Opera zasypaná lavinou
V ostravské opeře pokračují v objevování málo hraných, ale přinejmenším ve své době významných titulů. K takovým patří i opera Alfreda Catalaniho La Wally, kterou s triumfálním úspěchem uvedl Arturo Toscanini v milánské La Scale v roce 1892 a poté i v MET s Emou Destinnovou (1909). Na výběru námětu se podílel nakladatel Pucciniho Giulio Ricordi, libreto napsal Pucciniho libretista Luigi Illica podle populárního románu Wilhelminy von Hillern Supí Wally – Příběh z tyrolských Alp. Příběh zmužilé tyrolské dívky a její komplikované lásky k mladému lovci, opakovaně zfilmovaný (naposledy 2005!), je plný drsných výjevů, které však v opeře notně změkly. Naopak opera nekončí happy endem, ale smrtí milenců pod lavinou – jak vidět, oblíbené a tedy komerčně úspěšné veristické atributy převážily nad literární pravdou a poškodily logiku motivací dramatického příběhu. I hudba je spíš postromantická, eklektická, poněkud chaoticky poučená nejen u veristů, ale i Verdiho a Wagnera. Nemyslím, že bychom dílo na našich jevištích výrazně postrádali.
Walter (Agnieszka Bochenek-Osiecka) a Wally (Eva Urbanová) při osudné cestě na ledovec FOTO MARTIN POPELÁŘ
Inscenace se vrací do hodně obstarožních postupů, režisér Václav Klemens jen aranžoval ve stylově stejně stařeckém prostoru, jemuž jsme kdysi říkali „náznakový“ a osobně ho řadím k nejhorší normalizační veteši. Neumím si srovnat v hlavě, že prostorově neobratný prvoplánově ilustrativní prostor podepsal David Basika, autor múzické mnohovrstevnaté scény k Věci Makropulos, ovšem už jeho výtvarný podíl na Dvořákově Armidě nepovažuji za povedený. Pokud mělo jít o „autenticitu“ velkooperní poetiky, pak by jí odpovídala i obvyklá operní posunčina, ale proč v dnešní době a v ostravském ambiciózním operním programu? Některé akce jsou za hranicí nechtěné komiky – například manipulace s tlustým lodním lanem, na němž vesničané spouští Wally zachránit milence do alpské rokle (zbylo tam patrně z nějakého zatoulaného křižníku) silně připomínala někdejší forbínu V+W o „napnelismu“, pokus svázat dvě lana k sobě „na uzel“ byl gagem večera. Nebo pád laviny demonstrovaný mechanickým sesunutím jakýchsi polystyrenových desek, které po celou inscenaci na jevišti překážely, efekt hodný panoptika 19. století. V takovém divadle nezbývá prostor něco domýšlet, nechat doznívat, vše se ilustrativně natvrdo a naivně zobrazí omšelými postupy. Včetně kostýmů.
Nejcennější na inscenaci opět shledávám precizní, muzikální a energické vedení orchestru Robertem Jindrou. A obsazení Evy Urbanové do titulní role, která přesně odpovídá jejím hlasovým a výrazovým možnostem (alternuje Olga Romanko). Gustavo Porta jí byl jen mechanickým partnerem už v Děvčeti ze zlatého západu v pražském Národním divadle (2007), s jeho Hagenbachem tomu nebylo jinak, zazpíval ho navíc poněkud silácky (alternuje Gianluca Zampieri). Vláčný baryton opět předvedl Svatopluk Sem v roli Gellnera, ale celá inscenace je, jako v Ostravě obvykle, obsazena uvážlivě a pečlivě. Sbor zaslouží pochvalu.
Nicméně pochybuji, že se splní přání dirigenta Roberta Jindry a dílo se objeví v repertoáru dalších tuzemských divadel. Je však velmi dobře, že ho v našem prostoru ostravští předvedli.
Národní divadlo Ostrava – Alfredo Catalani: La Wally. Opera o čtyřech dějstvích. Nastudováno v italském originále. Hudební nastudování a dirigent Robert Jindra, režie Václav Klemens, scéna David Bazika, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, pohybová spolupráce Igor Vejsada, sbormistr Jurij Galatenko. Premiéra v Divadle A. Dvořáka 20. září 2012.
Komentáře k článku: Opera zasypaná lavinou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
