Devátá vlna Letní Letné aneb Kdo riskuje, žije (No. 2)
Devítiletá Letní Letná je nejstarším a v současné době i největším českým festivalem se zaměřením na prezentaci nového cirkusu. Svou atmosférou volně navazuje na legendární Divadelní poutě, jež se v druhé půlce 80. let konaly na pražském Střeleckém ostrově. Festival je nesporně také jedním ze subjektů, jejichž zásluhou se žánr nového cirkusu u nás již etabloval a podobně jako Cirk La Putyka vzbuzuje nadšený zájem médií.
Velké pozornosti se dostalo také koprodukčnímu projektu Lacrimae, za kterým stojí český Cirk La Putyka, švědský Cirkus Cirkör a francouzský Cahin Caha FOTO HAAKEN LARSON
Diváci si zvykli, že páteř programu je každoročně tvořena alespoň dvěma zahraničními hosty. Poněkud zjednodušeně lze prohlásit, že na výběru těchto „headlinerů“ závisí kvalita každého ročníku, protože největší pozornost se upíná právě k nim. Ostatní projekty pak spíše dotváří atmosféru rodinného programu. Letošní ročník se opřel o kanadskou legendární skupinu 7 Fingers, o jejíž pražskou návštěvu festival už dlouho usiloval, a francouzský Cirque Galapiat. Tuto „elitní“ skupinu zahraničních hostů doplňoval také mezinárodní projekt Lacrimae, jehož koproducentem Letní Letná je.
Kanaďané přijeli s inscenací La Vie, která dle anotací pořadatele měla slibovat zábavnou, radostnou a dráždivou podívanou, i když jejím tématem je šílenství, smutek, špatné chování, bolest nebo romantická láska, která nedošla naplnění. Bohužel inscenace zklamala. Co naplat, že hudební doprovod obstarával sympatický obskurní DJ Pocket, který byl pravým opakem k vymydleným komerčním protějškům z nablýskaných klubů, k čemu byly solidní výkony artistů, když režijně byl celek velmi jednoduchou metaforou jakéhosi očistce, který měl vytvořit opodstatnění pro jednotlivé výstupy. Nemálo skupin nového cirkusu, jež se pouštějí do konkrétních podobenství, mají velký sklon k pádu do popisnosti a jen ti nejzkušenější inscenátoři se této pasti vyhnou. La Vie do ní bohužel namířilo středem a chvílemi až nesnesitelně dlouhé představení padalo každým výstupem do hlubší a hlubší jámy na mamuty. Pravěcí lovci by měli radost z tak královského úlovku, protože skupina 7 Fingers patří k tomu nejlepšímu, co v novém cirkusu nabízí severoamerický kontinent. Jaká škoda, že Kanaďané nepřivezli například inscenaci Traces, která je fantasticky jednoduchou a křehkou podívanou, bez zbytečně konkrétního rámce, který zabil v La Vie i skvostná artistická čísla.
Naštěstí však Letní Letná přivezla také inscenaci Risque Zér0 francouzského Cirque Galapiat, jež se právem stala hitem festivalu a po několika představeních, díky kterým se mezi diváky pověst o nevšední podívané roznesla, bylo středně velké šapitó až do konce festivalu beznadějně vyprodáno. Artisté cirku Galapiat posouvají abstraktně hravou linii (kterou prezentují např. také soubory Cirque ICI a Trottola) o kus dál. Jejich hry jsou riskantní, kruté a vypjaté. Jednoduchý rámec trumfování se ve skupině a postupně vzrůstající provokace navzájem je prokládán křehkými a jemnými obrazy – třeba romantického tance ve dvojici, ekvilibristiky s pingpongovými míčky anebo žerty se samospouští. Univerzálnost aktérů také umožnila nepřetržité zapojení celého kolektivu, který se zároveň postaral o všechna čísla i hudební doprovod.
Velké pozornosti se dostalo také koprodukčnímu projektu Lacrimae, za kterým stojí český Cirk La Putyka, švédský Cirkus Cirkör a francouzský Cahin – Caha. Všechny jmenované skupiny již pozorný divák Letní Letné zná a projekty těchto skupin patří k tomu kvalitnějšímu, co dramaturgie festivalu v minulosti nabídla. Navíc pro tuzemského emblematického zástupce nového cirkusu byl tento projekt pozvánkou do první evropské ligy nového cirkusu. La Putyka sice za sebou už má spolupráci s režisérem slavné finské skupiny Circo Aereo Maksimem Komaro, projekt Lacrimae je však část ještě rozsáhlejšího a ambicióznějšího projektu Lacrimae Tryptich, který bude u nás uveden na Letní Letné 2013. Letos jsme tedy viděli prezentaci složenou z ukázek dosavadní práce seskupené do jednorázového kabaretu. Výsledek byl nadějným příslibem, a to i přesto, že celek ještě nedržel úplně pevně dohromady a tvůrci by potřebovali ještě více času na syntetické prorůstání.
Mimořádný význam festivalu spočívá v prezentaci evropské novocirkusové špičky českým divákům a divadelníkům, což umožňuje srovnání zahraniční úrovně a směřování nového cirkusu s tuzemskými poměry. V dosavadních ročnících se objevily snad jen dva vyložené přehmaty dramaturgie festivalu. Cirque Baroque s představením Ningen, což byla vyvanulá labutí píseň bývalé slávy dříve významné skupiny, jež byla přímo u zrodu celého žánru a její tvorba byla zprvu i jedním z jeho základních kamenů. Dalším omylem bylo zahájení 7. ročníku ohňovou revue s cirkusovými prvky švédských Burn Out Punks. Projekt by se hodil spíše na zahájení pivních slavností či srazu notně znavených motorkářů. To jsou však jen dvě výjimky jinak stabilní úrovně festivalu.
Expanzivní tendence festivalu jsou také znát v rozšiřování destinací, v menších vydáních byla Letní Letná na cestách letos také v Olomouci, Ústí nad Labem a na Lipně. Je však škoda, že festival asi nemá silnější ambici být také důležitým hráčem mezi evropskými festivaly nového cirkusu, se kterými se svou velikostí může směle poměřovat. Loňské pracovní setkání evropské sítě profesionálů nového cirkusu Circostrada a navazující Cirkfórum pořádané českým centrem pro nový cirkus Cirqueon ukázalo zájem evropských profesionálů také o tento festival. Je otázkou, zda z toho do budoucna Letní Letná také něco vytěží. Jejím mladším souputníkům – trutnovskému festivalu Cirk-Uff a bratislavskému Cirkul’artu se to už poměrně daří. A i přesto, že mají letos za sebou teprve druhý ročník, mohou už brzy letenskému králi šlapat na paty. Doufejme však, že jejich vztahy budou v synergii, vzájemně se budou podporovat a především, že divákům a zájemcům o nový cirkus přinesou více kvalitních projektů – tím pádem i více inspirace pro naše soubory a více motivace pro mládež, které se cirkusové disciplíny už také stávají volnočasovou náplní.
/Text najdete i v tištěných DN 15/2012/
Komentáře k článku: Devátá vlna Letní Letné aneb Kdo riskuje, žije (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
