Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kontext

    Nová vlna českého jazzu (No. 4)

    Jazzová komedie dell´arte

    Poslední část přehledu našeho mladého jazzu začneme souborem Limbo. Jeho první CD Kalimbo vyšlo roku 2007 a mělo u nás nepříliš častý latinsko-americký charakter.

    Kapela Limbo vznikla v roce 2004 jako trio. Dnes je schizofrenní formací ve dvou verzích – v akustické a elektroakustické. Na svém kontě má již tři alba. To poslední se jmenuje Out of Body. FOTO archiv

    Druhé album Out of body (Amplion 2009) však přináší podstatnou změnu. Namísto klidné a přehledné latiny je tu elektronika, používaná tak hojně a přitom vynalézavě, jak jsme to v našem jazzu dosud neslyšeli. To je především zásluha nového příchozího, keyboardisty Michala Nejtka, absolventa kompozice na pražské AMU a mimo jiné člena avantagardních souborů nové vážné hudby jako Agon nebo Berg. Se zkušeným jazzmanem saxofonistou Pavlem Hrubým se dokonale shodne a elektronické barvy a samply dodávají skupině zcela nový zvuk s volností freejazzového rozvíjení, ale přitom se střídáním nálad v lyrické  atmosféře. I nejdelší, 11 a 12-ti minutové nahrávky Hotel Kubrick a Solaris jsou autorsky podepsány celým souborem: kolektivní improvizace  má zřejmě schopnost vytvořit i rozsáhlejší působivou formu. Nové Limbo představuje u nás zatím ojedinělou výjimku, která se s úspěchem pokouší o jakousi fúzi jazzu a nové alternativní hudby. Kdybychom pro směřování našich třicátníků chtěli hledat paralely v divadelní sféře, mohli bychom třeba trio Ondřeje Lišky s italským bandoneistou přirovnat ke commedii del´arte, kde každý účastník zná pravidla svého žánru a v nich vytváří něco po svém. Limbo s Michalem Nejtkem a Pavlem Hrubým je však výlet k novým světům ve stejném duchu jako stále se množící „postmodernistické“ inscenace na našich scénách.

    Jazz nového typu

    Vertigo Quintet

    Vertigo – nejosobitější soubor naší třicátnické generace. FOTO archiv souboru

    Ale nejosobitější soubor naší třicátnické generace představuje kvintet Vertigo. Na jeho loňské CD Metamorphosis (Animal Music 2011) jej na sextet rozšířila ještě violoncellistka a zpěvačka Dorota Barová. Jeho členové studují a hrají po Evropě (pianista Vojtěch Procházka v Paříži nebo v Oslu, dva Slováci – basista Rastislav Uhrík a bubeník Daniel Šoltis v Polsku) a ti, kteří jsou většinou doma – slovenský trumpetista Oskar Török nebo zejména saxofonista Marcel Bárta, jsou téměř na roztrhání na nahrávkách i klubových vystoupeních nejrůznějších souborů. Společná vystoupení i nahrávky jsou při takovém vytížení vzácností, ale podoba nového jazzu, která u našich třicátníků převládá, je tu přivedena k dokonalosti. Je to hudba dokonale semknutého souboru, v němž mizí dělení mezi sóly a rytmikou i stavba podle receptu téma a sólové chorusy. Forma se vyvíjí spíše jakousi aditivní metodou a řadí  jednotlivé, třeba i značně odlišné, části do dokonale vyváženého skladebného celku, který drží pohromadě i s volností improvizace v jeho složkách. Téměř všichni členové se uplatňují také jako skladatelé a spolupráce v takovém ensemblu jim zřejmě velmi vyhovuje. Je to jazz nového typu, a přitom přijatelný i pro ctitele tradičnějších forem.

    DoMa Ensemble

    Dorota Barová a Marcel Bárta aneb DoMa Ensemble. FOTO archiv souboru

    Jednotliví členové Vertiga se uplatňují i v jiných formacích nebo vytvářejí nové, vlastní projekty. Marcel Bárta a Dorota Barová si na svém albu DoMa Ensemble (Poli5 2011) vytvořili opět značně zvláštní a osobitou kombinaci. Barová zde hraje nejen na violoncello, ale také na elektronickou pomůcku „line6“.  Duo tak zní jako barevně bohatý ensemble se zadumaným zvukem a la ECM. Ale je to výrazově odlišná kombinace, která ukazuje, že hledání našich jazzových třicátníků může přinést ještě lecjaké překvapení.

    Spolu s dalším členem Vertiga, bubeníkem Petrem Šoltisem, se Marcel Bárta  podílí i na CD Projekt Z kytaristy Petra Zelenky se španělským flétnistou Rodrigo Parejem (Anmal Music 2011). Tady celkové ladění alespoň zčásti osobitým způsobem připomíná jemný postmodernistický pohled na dědictví free jazzu. Vertigo slouží skutečně jako semeniště osobností, které se mohou vydávat i po vlastní dráze různými směry.

    Kinder Jazz

    Inner Spaces

    Mezinárodní kvintet Inner Spaces byl založen na Akademii múzických umění v Katovicích v Polsku v lednu 2009. FOTO archiv souboru

    Ale naše třicátnická generace už má i mladší následovníky. I oni navazují své kontakty v zahraničí. Štěpánka Balcarová (ročník 1986) je na naší scéně nejvýraznější jazzovou  trumpetistkou, pozoruhodná je však i její práce skladatelská a aranžérská. Po dvou letech na pražské Konzervatoři Jaroslava Ježka přešla na hudební akademii ve Wroclavi a odtud do Katovic. Tam spolu s dvěma Čechy – saxofonistou Lubošem Soukupem (ročník 1985 a člen souboru Points) a pianistou Vítem Křišťanem (1986, partner Tomáše Hobzka nebo Jaromíra Honzáka – a s dvěma stejně mladými Poláky založila kvinteto Inner Spaces. Polský měsíčník Jazz Forum. kdysi i u nás jeden z mála dostupných  zdrojů informací, jim 2011 vydal debutové CD. Jako u většiny naší mladé školy tu úkolem rytmiky není stálý pravidelný beat: všech pět nástrojů se rovnoměrně podílí na vytváření jednolitého hudebního proudu s pasážemi různých nálad i různého pohybu. Není tu chorusová improvizace ani pochmurnějši nálada severské školy a v Křišťanově závěrečné skladbě On Her Birthday se soubor pohodlně prochází v jazzu stále ještě neobvyklého pětičtvrtečního metra.

    Eliška Svobodová, vedoucí jedné z nejmladších pražských jazzových skupin Fanfán Tulipán

    Eliška Svobodová, vedoucí jedné z nejmladších pražských jazzových skupin Fanfán Tulipán, jež má na svém kontě již dvě alba – po eponymním se to druhé jmenuje Polyorama (Radioservis, 2011). FOTO archiv

    A na závěr ještě něco, čemu Eliška Svobodová, studentka skladby na Konzervatoři Jaroslava Ježka, říká Kinder-Jazz. Na CD pod názvem Fanfán Tulipán (2011) jej předvádí její stejnojmenné kvinteto pod stejnojmenným názvem. Všichni jeho členové se narodili v letech 1985 nebo 6. V dubnu 2010 zvítězil Fanfán ve finále soutěže o Cenu Metropolitní Univerzity v rámci festivalu Mladí ladí jazz a v listopadu vyhrál české kolo mezinárodní soutěže Jazz Prix. Jeho hudba prý má připomínat inspiraci science-fiction z období dávných fantazií Julese Vernea, z mládí těch, kdo si své dětství nosí stále v sobě. Nelze popřít, že tihle dvacátníci se toho už opravdu hodně naučili. A původní skladby nabízejí dětem docela slušný rozhled: je tu pohádka s názvem Honzíkova cesta, rozmarný cirkus ve skladbě Marijo, lyrická evokace Maryčky Magdónové i osobité Porno v morseovce, které svůj název hláskuje v Morseových rytmických značkách, či Orient Expres připomínající fantastické fikce Agathy Christie. Veřejná vystoupení jsou občas kombinována s vlastní choreografií: nabízí se tak paralela s hledáním nových přístupů k jevištní tvorbě.

    A jsem u divadla, kde své letošní letní přemítání končím. Děkuju všem, kteří vydrželi číst až sem. A českému jazzu přeju: Drž se, mladíku!


    Komentáře k článku: Nová vlna českého jazzu (No. 4)

    1. Karel Ševčík

      Avatar

      Všechny články Lubomíra Lestra Dorůžky
      jsou výtečné a nadčasové …. a dodneška je čítám …. vřele doporučuji jeho knihy …. všechny.

      30.05.2019 (23.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,