Britský matematik a vesmírný badatel…
Milý Ludvíku,
britský matematik a vesmírný badatel Stephen Hawking nás podobně jako Vy varuje před mimozemšťany. Budou prý s největší pravděpodobností velmi nebezpeční a snažit se s nimi navázat kontakt může být pro člověka velmi riskantní. Podle Hawkinga by příchod mimozemšťanů mohl být pro lidstvo stejně osudný, jako bylo pro původní obyvatele amerického kontinentu připlutí Kryštofa Kolumba a evropských osadníků. Mám dojem, že v tomto smyslu už jsou mimozemšťané mezi námi dávno. U nás mají i vlastní politické strany a jejich působení připomíná všechno jiné, jen ne budování demokracie. Dělení kořisti a kolonizaci veřejného prostoru, spíše. Trest si zasloužíme, bez ohledu na to, jak dopadly letošní volby. Kdo má vinu nebo dohlédne akorát do dna dnešního talířku, ať trpí!
Stromy jsem letos prořezával mohutně a prospělo jim to. Posílily a květem byly obsypané i staré ročníky. Přijeli naši Valaši, bratranci a strýc mé ženy, měli s sebou tři motorové pily, já mám jenom menší obloukovku a jednu sadařskou pilečku. Nastal dřevní masakr, který odborně řídil můj kamarád, lesák Ivo Dostál. Naše obě zahrady mají zajímavou strukturu ovocných stromů, od skorých třešní přes letní jablka po hrušky a modré ovoce. Jablka, hrušky i trnky se dříve dílem jedly, sušily, dílem zavařily, dílem proměnily v marmelády, povidla, dílem vypálily. Aby byl zajištěn přísun vitamínů po celý rok. To byl ještě svět bez kiwi či jahod z jižní Afriky. Chci teď v Javorníku k zahradám koupit Horákovo pole. Jsou to staří manželé, bez dětí a léta to chudé políčko kultivovali dřinou. Teď už na to nestačí. Vede mne k tomu překvapivý vývoj mé povahy, která se ve spirále vrací k předkům. A též mne šokuje zpráva expertů z ministerstva životního prostředí: v Česku mizí každým dnem patnáct hektarů zemědělské půdy (přibližně patnáct fotbalových hřišť)! Na pole vysadím ovocný sad, Antone Pavloviči…
Za deset let jsem naše zahrady obohatil o dva stromky žlutých švestek, zvaných špendlíky, a dva stromky jeřábů oskeruší. Oskeruše se nedá jinak vypěstovat, než že pecky projdou samoopylením. K tomu pomáhá trávicí ústrojí ptáků, zvěře nebo lidí. Já jsem tento proces podstoupit nemusel, získal jsem malé stromečky od onoho kamaráda lesáka. To asi víte, že jedna oskeruše se jmenuje po Pavlu Dostálovi, druhá po kanadském architektovi podlužáckého původu Jarynovi Pochylém. Oskeruše by měla vydržet šest set let a to mne vzrušuje. Ve Strážnici je asi největší oskeruše ve střední Evropě: Adamcova oskeruše, čtyři sta let stará. Představit si můžu i mimozemšťana, jak z mohutné koruny utrhne plod a zkřiví se mu trpkostí huba. Každé malé děcko dříve vědělo, že oskeruše se jí, až když je drobně nahniličku a plod sám spadne na zem. U odborníka na oskeruše Víta Hrdouška jsem se dočetl o zvláštní neplodnosti oskeruší: pokud je květ ozářen bleskem, pak opadne a nedojde ke tvorbě plodu. Údajně byly spatřeny stromy, u kterých byly plody jen na jedné straně stromu, na druhé v důsledku ozáření květů bleskem nebyly plody žádné. Z toho usuzuju, že nejméně polovina oskeruší nás přežije. A pokud se mimozemšťané z instruktážních filmů v Muzeu lidových pálenic ve Vlčnově dozvědí jak pálit, dá se předpokládat, že časem zdegenerují ve slušné lidi. A můžeme začít znovu.
Já se na ten jejich příchod chystám i tím, že jsme s kamarády Arnoštem Goldflamem, Janem Antonínem Pitínským a Vladimírem Morávkem začali chodit do autoškoly. Měli jsme už první hodinu, kde nás nalákali na závodním okruhu na motokáry. Začalo to tím, že Arnošt se pokoušel nasadit přílbu přes brýle, i číslo XXL mu bylo malé. Já jsem nějak zapomněl, že řidič nesmí konzumovat alkohol a z radosti nad naším setkáním jsem si dal před jízdou whisku. V závodě nás zcela potupilo dítě, syn Vladimíra Morávka Saša. Já jsem byl druhý, Vladimír třetí, Arnošt poslední. Pitínský nedorazil a poslal několik předlouhých, básnicky kajícných esesmesek. To mne zaujalo, když už ovládá takovou technickou rafinovanost, proč si dělá řidičák? Mimochodem, jsou jenom dva lidé, kteří píší dlouhá, jazykově vytříbená souvětí do esemesek. Vedle Pitínského ještě Milan Uhde.
Umřelo teď mnoho lidí, které jsem měl rád. Smrt Otakara Motejla mne zasáhla. Na brněnském rozloučení se naše slzy míchaly se smíchem. Svatopluk Karásek citoval žalm 24, přesné vystižení Motejlova života: Kdo vystoupí na horu Hospodinovu? Ten, kdo má čisté ruce a srdce ryzí, kdo nedá duše své marnosti a nepřísahá lstivě. Zazněla tam mimo jiné historka, jak se jednou řidiči pana doktora udělalo během služební cesty nevolno a ombudsman sám sednul za volant. Potutelně se radoval, co si asi pomyslí řidiči protijedoucích vozů. Jaké zvíře musí cestovat v tom autě, když mu šoféra dělá Motejl?
Váš Břéťa
P. S. S tou podobenkou máte pravdu, ale já se sebou moc nezabývám. Klidně tam snesu Vaši fotku místo mne, vy vypadáte skvěle, moc se neměníte a čtenářky si Vás budou jistě rády vystřihovat.
Komentáře k článku: Britský matematik a vesmírný badatel…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
