprezentační tým, nebo ho, jak je ve světě obvyklé, otevřeme světu? Atd.
Jak dohodnuté udělat už nemá navrhovat žádná komise, žádný pověřený ekonom, ale odborník, jehož na konkrétně zadanou práci ministerstvo najme coby ředitele. Znám tak tři, čtyři, kteří za sebou mají nějaké výsledky, na jalové sliby nic nedám. Jen se bojím, abychom se zase nehrabali v koncepcích, a funkci nedostal kamarád, který je Čech a má dost času. Abychom opět nezasadili hrábě v naději, že se třeba zazelenají.
Komentáře k článku: Provozní nátury
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Pavlovský
Tady si, Josefe, rozumíme: Chce to jednu operu Národního divadla v jedné budově, totiž Zlaté kapličce, odtamtud ji z historických důvodůl vystrnadit prostě nelze, to je divadlo, kde měly své premiéry všechny Smetanovy i Dvořákovy opery (resp. v pre-Národním, v Prozatímním). Repertoár starší, do-romanrický, by pak opera ND měla hrát ve Stavovském. Tečka!
09.09.2012 (9.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Petře, nerozumíme – chce to jednu operu v budově SO, která je prio provozování opery a baletu daleko vhodnější než budova ND. Smetany, Dvořáky a i Fibichy a další bych nadále hrál v budově ND, tam patří, ale vše ostatní patří do SO. Včetně velkého baletu.
09.09.2012 (10.45), , Trvalý odkaz komentáře,