Patnáct řádků… Martina J. Švejdy
Ten pocit při sledování inscenací Hany Burešové zažívám již více let: byť do detailu promyšlené, suverénně provedené i myšlenkově obsažné, jako by práce Hany Burešové byly nějakým způsobem nepřekvapivé, očekávatelné. Jako by byl – zdá se – rukopis režisérky již završený a nevyvíjel se. Sleduji nejnověji jejího Lékaře své cti a tuším, co se bude v příštích minutách dít: jak precizně realisticky bude hrát Miroslav Táborský, jak Martin Matejka (coby komický kontrapunkt), jak do děje vstoupí hudba Vladimíra Franze, do jakého paradoxního konce inscenace nakonec vyústí…
Myslím, že Hana Burešová, jeden z nejchytřejších režisérů (a režisérek) českého divadla, potřebuje změnu – jak v případě hereckého souboru, se kterým spolupracuje, jak při volbě titulů, které realizuje, tak třeba z hlediska hudby, kterou do svých inscenací volí. Že se ve své práci potřebuje „otevřít“ – aby její režijní rukopis definitivně neustrnul a nezfosilněl.
Chci vlastně říct: je mi líto, že Hana Burešová odmítla nabídku zúčastnit se konkursu na místo uměleckého šéfa činohry pražského Národního divadla…
Komentáře k článku: Patnáct řádků… Martina J. Švejdy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
