Riedlbauchův aktschluss
(Přečetli jsme na www.literarky.cz)
Nastupoval s pošramoceným štítem, vzepjal se uprostřed svého období k důležitým rozhodnutím a svou ministerskou misi ukončil trochu rozpačitě. Schlussakt, konec hry. Co ale zůstane z jeho éry, v níž ministroval, kde to občas vypadalo na konec demokracie v Česku? V osobnosti ministra kultury odchází člověk, jehož kvality dosahovaly strmých výšek, propady ale také nebyly malé.
Ministr kultury Václav Riedlbauch, jmenovaný 9. května 2009 do tzv. překlenovací vlády Jana Fischera, byl na počátku obviněn, že v listopadu 1989 jako šéf opery Národního divadla obhajoval dosluhující komunistické vedení. Dnes se už svědectví různí, svědkové vypovídají podle úhlu svého pohledu, můžeme tedy hodnotit jen zprostředkovaně.
Možná to byla v té době z jeho strany jen zdržovací taktika. Schopnost natahovat diváky, hrát až do posledního aktu, totiž ministrovi, kterému se dostalo nečekaně o půl roku mandátu více, nikdy nechyběla. Co zůstává? Z jeho éry si budeme pamatovat tři kauzy, spjaté se třemi příspěvkovými organizacemi.
Vylámané zuby
V říjnu vypukla aféra kolem Galerie Rudolfinum, kdy musel ministr řešit snahu svého podřízeného Vladimíra Darjanina (a nástupce v České filharmonii, odkud sám na ministerstvo přišel) odvolat ředitele Petra Nedomu. Spor vyřešil Riedlbauch šalamounsky, když převedl Galerii Rudolfinum pod Uměleckoprůmyslové muzeum. Doslova majstrštyk. Ministr nakonec Darjanina v polovině května odvolal z podobných důvodů, které vytýkal kdysi Darjanin Nedomovi: za neprůhledné hospodaření. Na čem si ministr ale doslova vylámal zuby, byla Národní galerie – tady narazil na soupeře, který se nehodlal podřídit jeho majestátu.
Generální ředitel Národní galerie Milan Knížák, relikt z časů opoziční smlouvy, se prostě předvedl jako liška podšitá. Úkolu ministra, který hodlal upravit funkční délku ředitelům všech příspěvkových organizací, vyhověl naoko tím, že tuto hru přijal. Sám si ovšem určil, kdy hodlá odejít. Když už se umělecká a odborná obec domnívala, že v dubnovém výběrovém řízení dojde k elegantnímu Knížákově odchodu z funkce, sám se do něj znovu přihlásil. Zmatek a protichůdné zprávy, které výběrové řízení provázely, neprospěly nikomu – s výjimkou Knížáka.
Ministr sliboval brzké vyhlášení výsledků – a nic. „Je to má osobní prohra,“ zhodnotil nedávno kauzu ministr. „Byl bych to býval rád dotáhl do konce,“ posteskl si. Těžko říct, co chtěl dotáhnout. Po dohodě s dosluhujícím premiérem Fischerem prostě jen ustoupil takticky – do předem připravených pozic.
Komentáře k článku: Riedlbauchův aktschluss
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
