Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza Zprávy

    MK jmenovalo expertní komisi pro řešení problematiky ND

    V pátek 19. října dopoledne se na své první jednání sešli členové expertního týmu Ministerstva kultury pro řešení problematiky Národní divadla.

    Členové týmu vyspecifikovali své konkrétní požadavky. FOTO archiv MK ČR

    Předmětem jednání bylo stanovení zásad fungování týmu, volba předsedy a místopředsedy a seznámení se s aktuální situací kolem Národního divadla. Členové týmu vyspecifikovali své konkrétní požadavky na podkladové materiály pro svou další činnost v rámci této expertní skupiny. V následujících dnech chtějí konzultovat problematiku s dalšími odborníky a zástupci Národního divadla.
    Členové týmu také jednoznačně vyjádřili shodu v nutnosti urgentního řešení personálních otázek vedení Národního divadla.

    Příští setkání se uskuteční 7. 11. 2012 v Nosticově paláci v Praze.

    Složení týmu expertů pro řešení problematiky Národního divadla:

    doc. Mgr. Jan Hančil – děkan DAMU – předseda
    MgA. Jiří Šesták, Ph.D. – ředitel Jihočeského divadla České Budějovice – místopředseda

    MgA. Stanislav Moša – ředitel Městského divadla Brno
    Mgr. Bohumil Nekolný – analytik Institutu umění – Divadelního ústavu
    prof. Václav Riedlbauch – pedagog HAMU a VŠE
    doc. PhDr. Milan Uhde – dramatik

    /převzato z oficiálních stránek Ministerstva kultury ČR/

    • Autor:
    • Publikováno: 20. října 2012

    Komentáře k článku: MK jmenovalo expertní komisi pro řešení problematiky ND

    1. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Docela by mne (a jistě nejen mne)
      zajímal názor čtenářů a odborné veřejnosti na vznik a složení této expertní komise.
      Byť je jasné, že jde o velmi opožděný krok ministryně kultury, jeví se celkem rozumným. Aspoň tak na mne působí jména Milana Uhdeho, Jiřího Šestáka, Václava Riedelbaucha a Jana Hančila. Trochu skeptický jsem k zbývajícím dvěma. A chybí mi zástupce progresivněji laděné odborné kulturní sféry, již by mohla reprezentovat třeba Marta Smolíková. Danou problematiku by jistě nahlédla se znalostí současného divadelního dění ve světě. A uvítal bych i zástupce opery a baletu. Třeba bývalého ředitele ND JUDr. Jiřího Srstku, který o ND jistě ví mnoho, zná i operní problematiku a – předpokládám – o post ředitele neusiluje. Za úvahu by stála i kulturní osobnost zcela zvenčí, např. Jiří Kylián. Ale to už bych asi chtěl příliš. Komise vznikla mnoho minut, pardon hodin, pardon dnů, pardon měsíců (nebo let?) po dvanácté…
      Jistě nejen já jsem zvědav, jak bude komise fungovat, koho na post ředitele bude navrhovat, v jakém termínu, s jakými zárukami a jak jej osloví. Nebo opět vypíše otevřený konkurs?!

      22.10.2012 (0.16), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    2. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Ke složení komise
      mám řadu veskrze objektivních výhrad:
      1. Zkušení dramatik a ředitel vícesouborového divadla – O. K. (ředitel by stačil jen jeden). Ovšem předlistopadový, a tudíž nomenklaturní šéf opery, to už je horší, tím spíš, že jeho chování v Listopadu ´89 nebylo nijak oslnivé. Navíc je to exministr kultury, který nejenom v kauze ND, ale třeba i NG měl konat a nekonal.
      2. Proti J. Hančilovi nelze namítat ani morálně, ani odborně. Ovšem jako dramaturg činohry ND je nesporně, chtěj nechtěj, v konfliktu zájmů. Očekávám, že jako čestný muž účast odmítne!
      3. Na operu je tam zřejmě Riedelbauch, jeden snad stačí. Naproti tomu balet není zastoupen vůbec, což – stejně jako Vladimír – považuji za hrubou a neomluvitelnou chybu!
      4.V komisi není jediný renomovaný teatrolog, neřku-li prestižní kritik, jakými jsou např. Z. Hořínek nebo V. Just.
      B.Nekolný není ani jedno, ani druhé a nikdy ani nebyl. Navíc má letos na kontě velice ošklivou intriku, pomocí které se z pozice předsedy správní rady pokusil – zřejmě ve spolupráci s někým z hradeckého magistrátu – nahradit ředitele KD v Hradci Králové L. Zemana někým jiným. Jeho kejkle se změnami zakládací listiny divadla a se statutem jeho správní rady jsou „rukolapné“. Málem připravil nejenom Htradec, ale celé české divadelnictví o jednoho z nejlepších divadelních ředitelů, jaké jsme v polistopadpové době měli a máme.

      22.10.2012 (14.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    3. Vojtěch Varyš

      Vojtěch Varyš

      v komisi chybí ženy,
      lidé pod padesát let věku, lidé s jiným než konzervativním vnímáním divadla. navíc jde, při vší úctě, o „vymetače“, kteří již zasedali v mnohých jiných podobných komisích. navíc je sporné, mají-li tam být osoby, které se zkompromitovaly minulým působení ve veřejných funkcích (Riedlbauch) nebo lidé, kteří jsou v současnosti řediteli divadle, tedy potenciálními zájemci o post ředitele ND, kteří by si pak mohli podmínky a koncept vymodelovat podle svých zájmů – a to i v případě, že naopak do čela ND nesměřují, protože divadla jsou si vzájemně konkurencí – by se mohli snažit o co nejdéle nefunkční ND.

      22.10.2012 (16.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Také v ní chybí zástupci loutkářů, alternativy a divadla pro děti a mládež.

        23.10.2012 (1.50), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Petr Pavlovský

          Petr Pavlovský

          O tom,
          že by všechny tři soubory ND měly daleko víc hrát pro smíšené publikum rodičů s dětmi nemůže být sporu!
          Pokud jde o loutkové divadlo, takový soubor ND nemá, ale není žádný racionální důvod, proč by ho mít nemohlo; statutárních loutkových divadel je u nás stejně jako těch operních a o něco víc než baletních. Právo na soubor v ND by měly mít všechny základní druhy divadla – pokud vůbec chceme vícesouborové ND.
          Konečně Studio ND po válce pro děti hrálo, a to i loutkami. Nebylo na tom nic divného ani špatného.

          24.10.2012 (9.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Vladimír Hulec

          Vypadá to sice
          jako nesmysl a Josef Herman to zřejmě myslel jako jízlivost, ale vezmeme-li tuto úvahu vážně, proč by ND nemohlo existovat jako instituce zastřešující vždy jeden soubor daného oboru, kterému by takto byla dána jistá privilegia i odpovědnost? Tedy proč ne loutkové divadlo, divadlo pro děti a mládež a experimentální scéna. Samozřejmě aktuální problém to neřeší a není na to doba, ale jako vize proměny ND to stojí za zaznamenání.
          I když – popravdě řečeno – já bych to nedoporučoval. Moloch je moloch je moloch.

          24.10.2012 (12.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Josef Herman

            Josef Herman

            Byla to jízlivost.
            Ale velmi děkuji za parádní argument, který názorně ukazuje nesmyslné vymezení „Národního divadla“ v podobě vícesouborové instituce. Protože máte samozřejmě pravdu – proč by nemělo být součástí ND také nejlepší ze zdejších černých divadel, proč ne vzorová muzikálová scéna, proč prostě ne cokoli!

            25.10.2012 (0.55), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    4. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Omlouvám se J. Hančilovi (je mu už přes 50 ? – Varyš),
      vím, že je děkanem DAMU, ale nezaznamenal jsem, že už není dramaturgem ND. Jeho členství v komisi tedy nic nebrání.
      Je-li ovšem v komisi reprezentant DAMU, tím spíš by v ní měl být též univerzitní teatrolog. Divadelní věda se učí u nás na třech katedrách, pedagogů je na nich cca 20, profesorem je jediný – V. Just (E. Stehlíkové je přes 70 let, je už 5 let v důchodu). Institucionálně by se dalo uvažovat i o ČAV, ale tam teatrologické pracoviště (na rozdíl od SAV v Bratislavě) není. Teatrologové tam ovšem pracují, kupř. L. Jungmannová. Je to žena, je jí pod 50 a o divadle už leccos hodnotného publikovala!

      22.10.2012 (16.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vojtěch Varyš

        Vojtěch Varyš

        komise se obvykle jmenuje, když se neví co by. stejně jako výběrové řízení se vypisuje, když nevíme, koho bychom do dané funkce jmenovali. nevěřím v kolektivní rozhodování.

        23.10.2012 (17.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Nekolektivnímu rozhodování
        se říká autokracie nebo taky diktatura. Může být někdy osvícená, u nás to ale nelze příliš předpokládat. V demokratické společnosti a v tak závažném rozhodování by měl rozhodně mít zásadní slovo tým, nikoli jedinec. Otázkou je, jak jej najít a zvolit a jaké má mít pravomoce a odpovědnost. Netvrdím, že je ten stávající zcela mimo, ale v každém případě působí hodně konzervativně.

        24.10.2012 (3.05), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    5. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Jan Hančil:
      Nar. 1962 v Trutnově, dramaturg, překladatel a pedagog.
      Vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK (1985) a dramaturgii na DAMU (1993), pracoval jako geolog (1985-1987), dramaturg Domu kultury v Trutnově (1987-1989), vědecký tajemník Společnosti Franze Kafky (1991-1993), jako manažer a šéf provozu Studia Ypsilon (1993-1997). Zde založil spolu s Janem Schmidem a Jaroslavem Etlíkem Nakladatelství Studia Ypsilon, které vedl do roku 2002. V letech 1997 – 2007 pracoval jako dramaturg Národního divadla v Praze. Souběžně od roku 1994 učí na Katedře autorské tvorby a pedagogiky DAMU, nejprve jako odborný asistent, od roku 2005 jako docent. Na DAMU učí hereckou propedeutiku, dialogické jednání. V rámci nabídky katedry teorie a kritiky přednáší moderní anglické a americké divadlo a drama. Života divadelní fakulty AMU se účastní nepřetržitě osmnáct let, z toho dvanáct let jako interní pedagog. Šest let pracoval v Akademickém senátu DAMU, tři roky byl členem Umělecké rady DAMU. Od roku 2006 pracuje na Divadelní fakultě jako děkan.
      Překládá divadelní hry a odborné divadelní texty. Zajímá se o pedagogiku herectví, zejména v podání Michaila Čechova, Ivana Vyskočila a o moderní anglosaské drama a divadlo. Moderního britského divadla se týkala také jeho habilitační práce (2005).
      Dramaturgie: v ND mimo jiné: Mistr a Markétka (i spolupráce na dramatizaci, 1998) Hamlet (1999), Bailegangaire (2000), Hippodamie (- jazyková úprava, 2000) Na cestě duchů (2000), Komik (2001), Garderobiér (2001), Hotovo, konec (2002), Rodinné sídlo (2002), Venkov (2002), Nebyl jen Hamlet (i scénář spolu s R. Lukavským, 2002), Faust: můj hrudník, má přilba (2003), Poslední páska (2003), Slyšet hlasy (2003), Coriolanus (2004), Pokoušení (2004), Škola pomluv (2004), Tisíc a jedna noc (2005), Arkádie (2006), Tři životy (2006).
      Překlady divadelních her: Conor McPherson: Na cestě duchů, (2000); Conor McPherson: Sv. Mikuláš (2001); Ronald Harwood: Garderobiér, (2001); Marina Carr: Maja (2001); David Harrower: Přítomnost (2001); David Auburn: Důkaz (2001); Charlotta Jones: Mladý Humble (2002); Joe Penhall: Slyšet hlasy (2003), R.B.Sheridan: Škola pomluv (2004), William Nicholson: Na ústupu (2005), A. Ayckbourne: Soukromé obavy na veřejných místech (2005) a Simon Stephens: Na břehu světa širého (2006), Stephen Jeffreys: Libertin (2008), Edward Bond: Spaseni (2009)
      Editor: v Nakladatelství Studia Ypsilon, které založil spolu s J. Schmidem a J. Etlíkem vydal 9 titulů divadelně vědné literatury a děl sociální psychologie a antropologie. (E. Goffman: Všichni hrajeme divadlo, Roger Caillois: Hry a lidé, H. Jurkowski: Magie loutky, P. Brook: Pohyblivý bod, I. Slawinska: Divadlo v současném myšlení…)
      Viz: http://www.damu.cz/katedry-a-kabinety/katedra-autorske-tvorby-a-pedagogiky/pedagogove/mgr-jan-hancil

      22.10.2012 (17.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    6. Marie Reslová

      Marie Reslová

      Zdá se, že jsem vedle,
      když si myslím, že odborná veřejnost nebude mít výhrady ke složení komise:
      http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/sest-statecnych-zachranuje-narodni-divadlo#comment-47048
      Upřímně, už to, že vůbec nějaký „tým expertů“ existuje, je zázrak. Já bych je nechala žít. Řešení, které navrhnou, bude nejspíš banální a při zdi, aby nenarazili, ale zaplaťpámbu za cokoliv, co nebude odporovat zdravému rozumu.

      22.10.2012 (21.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    7. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      „Dva pražské operní soubory mají smysl jen tehdy, bude-li jeden z nich financovat hlavní město Praha“,
      čteme ve shora avizovaném článku kolegyně Reslové na http://www.ceskapozice. S toutéž myšlenkou tu opruzuji už skoro rok. Oč častěji, o to marněji!
      Jenom s J. Hermanem co jsme se zde o to napřeli. On je, pokud vím, toho názoru, že Praha dvě opery neunese. Já naopak, že jde „jen o peníze“, že co do návštěvnosti by unesla i tři (jednu komorní, experimentální).

      22.10.2012 (22.45), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    8. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Poprvé in Time Out P. P. No 2 – 9. I. 2012
      a pak jistě ještě desetkrát!
      Zde v diskusi J. Herman: „Existují zásadní faktické důvody pro to mít v Praze jednu velkou operu a jeden velký balet“.
      Eventuelní důvod by mohl být, po mém soudu, jenom jeden: Praha – na rozdíl od všech ostatních evropských metropolí i řady našich krajských měst – nebude ochotna zřizovat svou městskou operu.
      Je to dost pravděpodobné, protože potřebuje peníze na jiné priority, jako jsou Open Card, předražené kšefty Dopravního podniku, propady tunelu Blanka, samoúčelné cyklostezky ve Vysočanech, betonové květináče, sanování městské banky atd. atp.
      Když magistrát nenašel pár drobných na Divadlo Komedie, jak by mohl najít peníze na operu!
      Dovede si tam někdo z „incomingu“ spočítat, jaký je např. ekonomický přínos z jediného dne, o který pár cizinců zůstane v Praze navíc kvůli večerní návštěvě opery? Co na to lobby pražských hoteliérů, kadeřníků, taxikářů atp.?

      22.10.2012 (23.10), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Petře,
        stále dokola opakuješ jednoduchý vzoreček a nedáš si vysvětlit, že situace je složitější. Bylo by mi to jedno, kdybys nevnucoval návod, jak jít na komplikovaný problém selským rozumem. Tedy znovu:
        1. Kolik oper bude ve městě je jedno! Pokud najdou donátory, umělce a diváky. Ale není jedno, jaký mají vzájemný vztah: nikde ve světě nenajdeš dvě konkurující si „státní“ nebo „lidové“ opery. SOP a ND jsou typem dvě „státní“ opery na jednom malém pražském písečku, které nemohou dlouhodobě koexistovat, aniž by se netahaly o repertoár, pěvce i diváky. Má to mimo jiné i historické kořeny, vysvětlovat je tu na malém prostoru nelze.
        2. Ryze historicky byly v Praze dvě opery prakticky neustále, ty totiž pořád pleteš soubor a instituci: i v letech 1948-1992 měla Praha dvě opery, jen v jedné instituci, protože k tomu, aby se dalo hrát paralelně ve dvou domech, bylo potřeba dvou orchestrů a dvou sborů a přiměřeně velkého souboru sólistů. Ty ten model ideologizuješ, ale on měl dobrou logiku ryze operně provozní: pod jedním vedením se mohl repertoár dělit mezi tři budovy logicky tak, aby se nekřížily zájmy dvou „státních“ či „lidových“ oper. Vlastně se tím v Praze jednou institucí ono členění vnitřně odbouralo. Když mluvím o jedné pražské opeře, mám na mysli možnost vrátit se k principu takového modelu, jehož základ by ovšem byl v budově SOP, nikoli ND, a neznamenal by jen mechanické propojení dvou souborů, jak je tomu dnes a jak tomu bylo svým způsobem i v letech 1948-1992 – a zase to má spoustu souvislostí ne jen v opeře, ale také v baletu.
        3. Myslíš si, že operu v budově Státní operu tedy má samostatně provozovat město a operu v Národním divadle má provozovat stát, jenže pak by město provozovalo typ „státní opery“ a stát by provozoval „lidovou“ či „národní“ operu, což je na úrovni metropole coby součásti Evropy a světa nesmysl. Už dnes se návštěvnost SOP i ND odvíjí mimo jiné od toho, že zahraniční návštěvníci Prahy míří logicky do zdejší první, tedy Státní opery Praha, a ne do nějaké „národní“ české kapličky.
        4. Uvažuješ o složitém problému příliš prostě, protože si neumíš představit jiný typ financování nežli jednu operu platí stát a druhou město. Jenže možností je daleko víc, a dokonce výhodnějších zase v dalších souvislostech. Shodneme se na jediném: je neúnosné, ba nemorální, aby stát platil Praze dvě operní divadla a Praha na ně nic nepřispívala! Takový případ ve světě také nenajdeme. Ale najdeme případy vícezdrojového financování, nebo spíš případy, kdy stát neplatí žádné konkrétní divadlo! Tak to mají např. Němci, a město Berlín má na krku tři operní domy, z nichž dva se chovají a vyhraňují jako „státní“, což vede k podobným problémům jako v Praze. Ty dvě „státní“ opery jsou pozůstatkem rozdělení města berlínskou zdí: když se stavěla, zůstala Státní opera „Pod lipami“ ve východním bloku, a v západním bloku si pořídili Německou operu – když zeď zbourali, zbyly dvě „státní“ opery. To už jen tak na okraj.

        23.10.2012 (1.34), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Josef Herman

          Josef Herman

          A hlavně: komise doufám nebude řešit spojení či rozpojení ND a SOP, má řešit základní podobu Národního divadla: směřování, financování, strukturu, provozní model, návaznou legislativu. Má „nastavit procesy“…

          23.10.2012 (1.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    9. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      1. Dva operní soubory v jedné instituci je socialistický nesmys, pokud si mají konkurovat – a ony mají, podobně jako činohry ND a Vinohrad.
      2. Ty budovy jsou až sekundérní. Když Praha (nebo i vícezdrojově) začne konečně provozovat vlastní operu, těžko jí neposkytnout SO a chtít po ní, aby si ještě také postavila budovu.
      ND ale může v kapličce provozovat národní klasiku od Škroupa přes Martinů až třeba k Hurníkovi a ve Stavovském páchat do-romanrickou operu evropskou.
      3. Navíc by pak stálo za úvahu, aby STÁT Praze pořídil komorní prostor, kde by se mohla zkoušet současná, experimentální opera. Takový jednorázový dárek by stát Praze dát mohl, nové divadlo se tu nepostavilo od nešťastné budovy Nové scény. Když už Praha nepostavila tu knihovnu, tak co znovu Národ sobě? Nebo něco zrekvírovat? U Hybernů?
      4. Nebo ještě jinak: Musí-li SO dostat ND, ať si Praha udělá „lidovou operu“ v Karlíně! (Bylo by na tu ratejnu dost publika?)
      I ty operety by se v ní mohly provozovat, když se svého času mohly provozovat i v ND, o Vinohradské opeře nemluvě.

      23.10.2012 (2.19), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Petře,
        ad 1) Operní soubory ve městě si nemají konkurovat, to je to, cos nepochopil. Ten model 1948-1992 fungoval právě proto, že konkurenci odstranil.
        ad 2) Budovy nejsou sekundární, ale určující: dobré divadlo nemůže vycházet z plánu financování, nebo z přesvědčení kohokoli, že jedno má financovat stát a druhé město, ale z prostoru a jeho významu.
        ad 3) Pokud tu úvahu o nové budově pro experimentální operu myslíš vůbec vážně, pak věz, že pražský problém není nedostatek, ale přemíra operních divadelních budov – problém tkví mimo jiné v tom, že operní produkci ke svému životu potřebují přinejmenším tři budovy: ND, SOP, StD.
        ad 4) Úvaha o operetně-operním programu Karlína jistě je možná, otázkou je, k čemu by to bylo, viz ad 3.
        Obecně: v metropolích, které mají dva (a více) operních souborů, se vymezuje onen vztah „státní“ a „lidová“ („národní“), jinde jsou v podstatě jen městské opery, nebo výjimečné historicky etablované instituce, jejich typovým základem většinou je „městská“ opera (La Scala).

        23.10.2012 (18.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Petr Pavlovský

          Petr Pavlovský

          Josefe,
          tvrdíš, že „operní soubory ve městě si nemají konkurovat“.
          Pokud vím, jak opera Neues Deutsches, tak i Opera V. května měly vůči opeře ND rivalitně – konkurenční vztah. To bylo špatně?

          24.10.2012 (9.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Josef Herman

            Josef Herman

            Opera Nového německého divadla
            neměla k národnímu vztah rivalitní, protože vycházela z jiné společenské komunity než ND. Kromě toho byla kvalitnější a v Evropě známá, což se o ND říct nedá – patřila k významným divadlům německého prostoru.
            Opera 5. května se původně vymezila vůči ND konkurenčně, ale to není pravidlo, nýbrž historicky daná výjimka z pravidla. Vzhledem k členění typů „státní“ a „lidové“ opery zřejmě Opera 5. května směřovala k typu „lidové“ opery, a kdyby její vývoj ministr Nejedlý nepřerušil, osobně se domnívám, že by v této pozici skončila.
            Fúze Opery 5. května s operou ND měla zřejmě také privátní důvody – Nejedlého snacha se chtěla stát sólistkou ND. K fúzi však došlo v rámci obecnější restrukturalizace divadel, kdy se v revolučních časech spontánně a ad hoc vytvořené celky transformovaly do logičtějších celků, a také se těsně po únoru 1948 odstraňovaly nepohodlné soubory (Větrník). Byla to směsice dobrých, či alespoň racionálních důvodů s politikařením a protežováním. Tak to u nás chodí.

            25.10.2012 (1.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    10. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Vraťme se k expertní komisi.
      Co může a má rozhodnout? Je to skutečně 6 statečných? Já mezi nimi moc statečných nevidím. Snad Milan Uhde, snad Jan Hančil. Ale co ti ostatní? Kdy a kde se „statečně“ projevili? Spíš vždy loajálně a úřednicky. Navíc jsou velmi svázáni současnou situací.
      Ale Marie Reslová má asi v pravdu v tom, že hůř už být nemohlo. Takže nyní je líp. Dění snad bude transparentnější. Snad…

      23.10.2012 (4.17), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Vladimíre,
        můžeš napsat, v čem jednali úřednicky a zbaběle nebo „neodvážně“ Jiří Šesták a Stanislav Moša? A proč ono „snad“ u Milana Uhdeho a Jana Hančila?

        23.10.2012 (18.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        Za nikoho
        z jmenovaných nedokážu dát ruku do ohně. Milan Uhde a Jan Hančil jednali v poslední době otevřeně a přímo. Tedy – snad – budou takoví i nyní. Znám je ale i z velmi loajálních situací a kauz. Uhdeho z politiky, Hančila v dobách, kdy pracoval právě v ND, anebo při (ne)prosazování navýšení městského grantu pro Pražské komorní divadlo (Divadlo Komedie).
        Jiří Šesták byl členem výběrové komise na ředitele DnV – vysoce nezřetelná kauza s výběrem stejně problematickým a – především – zdůvodněními zcela neprůhlednými. A to i od pana Šestáka. Neměl odvahu veřejně vystoupit a osvětlit svá rozhodnutí účasti v komisi a především to, proč a jak rozhodla a že Töpferovi dala větší gebír, než bylo v zadání. Bývalý spolužák Stropnického a ani nedokázal ošetřit, aby mohl zdárně dokončit svou sezonu, natož ho o tom aspoň informovat.
        Stanislav Moša je zástupce komerční produkce v rámci městských dotací. Pragmatický manažer, u kterého není jasné, jaké má priority (anebo je to až příliš jasné). Nevím, jaké má spojitosti zrovna s ND, o něž se – pokud vím – nikdy (aspoň veřejně) nezajímal. Vůbec není zřejmě, co si o ND a divadelních domech tohoto typu myslí a jaké zastává postoje. Například v Brně se pokud vím ke kauze NDB a D. Dvořákovi nikdy nevyjádřil. Kladně ani záporně. Jako podřízený úředník města držel hubu a krok. Proč by měl v Praze jednat jinak?

        24.10.2012 (2.08), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Marie Reslová

          Marie Reslová

          Vladimíre,
          tak předně: Šest statečných v titulku je nadsázka, která počítala s asociací na western Sedm statečných. Možná jsem s ní měla pracovat i uvnitř článku. Původní text byl o poznání ironičtější. Pak jsem zjistila, že na MK nemohou najít Zdráhalovu koncepci, ba že nejsou ani schopni říct, zda nějaká písemná byla, tak jsem to zas celé předělala. Vůbec jsem nevěděla, jak se k té komisi postavit, protože v tom bordelu, který byl nastolen, je každý kousek konstruktivního myšlení užitečný. Osobní statečnost jejích členů bych nechala stranou, důležité je, že o fungování divadla opravdu něco vědí.
          Přemýšlela jsem, jak by mohla taková komise vypadat, kdo by tam měl sedět, a upřímně, že by mě zas napadala nějaká silnější jména… Jistě, chybí mi tam Josef Herman, například. Doufám, že tu nikdo nebude zas lustrovat jeho statečnost. Co se týče Jiřího Šestáka a kauzy Vinohrady, jak jsem ho poznala, jedná přímo, jen se nechce zamotat do zákulisních záležitostí a tvrdě si zachovává čistou hlavu. To je třeba respektovat.
          A co se týče eventuální nové vlády – než by nějakou jinou komisi dal nový ministr dohromady, uplyne půl roku a kdoví, kdo by si do ní sedl. Třeba Tomáš Hájek, Ivan Krejčí a Jan Kačer… To jsou členové expertní kulturní komise ČSSD. Profesor Riedelbauch by tam asi mohl zůstat 🙂 Je to fraška. Bohužel ve hře je národní kulturní instituce s miliardovým rozpočtem.

          24.10.2012 (8.42), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Vladimír Hulec

          Jasně, Marie,
          já to taky tak beru. Na každém bude někdo vidět stíny minulosti či nedůvěru z přítomnosti a bude chtít do komise někoho – dle něj – kompetentnějšího. Vedle Josefa Hermana bych já navrhoval ještě Martu Smolíkovou a Jiřího Srstku. Ale je lepší aspoň takováto rada, složená z víceméně divadlu rozumějících a kulturou se profesionálně dlouhodobě zabývajících osob, než rozhodování zákulisními cestami prosazených manažerů, přenášejících do kultury principy velkoobchodu.
          A nejen my dva máme jistě obavy, co tato komise může a zda není jen zástěrkou opět nekompetentních zásahů do ND. Což hrozí nejvíc.

          24.10.2012 (13.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Marie Reslová

            Marie Reslová

            Něco jsem neoficiálně zaslechla,
            že Jiří Srstka by měl být tím „sedmým statečným“. Tak doufám, že si to nerozmyslí. Marta Smolíková toho ví víc o výtvarném umění, měla by co říct třeba k Národní galerii.

            24.10.2012 (18.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Josef Herman

          Josef Herman

          No ti čtyři vůči MKČR
          snad nemají důvod nejednat na rovinu. Jak je znám, půjde jim o věc – a v tom, co mají rozhodnout, se tři velmi dobře orientují, kdyby k nim přibyl Jiří Srstka bude jen dobře, jen nevím, jak dalece tu problematiku zná Jan Hančil, ale zase může být platným členem jistou oponenturou v případě příliš managersky praktických návrhů řešení.
          Pořád si ale myslím, že je to podruhé, co vznikla kompetentní sestava schopná navrhnout rozumné řešení – poprvé si ji najmenoval Václav Riedlbauch coby ministr, jenže to s ní nedotáhl do kýženého konce. Doporučuji nerýpat, nechat je pracovat a komentovat ostře to, s čím přijdou. A vyžadovat, aby jejich doporučení byla zveřejněná, ať už je MKČR přijme nebo nepřijme, včetně jména případného vážného kandidáta, protože to vše si zaslouží veřejnou debatu. Tak jsem si v úplnosti představoval řešení, které jsem dlouho navrhoval a najednou ho MKČR použilo (bez alespoň poděkování, ale na to už jsem si zvykl).

          25.10.2012 (1.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Jakub Škorpil

          Avatar

          Vladimíre,
          stran Jana Hančila a jeho loajálního chování při jednání o grantu PKD: není to poprvé, co ukazuješ na magistrát, který ublížil PKD. Teď jsi do toho už přibral i Hančila.
          Byl jsi ale – stejně jako já – členem komise, která rozhodla o udělení původního čtyřletého grantu, stejně jako si byl u toho, když o rok později komise zamítla žádost o navýšení grantu. Hádali jsme se, diskutovali, ale nakonec došli k jednomu stanovisku a připadá mi přinejmenším nefér se teď tvářit, jako že na tom nemáš podíl a že to „oni“. Jestli se děla českému divadlu taková újma a jestliže jsi to věděl, možná si měl tehdy na protest z komise odstoupit, a ne zpětně moralizovat.

          25.10.2012 (11.46), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Vladimír Hulec

            Vladimír Hulec

            Jakube,
            snažím se spíš analyzovat než moralizovat. V danou chvíli se nedalo přesně odhadnout, co se stane, a – jak i píšeš jinde – muselo by se drasticky ubírat u jiných žádostí, asi i u menších projektů. I proto jsem se s DDP bavil, že není v možnostech grantové komise naplnit jeho představy a že musí jednat přímo s magistrátem, což on dělal.
            Co se týká Hančila, ano, měl jsem dojem, že případ PKD mu je proti srsti a že nevěří, že tento soubor má právo na takové navýšení, o jaké žádá. Nepřesvědčil jsem jej, ani Tebe, jak vidím. Podle mne – na velkém grémiu – měl vystoupit a osvětlit danou situaci tak, aby se magistrát cítil zavázán hledat peníze ještě jinde. Ale… – nechejme to na jinam.
            Já jen odvozuju, že stejně se může Hančil chovat i v jiných kritických situacích nyní. Současně věřím, že ne, neb je dnes zkušenější. Co se mne týká, po této zkušenosti své postoje přehodnocuju a budu v grantových komisích rozhodně nyní vyhraněnější a důslednější. Dosud jsem velmi ctil zásadu většinového rozhodnutí. Nejsem si jist, zda je to vždy dobře.

            30.10.2012 (23.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    11. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Sestavuje-li
      nějaké ministerstvo komisi a sestaví ji k obrazu svému, nelze se tomu divit, Z JALOVÉ KRÁVY TELE NEVYMÁMÍŠ!
      Jenom je otázka, stojí-li to pánům Uhdemu, Šestákovi a Hančilovi za to v takové komisi být. Myslím, že by si oni i ND zasloužili komisi jinou, stejně jako bychom si my všichni zasloužili jinou ministryni kultury.
      Vzhledem k tomu, že paní Hanáková má již nakročeno zpátky do Zlína, počkal bych s tou komisí na nového ministra.
      Vzhledem k tomu, že už v pátek (nebo do 14 dnů potom) asi padne vláda, počkal bych na vládu novou, čímž nemyslím nějakou udržovací, co nám ještě na poslední chvíli najmenuje „president v odcházení“.
      Bude nový president, bude nová vláda (zřejmě koaliční, ČSSD + KSČM) a v ní nový ministr kultury. Kdopak to asi bude? Za ČSSD zase, nedej Bože, Jandák? Ten už se jednou podepsal na DÚ a udělal z něj Institut umění, tak teď by se, jako politik s pravicovými kořeny (1990 – 94, Republikánská unie, pražský zastupitel na radnici, fořt přes pražskou kulturu) mohl podepsat i na ND. O divadle si jistě ještě mnohé pamatuje…

      23.10.2012 (10.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    12. Marie Reslová

      Marie Reslová

      http://www.rozhlas.cz/radio_cesko/exkluzivne/_zprava/kandidati-na-reditele-nd-jsou-spjati-s-divadlem-prozradila-ministryne-kultury-hanakova–1125661
      Tohle je moc pěkná rozhlasová zpráva, jen škoda, že tam není autentický zvukový záznam. Výroky paní Hanákové jsou stále neuvěřitelnější. Zvlášť doporučuji k přečtení Pepovi Hermanovi – aby si nemyslel, že se nebude zase jednat o operním sloučení a rozdělení 🙂

      24.10.2012 (22.47), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Marie,
        četl jsem. No chraň bůh, abych si myslel. A chraň bůh, abych z takových vyjádřené něco odvozoval.

        25.10.2012 (1.13), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    13. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      By the way:
      Nemívají takovéto komise standardně lichý počet členů?

      25.10.2012 (2.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    14. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Marie Reslová
      to již naznačila včera: lichým statečným má být Jiří Srstka…

      25.10.2012 (3.24), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Otázka:
        Standardně si takovéto komise volívají předsedu a místopředsedu ze svého středu. Pokud tam J. Srstka ještě nebyl, nebyla volba legitimní.
        Nebo byli doc. Mgr. Jan Hančil – děkan DAMU – předseda a MgA. Jiří Šesták, Ph.D. – ředitel Jihočeského divadla České Budějovice – místopředseda do svých funkcí nestandardně jmenováni?
        Pokud se tohle děje hned na začátku, tak potěš Pánbůh!

        25.10.2012 (7.14), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    15. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Petře,
      tlačíš vůz před kobylou. Jiří Srstka v komisi zatím není a možná ani nebude. Vstoupí-li do ní, je to právník, tak jistě všechny potřebné kroky, aby vše bylo korektní a v rámci pravidel, zajistí sám.

      25.10.2012 (12.54), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    16. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Když je jmenována komise s tím,
      že si má ze sebe zvolit předsedu a místopředsedu (tak je to standardní i u jiných komisí MK ČR, např. u komise na udělování výročních cen umělcům), musí být jmenována celá, aby se volilo ze všech, to je snad jasné?
      Nemůže, resp. nesmí být jmenována jenom část, ta zavolí, a pak se to „doklepne“ dalšími – do počtu!
      Nic s dovolením netlačím, přeji si jenom docela obyčejné, seriózní dodržování demokratických pravidel anebo, chceš-li slušnost!
      Nevím jak JUDr. J. Srstka, ale podle mne každý, kdo by teď byl vyzván, aby doplnil komisi na lichý počet, by se měl urazit, že jej nepožádali zároveň s ostatními nebo že s těmi volbami nepočkali, až bude komise v plném počtu!

      25.10.2012 (21.04), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    17. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Nemá myslím valný smysl
      polemizovat zde kolem korektnosti vzniku ministerského orgánu, vždyť ani nevíme, zda Jiří Srstka byl osloven, kdy a jak. Dovedu si představit, že třeba i přímo tato komise jej vyzvala ke svému doplnění. Anebo je všechno ještě úplně jinak. Vzniká typicky scholastický spor o počtu andělů na špičce jehly. Nerad bych, aby se nám nějaký český Martinus Scriblerus či Isaac D’Israeli vysmáli.

      26.10.2012 (2.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    18. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Nemístně to bagatelizuješ!
      MK ČR sdělilo veřejnosti, že jmenovalo komisi k ND, že je nestandardně šestičlenná, že má to a to složení, toho a toho předsedu a místopředsedu.
      Víme tedy nezpochybnitelně, že J. Srstka do ní jmenovanán nebyl (alespoň ne původně), že těch 6 lidí si vygenerovalo svého předsedu a místopředsedu ze svéjo středu, a to bez Srstky. To stačí!

      26.10.2012 (23.40), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    19. Vladimír Just

      Vladimír Just

      Přečetl jsem si celou debatu,
      a pocítil marnost. Nejen nad celou situací, ale i nad sebou, nad bezmocí svou i většiny jistě v dobré víře diskutujících kolegů. To, co na adresu mocenské zvůle i politické ulice, zasahující do poměrů v ND, psal už F.X.Š. před osmdesáti a více lety, doslova charakterizuje i dnešní situaci. S tím rozdílem, že tehdejší dvoudomé a dvousouborové monstrum zbytnělo na pětidomé a tří až čtyřsouborové, kdy provoz se stal jediným smyslem dávno přežilé existence.
      Když nastupovali Kvapil a Kovařovic, mělo jednodomé a dvousouborové, tehdy ještě všeobecně ctěné a milované ND 373 zaměstnanců, z toho 12 v administrativě a cca 2/3 z toho bylo tvůrčích profesí; o devadesát let později už obsluhovalo stále náročnějšího Otesánka sedmkrát tolik zaměstnanců, přičemž poměr tvůrčího a netvůrčího elementu byl zhruba opačný. Co s tím?
      Snad se shodneme na tom, že co se s Národním stalo teď, tj. kdy neuřiditelný moloch byl, bez předchozího konsensu všech zúčastněných, shora, direktivně a po bolševicku rozšířen o dalšího neuřiditelného molocha, je to nejhorší, co se mohlo stát.
      Hůř už být prý nemůže, tudíž – usoudili někteří – je to teď vlastně dobré. Hurá! A to, včetně fíkového listu paní Hanákové v podobě chvatně slepené rady moudrých s několika provařenými a několika slušnými tvářemi, jejímž nepsaným zadáním je tahat za nejhorší polistopadiovou ministryni resortu horké kaštany z ohně.
      Základem jakéhokoli řešení je pojmenování věcí. Namísto toho evidentní odpovědnost za pár ne-poskytnutých, a tudíž likvidačních milionů Divadlu Komedie u „divadelních“ členů grantové komise, je v debatě neprůhledně rozmělňována a zamlžována, takže za to vlastně snad může ne-člen grantové komise Vladimír Hulec? Nechápu. (Co naopak chápu dobře, že moji vážení kolegové mohli být při jednání o DK přehlasováni, sám jsem to zažíval x-krát, ale pak se měli ozvat a od likvidačního rozhodnutí se distancovat.)
      Pobavilo mě snad jedině, jak někdo, kdo zásadně nediskutuje ad rem, ale vždy ad hominem, zvysoka poučuje a peskuje P. Pavlovského coby operního popletu, „opakujícího dokola návrhy obecného řešení bez znalosti detailů“, a přitom si sám protiřečí každou druhou větou (nejprve nezná ve světě metropoli se dvěma „státními“ operami, vzápětí si to popře Berlínem), sám suverénně motá divadla i roky (Větrník podle něj byl zrušen po Únoru – za to u zkoušky z českého divadla vyhazuju), bojuje nepokrytě za obnovu „logického“ socialistického molocha sloučených, nekonkurujících si oper – konkurence v opeře prý neexistuje, ani existovat nemá (když se mu nehodí do krámu radokovsko-kašlíkovská léta 1945-48, nazve je od boku „výjimkou z pravidla“; určitě by stejně bravurně zvládl vysvětlit i škodlivost pražské konkurence Opery Furore, později Dvořákovy/Nekvasilovy SO s ND).
      Jindy zase, aby měl on zase jako jediný pravdu, nás poučí, že Ostrčilova nebo Talichova éra v ND narozdíl od Kramerovy či Egerovy v NDT nebyla dostatečně „kvalitní“ ani dostatečně evropská, a ve finále si ještě postěžuje, že mu nikdo za jeho geniální analytické rady Besserovi, jež stály, možná bezděky a možná s dobrými úmysly, u kořene současného maléru a jež odmítá většina odborné veřejnosti, nikdo nepoděkoval.
      Tak tedy poděkuji aspoň já: děkuju, nechci.

      29.10.2012 (23.07), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Jakub Škorpil

        Avatar

        Pane profesore,
        vaší poznámce o Komedii, přiznávám, ne zcela rozumím. A zároveň si ji trochu vztahuji na sebe. Vladimír nebyl žádný „ne-člen“, ale spolu se mnou a dalšími plnohodnotný člen expertní grantové komise.
        A nepředstavujte si prosím nějaké vypjaté hlasování, kde se někdo se skřípěním zubů a v tlaku podvolil většině. Měli jsme, já tedy určitě, pocit, že navýšením grantu o dobrou čtvrtinu oproti předchozímu odbobí, tedy aktem opravdu vyjímečným a neobvyklým, reflektujeme a uznáváme vyjímečnost a neobvyklost PKD.
        Ale to sem vlastně nepatří. Promiňte. Všichni zkrátka máme své oblíbené bludy, které nám stojí za to do omrzení vyvracet. A legenda o likvidaci Komedie neudělením grantu je zkrátka ten můj.

        30.10.2012 (1.56), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Petr Pavlovský

          Petr Pavlovský

          Jakube, co mi to děláte?
          Kolikrát jsem – v každém – semináři zdůrazňoval, že se píše VÝjimka a ne VYjímka?
          Polepšete se a netrapte stařičkého kantora v.v.!

          30.10.2012 (3.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Jakub Škorpil

            Avatar

            To nedělám nejenom vám,
            ale především sobě a své pověsti! Omlouvá mne pozdní hodina? (asi ne)

            30.10.2012 (10.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Vladimír Hulec

            Vladimír Hulec

            Jakube,
            omlouvá Tě všechno a nic. Důležité je co říkáš. Chyby v pravopise mrzí, ale jsou v diskusi nepodstatné. Rozumím Ti velmi a vždycky mě vadili ti, co je veřejně rozpatlávají. Magor mi dycky vynadal (když jsem něco v jeho textu nechyt či způsobil) a říkal: „A hlavně vo tom mlč a neomlouvej se. Hovno uschne a je klid.“

            30.10.2012 (23.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Vladimír Hulec

        Vladimír Hulec

        S Divadlem Komedie
        se dostáváme zcela jinam. Leda že bychom se chtěli zamýšlet nad smyslem komisí a odpovědností jejích členů. Jako řádný člen grantové (pod)komise pražského Magistrátu (ve „velké“ komisi, která definitivně rozhoduje o penězích, pak jsou pouze dva zástupci divadla) jen mohu potvrdit, že ne zcela absolutní navýšení grantu PKD bylo většinové rozhodnutí. Nesouhlasil jsem, ale respektoval. „Volné“ peníze nebyly, muselo by se drasticky ubírat jinde. Proto jsme nabídli městu, aby uvolnilo případně další zdroje z jiných fondů, čímž jsme doufali, že pokud Pařízek s Jařabem skutečně nebudou schopni či ochotni dál pokračovat, je ještě poměrně velké pole možností, jak zániku PKD zabránit.
        V tomto ohledu se přidávám na stranu těch, kteří za zánik PKD viní především Magistrát (ale i MK – další zdroje se daly podle mne najít třeba v zahraničním odboru MK, vždyť peníze měly jít i na reprezentaci v zahraničí a hostování zahr. umělců v PKD), neb „přímé“ granty nejsou jediným prostředkem, jak podpořit výjimečné a reprezentativní subjekty, jakým PKD (i podle grantové komise) bylo. Vždyť také o možných podporách jednal DDP s Magistrátem ještě nejméně půl roku či víc po podzimním (2010) rozhodnutí grantové komise. V roce 2011 bylo v době jednání už o osudu PKD rozhodnuto (navíc šlo o víceletý grant, kde jsou pravidla trochu složitější). DDP ohlásil v červnu 2011 jeho zánik červencem roku 2012 a to dodržel.

        30.10.2012 (3.26), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Jakub Škorpil

          Avatar

          jedna poslední odbočka:
          míru zodpovědnosti pod-komise a nad-komise, respektive smysl jakýchkoli „doporučení“ magistrátu bych nechal stranou. To už jsou myslím skoro až věčné otázky vyhýbání se a přijímání zodpovědnosti, resp. alibismu a odkazování se na „ty nahoře“.
          ale neodpustím si opravu několika oblíbených omylů:
          – Pařízek oznámil ukončení k 31.7.2012 již 3.3.2010 během Debaty o (ne)kulturní politice, tedy jen krátce po oznámení výsledků grantového řízení (a David Jařab o konci divadla v případě neudělení plného grantu mluvil v rozhovoru pro MF dokonce už v září 2009). Nešlo tedy o výsledek nějakého marného jednání s úřadem, ale poměrně rychlé stanovisko (kterému navíc předcházela zbytečně hysterická akce s derniérami k 31.12.2010)
          – tento grant nebyly poslední peníze, které PKD od magistrátu dostalo. V roce 2011 mu byl grant jednorázově navýšen o 1.200.000,-. Není to přesně to, co jsme po magistrátu chtěli? A rozhodně to nevypadá jako ignorance úředníků neochotných divadlu pomoci a už vůbec tedy není v roce 2011 o osudu divadla rozhodnuto. (pro pořádek dodávám, že necelý měsíc před tímto rozhodnutím byl všem divadlům snížen víceletý grant. v případě PKD o 887.000. Ale již JEN PKD byl na začátku května znovu navýšen. dokumenty zde: http://kultura.praha.eu/jnp/cz/granty/archiv/granty_2011/index.html) Zvůle kmotrů a tulenářů?

          p.s.: aby nedošlo k omylu – konce Pražského komorního divadla mi bylo a je líto.

          30.10.2012 (10.43), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Vladimír Hulec

          Vladimír Hulec

          Je to diskuse jinam
          a možná bychom ji mohli otevřít. Ale samozřejmě se také neubráním konstatování, že právě tento uniformní pohled na divadlo a jeho podporu neumožňuje (anebo jen velmi špatně) vzniku výjimečných počinů a souborů. V případě PKD mělo podle mne jít už o nestandardní postupy, neb PKD prokázalo dlouhodobou vzestupnou úroveň a zcela jasně mířilo i do mezinárodních divadelních vod. Je to něco – abych použil příměru ze sportu – jako když fotbalová Plzeň vyhrála ligu a začala zářit i v Lize mistrů. Město na to promptně zareagovalo a týmu výrazně navýšilo rozpočet a postavilo nový stadion. Něco takového se mělo stát i s PKD. Stačily 3-4 miliony, což v rozpočtu Prahy (natož státu) je pakatel. A nebyly by „vyhozené“ jen tak z okna, pouze by byli umělci a personál aspoň na trochu přijatelné úrovni zaplaceni, mohli by si dovolit nepřijímat práce v seriálech či jinde, vznikly by mezinárodní koprodukce a v divadle by mohl hostovat prestižní zahraniční režisér.
          Problém kolem roku 2010 je složitější, od Pařízka s Jařabem nešlo o nějaký náhlý vzdor, ale jednalo se o to, že neměli podepsanou smlouvu s Magistrátem na další rok(y), a nemohli tudíž uzavírat smlouvy, čímž padla právě ona koprodukce.

          30.10.2012 (16.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • jakub Škorpil

            Avatar

            Jak potvrdí přátelé,
            rád se o grantovém systému a PKD specielně pohádám kdykoli a kdekoli. klidně se tedy někam přenesme.
            1) oblíbený fotbalový příměr: jenže to právě město (my) udělalo. uznalo že se PKD pohybuje v jiné lize a peníze mu promptně přidalo. ty miliony jsou v rozpočtu Prahy jako takové pochopitelně pakatel. ne ale v kapitole kulturních grantů. Tam je to celkem dost a jiná důležitá divadla, soubory a uskupení z takových peněz žijí několik let. Tak ano, podporujme jen to, o čem se rozhodneme, že je špička, a ty ostatní zahubme. I to je jistě cesta.
            2) jak dobře byli nebo nebyli placeni tvůrci a herci PKD se někdy někoho zeptej. A pak se zeptej herců ostatních pražských divadel. A uvidíš kdo je a kdo není nad přijatelnou úrovní. Taky si všimni, že do reklam a seriálů se pořádně rozběhli až teď, kdy je po PKD. Za 3,5-4 mil. ročne navíc se myslím zahraniční režisér i zahraniční koprodukce zařídt dá.
            3) 2010 – jistě že neměli podepsanou smlouvu. DN snad k 31.12. podepsanou smlouvu s MKČR mají? A nevšiml jsem si, že byste každoročně křičeli, že od ledna už nevycházíte. (to že je ten stav – na Praze už mimochodem dávno odstraněný – strašný, je mimo diskusi)
            pochop, mě neštve PKD, Pařízek ani nikdo další, ale nemyslná báje o násilně zahubeném divadle-oběti. Pařízek s Jařabem skončit chtěli (a mnohokrát to i přiznali) a tak se jim soudím hodilo nedělat kompromisy.

            30.10.2012 (17.57), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Vladimír Hulec

            Vladimír Hulec

            Nesouhlasím,
            ale dostáváme se někam jinam, tak to nechejme na jindy.

            30.10.2012 (20.22), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

            • Josef Herman

              Josef Herman

              Já s Jakubem Škorpilem souhlasím. Jsem rád, že uvádí věci na pravou míru: o výši dotace pro PKD rozhodla grantová komise v nějaké ekonomické situaci, je za to odpovědná v první instanci ona, nikoli magistrát. A je dobře se k tomu postavit jasně. Možná jsme my ostatní málo křičeli, abychom situaci zvrátili.

              31.10.2012 (0.32), , Trvalý odkaz komentáře,

          • Vladimír Hulec

            Vladimír Hulec

            Ach jo,
            vy si nedáte říct. Nesouhlasím z principu už proto, že grantové komise jsou pouze poradními orgány města, nerozhodují o všech dotacích či rozdělování peněz kulturní povahy. Praha vyhazuje na různé (para)kulturní akce miliony, tedy peníze „navíc“ má, ale v grantovém systému nechává víceméně stále stejný „balík“. Objeví-li se tedy nějaký výjimečný projekt či soubor, měla by Praha najít ze svého rozpočtu na něj peníze „navíc“ (ono doporučení jsme jí v rámci grantové komise dali) a teprv pak hledat, jak jej začlenit do déletrvajících rozpočtových mantinelů (třeba postupně snižovat dotace některým jiným divadlům, např. DBz, což jsem navrhoval). Navíc si myslím, že v takových situacích může a má pomoci i MK.

            31.10.2012 (3.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

            • Jakub Škorpil

              Avatar

              Expertní grantové komise
              rozhodují o penězích pro svůj obor a dopředu ví, kolik mohou rozdělit. vypracovávají sice pouze návrh, ale za ty tři roky se nestalo, že by našimi návrhy někdo hnul. Nekoukej se po tom, kolik mají ostatní umění a kolik jiné odbory (sociální, dopravní etc.). To nikam nevede (kromě oblíbeného sportu já mám málo, ale franta odvedle víc, tak mu to seberem a budeme mít všichni prd; závist je věčná). Samozřejmě, že magistrát, MKČR a EU by měly rozdělovat na kulturu co nejvíc peněz. Ale to je tak banální konstatování, jako že bysme rádi, aby komáři neštípali a bylo porád teplo.
              ale pozor – Praha zrušila prioritní akce, takže všechny peníze (kromě příspěvkovek) už teď jdou přes komise.
              Chápu a vím, že jsi příznivec nesystémových akcí. ten systém není bůhvíjakej, ale lepší jsme zatim nevymysleli.
              ad DbZ: ale tomu se přeci granty každoročně snižují. A vypadlo za našeho působení v komisi ze systému víceletých grantů. A soudě podle křiku pana Heřmínka už máme, Vladimíre, na svědomí pražská divadla dvě.

              31.10.2012 (13.29), , Trvalý odkaz komentáře,

            • Vladimír Hulec

              Vladimír Hulec

              Ach jo,
              jen tedy věcně (nemám teď čas a sílu napsat speciální text na toto téma, ale jaktopude, pustím se do něj) – jsem příznivec takových metod, které divadlu (umění) co nejvíc pomáhají, nebrzdí je a neškodí. Podle mé zkušenosti je nejvhodnější grantový systém s důsledně poučenými, zodpovědnými a otevřenými členy a co možná jasně danými pravidly, vedle kterého ale podle mne musejí existovat opravné či vstupní možnostmi pro výjimečné případy, jakým právě PKD bylo. Ono to tak bude i nyní. Představ si, že komise – a je to klidně možné – nepodpoří třeba Pražské jaro či jinou pro Prahu reprezentativní kulturní akci s velkou tradicí. Jak bys to řešil, dal-li bys do rukou všechnu zodpovědnost grantové komisi řka, že „lepší systém jsme nevymysleli“?
              A rozhodně se ohrazuju proti tomu, že koukám na to, kolik mají ostatní obory a chci jim ubírat. Já bych kultuře rozhodně přidával na všech frontách. V tom se shodnu s Janem Dvořákem a jeho Komentářem v tomto čísle DN 18 ( http://www.divadelni-noviny.cz/kvalita-roste-jen-z-kvantity ) a snad i s Ianem Herbertem v témže sloupku v DN 17 ( http://www.divadelni-noviny.cz/zaplatte ).
              A za třetí, komise – pokud už má tak velkou moc v rozhodování, kam peníze půjdou – by měla být vpuštěna i do rozhodování o celkové výši přidělovaných peněz. Jinak má sice jednu ruku silnou, druhou ale uťatou. A daleko pečlivěji by se mělo rozhodovat, kdo v ní bude.

              31.10.2012 (23.50), , Trvalý odkaz komentáře,

            • Jakub Škorpil

              Avatar

              v této oblasti zbožných přání a utopií
              se shodneme (snad jen že si nemyslim, že kvantita je samospasitelná), proč voláš po možnosti mimořádných oprav také chápu, tak tedy konečně konsensus a končím.

              01.11.2012 (14.35), , Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Vladimíre Juste,
        Pořád dokola. Čteš, co chceš přečíst, ideologizuješ a své vidění podsouváš a vnucuješ jiným. Škoda, kdyby ti zase nešlo o hůl na Hermana, tedy kdybys nediskutoval ad hominem, možná bys k problému mohl leccos přičinit.
        Já Petra Pavlovského nikde nepeskuju jako „operního popletu“, ale komplikuji mu jednoduchou představu řešení: Národní státu, Státní městu, a je to, tvrdí on!
        Správně bys mi vyhodil od zkoušky za Větrník – nemám diskutovat ve dvě ráno a nespletl bych si Větrník s Divadlem satiry. Mea culpa, ale chtěl jsem narychlo doložit (ne)smysl tehdejších “transformací“, do nichž zapadla i Opera 5. května (tehdy už Velká opera 5. května, abych zase nevyletěl).
        Všechno ostatní ale zkresluješ.
        Upozorňuji na to, že všude ve světě jsou velké opery zřizované tak, aby si bezprostředně nekonkurovaly, což souvisí s odlišným modelem opery „státní“ a „lidové“. A uvádím, že z nedávných historických důvodů je tomu v Berlíně momentálně jinak a že se oné anomálie potřebují zbavit – v čem si protiřečím?
        Nebojuji za molocha, ostatně bojovat za něco přenechávám lidem tvého ražení – já jen navrhuji a zdůvodňuji potřebu rozdělit instituci Národní divadlo na logické samostatné celky, změnit legislativu, a operní domy řešit až v tomto kontextu! Jestli spojit nebo rozpojit pražské opery považuji za podmnožinu onoho základního, a sice potřeby likvidovat vícesouborové divadelní molochy. Hlásám to už dvacet let, mohl sis všimnout. Dokonce v Koncepci připomínám možnost mít jako samostatné soubory i orchestr, možná i sbor. Čím menší podnik, tím lepší, klíčové ale je, aby ,měl svou provozovnu, jen pro sebe.
        Propojení dvou oper pod jednou hlavičkou Národního divadla řešilo „nekonkurenční“ koexistenci dvou stejných operních domů, samozřejmě v podmínkách reálného socialismu. Nemyslím, že to tak má být, ideální je model „státní“ a „lidová“ opera. Ale za ještě horší považuji zřizovat dva stejné operní domy, dokonce z jednoho měšce, aby si konkurovaly.
        Na problém zadělal ministr Pavel Dostál, když povolal Dvořáka s Nekvasilem do Národního divadla, protože chtěl mít v Praze dvě stejné „dvořákovsko-nekvasilovské“ opery – poukazy na odlišnou zahraniční praxi také přezíral. Hodně jsme se o to tenkrát přeli. Do té doby SOP měla alespoň zčásti (poetikou a trochu repertoárem) odlišný program za Drgáče i Dvořáka, jenže na tom se nedá založit dlouhodobá koexistence dvou domů, už za Randové to haprovalo a za Vocelky se z toho stal polokomerční dům za státní peníze.
        Nepodceňuji Ostrčilovu a Talichovu éru ND, ale pražské německé divadlo se v Evropě cenilo přece jen jinak. Obě opery si bezprostředně nekonkurovaly, protože sice šlo o dvě „státní“ opery, ale jedna byla německá a druhá česká. Vinohradskou operu a podobné podniky lze chápat typově jako „lidové“ a nebyly proto konkurencí oběma velkým pražským operám. Opera Furore, potažmo Opera Mozart, byly typově už zcela odlišné, řekněme experimentální, a samozřejmě velkým operám nekonkurovaly – Vídeň má vedle „státní“ a „lidové“ opery dokonce tři další, dlouhodobě pracující, Komorní operu a pak dvě řekněme experimentální, ovšem zase nejde o konkurenci těm dvěma hlavním.
        Kdybys opravdu pročetl mou „geniální analytickou radu“, jak zesměšňuješ, věděl bys, že rozhodně nebyla návodem k pohlcení Státní opery Národním divadlem. Ten nápad vznikl na MKČR ve chvíli, kdy jednak, jak tvrdili, zachraňovali SOP před krachem, a pak tím překotně zahájili proces, který jsem radil nejprve prodiskutovat a pak začít realizovat to, k čemu se dojde v co nejširším konsensu. Koncepce nebyla a nemůže být návodem k jednání, ale návodem k rozvaze, a kdybys s ní nebo s některými pasážemi vážně argumentovaně zapolemizoval, bylo by to jen k dobrému. Napsat návod k jednání v této chvíli nelze, nikdo ho nenapíše a „nespočítá“, a už vůbec ne nějaké komise či náměstkové na ministerstvu. Je třeba nejdřív diskutovat a zvažovat. Možností je totiž víc.
        Konečně na to, proč se spojení obou oper začalo betonovat v současné podobě obávám se na léta, by ses měl zeptat Ondřeje Černého. Moje poslední „rada“ ministerstvu totiž byla spojit soubory jen ve zcela nevyhnutelném případě a jen na nezbytnou krátkou dobu, tedy jako možný začátek skutečné transformace. Od té doby s nimi v kontaktu nejsem. Ale samozřejmě mě štve, a mrzí, do jakých souvislostí se moje úvahy dostaly, a samozřejmě ve mě hlodá červíček, že jsem, i když bezděčně a v dobré víře, přispěl k současnému stavu, hlavně pak k předčasnému odchodu Jiřího Heřmana z funkce šéfa opery ND. Jo, co nadělám.
        Tož tak, Vladimíre, přeji vše dobré.

        31.10.2012 (0.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    20. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Josefe,
      opakovaně Ti zde vysvětluji, že mi rozhodně nejde o „dvě stejné opery, placené z jednoho měšce“, ba právě naopak. Takže po desáté, co navrhuji:
      1. Opera ND, působící tradičně v Kapličce a ve Stavovském s tím, že u řeky by dělala především NÁRODNÍ REPERTOÁR od poč. 19. stol do současnosti a ve Stavovském do-romantickou evropskou operu. Argument že Kaplička je pro operu nedostatečná neberu, když ta díla vznikala, dostatečná byla.
      Placena z kapitoly MK ČR.
      2. Opera města Prahy působící ve Fellner-Helmer budově mezi muzeem a nádražím, repertoár především velká opera XIX. a XX. stol. (tím ovšem nemyslím jen Grand Opera). Konkurovat by si mohly především tam, kde do té velké evropské opery patří i díla českých skladatelů.
      Placena z peněz Prahy a Středočeského kraje + uznávací poplatek od ministerstva – nevím kterého, kdysi místní rozvoj – za přínos incomingu do ČR.
      Poznámka:
      Omezená konkurence oper ND a NDT byla dána jazykově. Dnes se ale už půl století zpívají opery především v originálních jazycích, a proto je konkurence neomezená a je to tak dobře!
      Vím, že dle Tvého názoru je v Praze „převis“ budov, vhodných pro operu. Já o nich nevím (nejsem operní odborník) a např. prostory, vhodné pro komorní experimentální operu nevidím. (Doufám, že nemáš na mysli Pakul.)
      Konečně znovu dávám k úvaze možnost lidového hudebního divadla v Karlíně, kde by se mohly hrát jak „lehčí opery“ (Carmen v původní „operetní“ verzi, Sedlák kavalír, Nápoj lásky, české operní komedie), tak i klasické operety – až po „operetní muzikály“ typu My fair Lady. Ty opravdické muzikály už ale ne, ty patří jinam.

      31.10.2012 (0.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Petře,
        tahle debata sem nepatří, opakujeme stále stejné, já končím.
        Jen poslední:
        1. Já přece chápu, že nechceš dvě stejné opery, na tom jsme se sešli. Jen ty nedbáš na charakter budov, kdežto já to považuji za velmi důležité. Tak, jak opery rozděluješ i dramaturgicky, zůstává SOP operou spíš „státní“ a ND operou spíš „národní“, financování ale navrhuješ obráceně.
        2. Není pravda, že by se půl století hrály opery v jazykových originálech, v tom, mimo jiné, stále je jeden z možných rozdílů „státní“ a „národní“ („lidové“) opery – Komická opera Berlín do loňska hrála důsledně německé překlady!
        3. A jen drobnost: NDT a ND se jistě lišily i jazykově, ale především se lišily komunitou, kterou reprezentovaly.

        31.10.2012 (0.27), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    21. Petr Pavlovský

      Petr Pavlovský

      Kdo jiný než ministerstvo /národní/ kultury
      má financovat Národní divadlo? Stejně přece financuje i Národní muzeum, národní Českou filharmonii a Národní galerii, prostě řídí a financuje národní kulturní instituce!
      Nechme dramaturgii potenciální městské opery Praha na ní, umělcové už budou vědět, co a jak!
      NDT a ND se jistě lišily i „jazykově, ale především se lišily komunitou, kterou reprezentovaly“. Ano, komunita pražských Němců a německojazyčných Židů se od komunity pražských Čechů českojazyčných Židů lišila nejenom jazykově, ale i sociologicky, chyběly v ní nižší vrstvy, tzv. lid.
      Ovšem na tu českou operu do ND chodila – sociologicky viděno – vrstva velice podobná té německolingvní, která chodila na operu do NDT; bylo v ní ovšem více levicové inteligence a méně velkokapitálu.
      🙂

      31.10.2012 (1.23), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Petře,
        to je právě to. Jestli první opera v zemi musí sídlit zrovna v budově ND, když je ve městě budova k provozování opery a hlavně velkého baletu lepší.

        01.11.2012 (16.51), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

        • Petr Pavlovský

          Petr Pavlovský

          Souhlas,
          ale navrhni, kde pak má sídlit ta druhá pražská opera, ta městská, pokud vůbec připustíš její existenci. Tvrdíš, že vhodných budov je v Praze dost. Tak kde?

          01.11.2012 (16.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

          • Josef Herman

            Josef Herman

            No právě,
            rozložení a momentální uplatnění těch budov zatím nedává moc šancí na řešení, já přišel na následující, ale jsou hodně k diskusi, protože mají svá velká proti a jistě existují i jiné možnosti:

            1. Městská opera,
            vlastně specializovaná hlavně na Mozarta a spol., by mohla sídlit ve Stavovském – když jsem jen naznačil, byl oheň na střeše, jestli si vzpomínáš, že vyháním činohru. Potíž vidím už dramaturgickou: tento repertoár asi budovu neuživí, je to asi příliš specializované, proto jsem mluvil o Mozartovské stagioně, kdy by se takové špičkově mezinárodní produkce dělaly jen jako festival či v nějakém omezeném období, zbytek asi ta velká činohra.

            2. Městská opera by nebyla,
            město by ale platilo orchestr či další položky (orchestr může město zřizovat) národní opeře a ta by byla konstruovaná tak, že by jen český repertoár vzorově pěstovala v budově ND, nic jiného by se tam nehrálo. Výhodou by bylo, že by se opera v ND, tak jak je to teď, nemusela zabývat běžným repertoárem a konečně by byl prostor na české tituly, včetně novinek a tak. Lze samozřejmě část souboru na to přímo vyčlenit a jistě lze takový soubor i osamostatnit v ND. Potíž stávajícího uspořádání je v tom, že oba soubory se cítí být „státní“ a berou si vzájemně repertoár i umělce, proto není dobrá konkurence, zvlášť v prostředí, které je umělecky hodně podvyživené.
            Analogicky balet. Podle mého je největší problém s přesným vymezením budovy ND – není to jeviště úplně vhodné ani pro operu ani pro činohru ani pro balet, možná by bylo nejlepší nechat ten dům bez souboru a jeho produkci poskládat také z pravidelných hostování.
            Ale zásadně to musí projít diskusí a pak se k tomu musí rozumně dospět, to není na násilné škatulata hejbejte se. Předpokládám, že poklesne zájem o operu a pak by tohle řešení mohlo vést i k potřebné redukci produkce.

            4. Umím si představit,
            že v budově SOP bude sídlit Městská opera, jen pokud co nejlépe využije ten prostor – kde jinde hrát Wagnera například? To v případě, kdy doba nedozraje ještě k opuštění národní vize, a tudíž dotace Národního divadla.

            Jo, je to moc složité, ale to hlavní, co je třeba zvládnout, je osamostatnit soubory jako samostatná „divadla“, dát jim provozovnu a upravit legislativu tak, aby zaniklo postsocialistické zřizování. Nakonec se to nejspíš vyvrbí nějakou takovou podobou a počká se, až zase doba uzraje, ostatně je to nejrozumnější cesta. Ale snad je jasné, že to všechno jsou odlišné modely od současného spojení, to já samozřejmě neberu.
            Ale ptáš se mi na věci, které chtějí stránky vysvětlování, to je v té Koncepci, kterou zřejmě nečetls. Málokdo ji četl, ale všichni vědí, že jsou to nějaké nesmysly…

            01.11.2012 (21.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

            • Petr Pavlovský

              Petr Pavlovský

              Ano,
              je to už moc složité na tuto diskusi, a tak jen k několika dílčím otázkám:

              1. Vyčlenit Stavovské pro „historické hudební divadlo“, divadlo hudebně do počátků romantismu. To je daleko širší dramaturgie než pouze Mozart, ta by to naplnit dokázala, v podstatě opera + balet 17. a 18. stol., sem tam třeba i jen koncert. Činohra už v té budově nemá co pohledávat, pro ni je Staváku škoda!

              2. Vyčlenit Kapličku jako prázdnou budovu, stagionu bez souboru, kam by permanentně jezdila s operou, činohrou i baletem hostovat všechna nejlepší divadla z celé republiky. Zřizováno MK ČR.

              3. Státní operu ponechat jako reprezentativní státní operu se vším, co k tomu patří včetně financování.

              4. Najít či zřídit prostor pro operu hlavního města Prahy, druhou pražskou operu, schopnou alespoň občasné konkurence s tou státní.

              5. Operní soubor vyčleněný jen na českou operu nepovažuji za dobré řešení. Národní repertoár by naopak měly dělat všechny opery v zemi a s těmi nejzdařilejšími by mohly, vždy třeba na týdení šňůry, do kapličky jezdit. Z povinnosti hrát i český repertoár by samozřejmě nemohly být vyvázány obě opery pražské, tedy ani ta Státní ani ta městská.

              6. Určitá dramaturgická a do jisté míry i inscenační, a tedy i hereckopěvecká vyčleněnost by se tedy týkala pouze Stavovského divadla jakožto pražského specifika, něčeho, co v této podobě jinde v Evropě neexistuje.

              02.11.2012 (0.54), , Trvalý odkaz komentáře,

    22. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Teď se tedy zeptám já,
      možná naivně, neboť jsem se o tuto problematiku do takové hloubky dosud nezajímal. Necítím se na to odborně zdatný a snažím se ji spíš monitorovat. Je ta Koncepce k dispozici? Kde? A proč ji málokdo četl?

      01.11.2012 (23.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        Vladimíre,
        to není naivní dotaz. Koncepci si objednalo MKČR, je jejich, proto jsem ji nechtěl sám zveřejňovat. O jejím vzniku už jsem tu několikrát v diskusích psal. Byla k dispozici na stránkách MKČR, naivně jsem si myslel, že tam zřídí nějakou debatní stránku, kam přidají další koncepce či materiály, například tu jejich, kterou zpracovali před půldruha rokem a současní činovníci o ní prý ani nevědí. „Koncepci“ překryly další informace, ona na webu MKČR asi stále je, ale nikdo ji normálně nenajde. Já ji poskytl tak dvaceti vážným zájemců osobně, když si o ní napsali. Nevím, jestli by byla k vyvěšení u nás, za daného stavu, je to asi čtyřicet stran.

        02.11.2012 (6.25), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    23. Josef Herman

      Josef Herman

      Ano, souhlas,
      to všechno je podle mého možné. Princip: co největší otevřenost a variabilita a respektovat charakter jednotlivých domů. Tak třeba do budovy SOP podle mého cítění přirozeně patří i špičková opereta, kterou si asi těžko představit v budově ND, ale přitom do repertoáru i prvního operního souboru patří. A tak dál, souvislostí je hodně.

      02.11.2012 (6.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Josef Herman

        Josef Herman

        A samozřejmě
        nikoli v podobě vícesouborové příspěvkové organizace, ale samostatné „podniky“ řízené odborníky – specialisty. Je to možné udělat analogicky Vídni nebo Berlínu, tedy zastřešení do společného „holdingu“, v obou případech provedeno speciální zákony. Ten vídeňský dokonce, tuším Jiří Srstka, přeložil nebo dal přeložit, aby se s ním dalo pracovat, a navrhl zákon o národních institucích. Já si jen myslím, že by možná lepší bylo místo takového obecného zákona řešit legislativně každý jednotlivý případ, ale je to zase k diskusi.

        02.11.2012 (6.32), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

      • Petr Pavlovský

        Petr Pavlovský

        Ano,
        klasická opereta patří do operního domu, za to doložitelně – v tisku – lámu kopí už 20 let, totiž že nepatří do Karlína ale do Smetanova divadla – tenkrát.

        02.11.2012 (13.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    24. Vladimír Hulec

      Vladimír Hulec

      Koncepci
      transformace státních příspěvkových organizací Státní opera Praha a Národní divadlo lze nalézt (a případně si z těchto stránek vytisknout) zde:
      http://www.mkcr.cz/assets/zpravodajstvi/zpravy/Koncepce-transformace.pdf
      Má 34 stránek a přečíst se dá poměrně rychle. Nezbytné všem, kdo se chce touto problematikou vážně zabývat.

      02.11.2012 (23.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,