Divadelní noviny > Kritika

Co předcházelo židovským pogromům

Volba Malamudova Správkaře ukazuje na cílený záměr ještě více zvýšit společensky závažnou tematiku, která v posledních letech provází dramaturgii ostravských „Bezručů“. Fakt samotný je umocněn i tím, že divadlo navštěvují převážně studenti středních a vysokých škol.

Téma rasové nesnášenlivosti je Bernardem Malamudem dovedené k obrazu toho nejhoršího, čeho je člověk proti člověku schopen. Autor dramatizace Arnošt Goldflam i režisér inscenace Martin Františák pracují s výraznou zkratkou, díky které ještě ostřeji než v literární předloze vystupují všechny kontury této tragédie.

Scénograf Marek Cpin pracuje s prázdnou, otevřenou scénou, jejíž boční stěny jsou ovšem pohyblivé a vytvářejí dojem jakéhosi lisu, který drtí stopy lidskosti v protagonistech Malamudova příběhu o smyšlené židovské rituální vraždě malého chlapce. Už samo scénografické řešení tak apeluje na nutnost bariéry mezi rasami odstraňovat, ne je vytvářet.

Nikos Engonidis „sestavil“ hudbu, jež dotváří atmosféru a napomáhá hercům (zejména v tanečních scénách v choreografii Zoji Mikotové) vyjádřit motivaci vzájemných vztahů.

Martin Františák, jehož režijní práce jsou pověstné častým využíváním symbolů a jevištních metafor, důsledně pracuje s komponovanými jevištními obrazy a stylizovaným herectvím. A nabízí emocionálně a vizuálně velmi silné situace: scény stylizovaného znásilňování vězně nebo lživého obviňování vysněného milence ze strany odmítnuté křesťanky zůstanou nadlouho v myslích diváků.

Herecké výkony Dušana Urbana v hlavní roli správkaře Jakova Boka, Tomáše Dastlíka ztělesňujícího žalobce a antisemitu Maxima Grubešova a Sylvie Krupanské, která hraje chromou dceru žalobce a sexuálně frustrovanou, posléze se mstící dívku, jsou vrcholnými ukázkami vytříbeného herectví a patří k tomu nejlepšímu, co lze v této oblasti na jevišti Divadla Petra Bezruče vidět.

Urbanův Jakov zůstává do posledního okamžiku života věren své víře a ideálu, Dastlíkův Grubešov je ztělesněním tuposti a rasové nesnášenlivosti a Sylvie Krupanská coby Zinajda zpočátku sice probouzí soucitné sympatie, posléze se však promění v bytost odkrývající nejtemnější stránky lidské duše.

K trojici hlavních představitelů je nutno přidat ještě Ondřeje Bretta v roli vyšetřujícího soudce Bibikova. Vytvořil postavu právníka ctícího zákony, které překážejí všem, kteří vedeni nenávistí a hamižností je porušují. Scéna „zabití zákona“ je pro dnešní dobu signifikantní.

Inscenace má ale jeden slabší moment: je jím scéna snového a posléze reálného setkání Jakova Boka s jeho ženou Rajsl (Marcela Čapková) ve vězení. Není jasně oddělena rovina snová od reálné a ze samotné situace není zdaleka „vytěženo“ tolik, co předloha nabízí. Zůstává jen holá informace o zrůdnosti systému schopného využít všech prostředků ke zlomení svých odpůrců.

Přes tuto nedotaženost nasadila inscenace Správkaře kvalitativní laťku pro začínající sezonu ostravského Divadla Petra Bezruče hodně vysoko.

@@@@ 1/2

Divadlo Petra Bezruče Ostrava – Bernard Malamud, Arnošt Goldflam: Správkař. Dramatizace románu Arnošt Goldflam, režie Martin Františák, výprava Marek Cpin, choreografie Zoja Mikotová, hudba Nikos Engonidis, dramaturgie Petr Maška. Premiéra 21. září 2012.

• Autor: Ladislav Vrchovský
• Publikováno: 2. října 2012

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Co předcházelo židovským pogromům

1. Petr Pavlovský

   

   Doufám,
   že to uvidíme na Ostravaru, už jsem se přihlásil. A gratuluji k úspěchu ve volbách, jakkoli byl usnadněn tím, že ani jedna z parlamentních stran už nebyla pro člověka s elementárními etickými nároky volitelná – to je prvně za těch 22 let.

   15.10.2012 (8.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ