19. – 30. května
19. května
Novela loterijního zákona bude mít zcela konkrétní dopady na některé kulturní příspěvkové organizace, které jsou sponzorovány loterijními společnostmi. V oblasti divadla se nejvíce bouří oba ředitelé Národních divadel v Brně a v Praze. Pokud pomineme platy zaměstnanců a budeme vycházet jen z toho, kolik nás stojí jedna inscenace, pak nás ztráta podpory Synot tipu bude stát dvě operní premiéry ročně, uvedl ředitel ND Praha Ondřej Černý. Brněnské Národní divadlo by muselo podstatně redukovat program podzimního festivalu Janáček Brno sponzorovaný Synotem částkou v řádu milionů korun.
Do Malého sálu IU-DU v Praze svolalo české centrum ITI v čele s Táňou Fischerovou debatu o zastoupení kultury ve volebních programech hlavních politických stran. Vedle ostřílených stran (ODS, KDU-ČSL, ČSSD, Strana zelených) se zúčastnily strany nové (Věci Veřejné, TOP 09), jenže z debaty vyplynulo, že nemají přesnou představu, co by stát, potažmo kraje a města měla s kulturou činit, a málo se orientovaly i v tradičních tématech, jakými jsou jedno procento na kulturu či grantové systémy. Prakticky ve stejném složení se diskutovalo pod vedením Michala Prokopa také na Nové scéně (25. 5.), přibyl jen zástupce KSČM. Obě diskuse jen potvrdily, že kultura je takřka mimo zájem nových stran, ba dokonce že prakticky žádná ze starých i nových netouží po postu ministra kultury. Tak uvidíme, komu zůstane Černý Petr v ruce.
Josef Herman
20. května
Story Věry Chytilové
Herec Miroslav Donutil a hudebník a politik Michal Kocáb se stali kmotry „první autorizované biografie“ filmové režisérky Věry Chytilové nazvané Zblízka. Obsáhlá 600stránková kniha vznikla na základě rozhovorů s publicistou Tomášem Pilátem, jež spolu vedli od roku 2008. Chytilová v ní otevřeně zveřejňuje svůj soukromý i profesní život a nešetří při tom jízlivou kritikou „na všechny strany“. Nedílnou součástí jsou i – většinou – neznámé fotografie z rodinného archivu, řada dopisů, vzpomínek a komentářů jejích přátel včetně dětí Terezy a Štěpána a obsáhlý přehled její tvorby.
hul
Novou sezonu lodi Tajemství Divadla bratří Formanů zahájila premiéra Pytlákovy schovanky Divadla Aqualung. Loď má nové kotviště – zájemci ji až do začátku října naleznou na pražské náplavce mezi Palackého a železničním mostem na Rašínově nábřeží. V rámci sezony nazvané A loď pluje… aneb Léto s Formany a jejich přáteli se v programu objeví i projekty Divadla DNO, taneční představení a vystoupení dalších známých i méně známých tvůrců, hudebníků, herců a divadelníků včetně zahraničních.
Bez růžových brýlí mámení
Ostravská filharmonie pod taktovkou Petra Altrichtera prezentovala na Pražském jaru Symfonii č. 3 Jaroslava Krčka (pro recitátora, sbor a orchestr) nazvanou Jan Amos Comenius. Stěžejní (a náročný) part, jehož obsahem je deklamace kráceného Komenského Labyrintu světa a ráje srdce, přednesl v obdivuhodné formě Jan Tříska. Nejen že je obtížné poměrně rychle a přesně do hudby říkat text v bezmála čtyři sta let staré češtině (ani jeden kiks!), ale nemilosrdně nahrnout na posluchače významově bohatý, hořce ironický a bolestně aktuální obsah myslitelova poselství, to je úkol pro skutečného mistra oboru. Netvrdím, že mě mimořádně oslovila Krčkova kompozice, ale Třískovo vystoupení bylo zážitkem silným a vzrušujícím.
br
21. května
Výstava připomínající nedožité pětačtyřicáté narozeniny režiséra Petra Lébla byla otevřena v pražském Institutu umění – Divadelním ústavu. Expozice nazvaná Petr Lébl: Nejsem výtvarník potrvá až do 31. srpna, zahrnuje dvanáct panelů věnovaných jedenácti inscenacím a ve zkratce mapuje celou Léblovu uměleckou dráhu.
K nedožitým devadesátinám scénografa Josefa Svobody byl v Podestě Nové scény Národního divadla promítán dokumentární film Josef Svoboda na Pražském quadriennale 95 (režie Zdenek Potužil) doplněný přednáškou Heleny Albertové Josef Svoboda na scénách Národního divadla (1946–2002). Soubor Laterny magiky pak odehrál představení Graffiti (Hommage à Josef Svoboda).
22. května
Každý díl Hotelu Insomnia má jasně vytyčené téma, které se obvykle dotýká jinak nepříliš medializovaného problému nebo oblasti kultury a nedílnou součástí jsou drobné skeče a minipříběhy. Otázkou ovšem je, do jaké míry vůbec může takto koncipovaný pořad fungovat. Musí totiž zůstat především talk-show, prostor poskytnutý skečům a vsuvkám je nutně omezený. Pořad je ale relativně mladý a bude zajímavé sledovat jeho další vývoj a posuny. (Recenzi Kuriózní hotel pro nespavce čtěte na webu DN )
Jacques Joseph
Novým ředitelem Státní opery Praha se stane uznávaný dirigent Oliver Dohnányi. Vystřídá dlouholetého šéfa operního domu Jaroslava Vocelku, jemuž skončí prodloužený mandát 30. června.
23. května
Voda byla plytká
Projekt Miroslava Bambuška Cesty energie 2009–2013 ukazuje příběhy lidí, jejichž životy jsou spojeny se spotřebou energie a především se získáváním a zpracováváním primárních zdrojů: uhlí, uranu, ropy a vody. Druhý díl, nazvaný Voda, je umístěn do Staré čistírny odpadních vod v Praze-Bubenči. Zatímco úvodní část záslužného a v českém prostředí ojedinělého projektu, nazvaná Zdař bůh!, byla inscenace v mnoha ohledech výjimečná, ve Vodě je tomu přesně naopak. Text je nekoherentní a nezajímavý, sdělení (či snad dokonce apel) je v něm možné vystopovat minimálně a výsledný tvar nelze bohužel brát téměř vůbec vážně. Herci sice šli do všeho naplno a vlastně jim není co vyčítat, problémem je ale slabý text Ivy Klestilové a přebujelá režie Davida Czesanyho. (Recenzi Voda byla plytká čtěte na webu v rubrice iDN)
Lenka Dombrovská
Temná jako Noc
Před dvěma lety vzniklá skupina Night sestávající z bývalých hudebníků progresivních skupin Blank, Waawe, Sunshine, C, Please The Trees a Veena představila v pražském Klubu 007 své právě vydané první CD High End Low Liberation. Hudba temná jako Noc (Night) je plná „garážových“ ozvuků newyorského punku 60. a 70. let, který – tak trochu ve stylu německých Einstürzende Neubauten.
hul
24. května
Nový ředitel Slovenského národního divadla Ondrej Šoth jmenoval uměleckými šéfy souborů Vlastimila Harapese (balet), Petera Dvorského (opera) a Vladimíra Strniska (činohra).
V Klášteře sv. Anežky České v Praze pod záštitou Sira Toma Stopparda a Václava Havla proběhl slavnostní koncert k uctění 110. výročí narození židovského spisovatele Jiřího Weila. Talichův komorní orchestr s Janem Židlickým jako recitátorem provedl premiéru koncertního baletu Ireny Kosíkové Makanna na motivy stejnojmenného Weillova románu.
her
Puk se děkuje
Již devatenáctým shakespearovským titulem, který překladatel Jiří Josek vydal ve dvojjazyčné verzi ve vlastním nakladatelství Romeo, je Sen čarovné noci (A Midsummer Night’s Dream). V dělení odkazu geniálního alžbětince na komedie, historie, tragédie, romance a básně je Josek nejpilnější v tragédiích, zde mu chybí už jenom Timon Athénský. Nesmrtelnou komedii o milostném mámení i přičinlivých ochotnících končí skřítek Puk tváří k publiku, Joskova verze slavného finále zní: A jestli, neříkám to rád,/ nás chcete dneska vypískat,/ pak já, Puk, slibuju, že příště/ to bude lepší. Zcela jistě./ Když ne, jsem lhář a pacholek./ Dobrou noc přeju vespolek./ A kdo dál s námi kamarádí,/ ať zatleská nám. Budem rádi.
br
25. května
Divadlo U stolu uspořádalo večerní program nazvaný Sólo pro dva dechy, věnovaný stému výročí narození významného českého básníka Oldřicha Mikuláška.
26. května
Vyprodané divadlo The Wilma Theater ve Filadelfii aplaudovalo americké premiéře Odcházení Václava Havla. Uvedení inscenace se zúčastnili i exprezident s manželkou Dagmar a bývalá americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová.
Orchestr Berg přizval ke svému koncertu významný mezinárodně obsazený Mitteleuropäische kammerorchester z Vídně, který ke 150. výročí narození Gustava Mahlera v La Fabrice zahrál mimo jiné Ligettiho Mysteries of the Macabre, Schonbergovy valčíky a Mahlerovy Písně o mrtvých dětech. Dirigoval Ajtony Csaba.
her
27. května
Máš-li dlouhý vlas
Čtyři měsíce uplynuly od křtu posledního řadového CD The Plastic People Of The Universe Maska za maskou a undergroundová legenda přichází s dalším hudebním materiálem. Na CD a DVD vyšla nahrávka z textů Ladislava Klímy nazvaná Obešel já polí pět. Podstatnou část tvoří záznam koncertu Plastic People a Agon Orchestra z divadla Archa z roku 2003, který navázal na stejně nazvaný klímovský projekt PPU z roku 1979. Právě jeho nahrávka ze soukromého bytu – dosud nikde nezveřejněná – tvoří cenný bonus nového CD. Další částí nového klímovského kompletu je DVD, které obsahuje úplný záznam premiérového koncertu PPU téhož programu z klubu Roxy 2002 a řadu dalších bonusů, mimo jiné i záznam samostatného koncertu PPU z Boskovic 2006, pohledy do zákulisí, přídavky, které se nevešly na CD či animovaný film Bedřicha Glasera Host na motivy povídky L. Klímy Jak bude po smrti s hudbou PPU. Kapela vydání pokřtila na samostatném koncertu v pražském Vagonu. Na koncertě byla také představena kniha Háro. Vzpomínky a dokumenty, již vydala Společnost Revolver Revue jako 39. svazek své ediční řady. Graficky i obsahově vtipně a čtivě řešená publikace přináší výběr kreslených vtipů a textů o „máničkách“ z československého normalizačního tisku, dobové fotografie a dnešní komentáře bývalých „vlasatců“, mj. Mejly Hlavsy, Víta Kremličky, Saši Vondry, Mikoláše Chadimy, Dany Němcové, Olgy Stankovičové, Petrušky Šustrové, Petra Placáka, Václava Havla, Viktora Šlajchrta či Vlastimila Třešňáka.
hul
28.května
TV – Tak svedeme to na podzim
Tato písnička Jana Buriana byla leitmotivem jeho Třinácté komnaty. Pravidelný pořad ČT 1, vstupující do soukromí celebrit, neměl tentokrát nádech senzace, muž mnoha talentů J. B. vzpomínal hlavně na svého otce E. F. Buriana a vyrovnaně komentoval to, jak se s jeho vlivem na svou osobu vlastně ještě docela nevyrovnal. Syn připomínal i to, jak byl vychováván ve víře ve správnost komunistických ideálů, i na to, jako v adolescenci postupně přecházel na opačnou pozici. Povídal si o tom s Janou Klusákovou. Televizní snímek přinesl mnoho zajímavých dokumentárních sekvencí i fotografií, připomínajících jednu ze zakladatelských osobností moderního českého divadla. Střízlivý charakter dialogu Klusákové a Buriana televiznímu „formátu“ prospěl.
br
Divadlo v industriálu
Otevřením hlubin dolu Hlubina a 150. reprízou inscenace Ty, který lyžuješ ostravského Bílého divadla začal 2. ročník letos dvoudenního divadelního festivalu v ostravském industriálu Dream Factory Ostrava 2010. V prostorách solné jeskyně Halos, v Divadle Petra Bezruče a především ve vstupní budově Dolu Hlubina vystoupilo osm pražských, tři ostravské, dvě slovenské a jedna olomoucká skupina. Nejednalo se pouze o představení v netradičních sálech vystupujících těles (Pornohvězdy z Teatro Roxy/NoD, A-Studio Rubín s Kauzou Salome, MeetFactory se Zemí beze slov či Vosto5 se Stand’artním kabaretem), ale z Prahy přijelo i Divadlo Ungelt s Hrou o manželství, jež vystoupilo v DPB, či Divadlo Komedie s inscenací Zajatci, jež byla uvedena v prostorách Dolu Hlubina.
hul
29. května
Na pražské DAMU zahájila kursy muzikálového a operního herectví respektovaná učitelka Manhattanské vysoké hudební školy, hlasová poradkyně broadwayských muzikálů i MET Donna Vaughn. Do Prahy ji pozvala česká studentka s pomocí Reginy Szymikové a Moniky Vydrové, leč na konzervatoři, kam Vaughn původně směřovala, pedogové kurzy nepodpořili, asi vystačí s českou školou. Z kapacity 16 posluchačů se našlo jen 14 zvídavých, což výmluvně dokládá zdejším nezájem o „hudební“ herectví. Výsledky týdenní práce převedli v sobotu na DAMU, Vaughn poté ještě proslovila přednášku na americké ambasádě.
her
30. května
I děti jsou diváci
V divadle Minor měla premiéru třetí zdejší inscenace dramatika a režiséra Davida Drábka, dětský muzikál Hračky. Příběh o dětech a hračkách, dětech a dospělých a o společné krásné iluzi dokonalého světa, který je podtržen Drábkovou kvalitní prací s jazykem, obohaceným hutnou dávkou ironie a sarkasmu však nedosáhl úplného vyznění. Na barevné scéně a v obležení obřích hraček (které však nejsou nijak extra využity), se ztrácí myšlenka o deformovaných vztazích i o krachující komunikaci dítěte a rodičů. Snaha o zobrazení dvou paralelních realit, dětské a dospělé, které se jen málokdy setkají, se nedaří. A to i kvůli dospělému přístupu divadelních tvůrců, kteří jako by zapomněli na dětskou diváckou individualitu a spíše než děti provokují rodiče. Jednoduše si s textem moc nehráli! (Recenzi Aj deti sú diváci čtěte v rubrice iDN)
Eva Kyselová
Komentáře k článku: 19. – 30. května
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
