Růžová crazy komedie v Brně

Janáčkova opera Národního divadla Brno vypsala na režijní koncepci Haydnova Lékárníka mezinárodní Soutěž pro mladé režiséry. Výborný tah! Kéž by se novým režisérům podobně otevírala i další tuzemská operní divadla… A kéž by měla stejně šťastnou ruku při výběru! V brněnské soutěži zvítězil čtyřiatřicetiletý absolvent brněnské JAMU Tomáš Studený projektem, ve kterém razantně opouští mantinely pravděpodobnostního, rádobyrealistického inscenování, jaké ještě stále příliš vládne na našich operních jevištích. Režisér s výtvarnicí Evou Jiřikovskou rozdělili jeviště obřím platem s růžovými pilulkami Ibalginu. Růžová a červená tvoří základní barevný akcent scény i kostýmů. Tomáš Studený v Divadle Reduta rozehrává bláznivou situační komedii: pro léky si přicházejí zákazníci s obřími růžovými hlavami, při bizarní přestřelce (ve snu obchodníka Volpina) tančí vzduchem velké růžové kulky…

Tyto situace v originálním libretu samozřejmě nenajdeme, stvořila je fantazie režiséra, který zachoval základní zápletku, v níž tři muži usilují o jednu ženu, ale upravil si ji po svém: a tak mladá studentka farmacie Gabriela, přezdívaná Griletta, přijíždí z Čech do Itálie na praxi do lékárny rodinného přítele, kde si ji namlouvá majitel lékárny Sempronio, jeho zaměstnanec Mengone i dealer farmaceut Volpino. Zpívá se v italském originále – a na titulkovacím zařízení místo překladu svítí novinové zprávy vytržené z původních kontextů a nabývající v konfrontaci s děním na jevišti zábavných i absurdních konotací. Režisér celkově potlačuje soustředění na konkrétní zpívané repliky, a naopak zdůrazňuje výrazně stylizované gesto, akci. Příběh tak možná není přesně srozumitelný ve všech detailech, ale je zcela jasný a emotivně působivý v celku každé situace. I díky všem interpretům, zvládajícím party technicky dosti suverénně a výrazově výmluvně – Lucii Kašpárkové (Griletta), Zoltánu Kordovi (Sempronio), Ondreji Šalingovi (Mengone) a Janě Krajčovičové (Volpino). Režisérovi se podařilo dovést je všechny k velmi preciznímu hereckému projevu: žádné přehrávání a pitvoření se, ale nadsázka a vtipné groteskní pohybové etudy. Ať už se Mengone a Volpine převlečou za právničky, vybavené růžovým psacím strojem či notebookem, nebo Griletta v růžových šatečkách a lodičkách svůdně obluzuje nápadníky, nikdy to nepůsobí lacině.

Mladý slovenský dirigent Ondrej Olos vede orchestr ve svižných tempech, devadesátiminutové představení má švih a spád. Jednotlivé akce a situace se skládají v originální, efektní jevištní tvar, veskrze současný a přitom podle mě výborně pasující k Haydnovu komediálnímu dílu. V Redutě byla nedávno k vidění poetická inscenace kantát Bohuslava Martinů, které Tomáš Studený nastudoval se svými studenty na brněnské konzervatoři. Otvíral je klíčem zcela jiným, přitom neméně originálním – a neméně případným. Českému opernímu divadlu tak zřejmě dorůstá velmi pozoruhodný režisér, vnímavý vůči hudbě a nápaditý v hledání konkrétního jevištního řešení.

Národní divadlo Brno – Joseph Haydn: Lékárník. Dirigent Ondrej Olos, dramaturgie Jakub Kruliš, režie Tomáš Studený, scéna a kostýmy Eva Jiřikovská, choreografie Hana Košíková. Premiéra 9. dubna 2010 v Divadle Reduta.