Jak se schovat
Nechci vám sahat do svědomí, ale cvičně se ptám: máte pohotově po ruce něco, čím byste si v případě náhlého zatčení mohli zakrýt tvář?
Z televizních záběrů jsem pochopil, že tento akt patří v dotyčné chvíli ke společenskému chování. Právě tak cestou k soudu. Případně od něj. Dotyčný dává najevo, že mu nejde o lacinou popularitu.
Například známý katarský princ se chtěl stát neznámým tím, že si kryl obličej archem papíru. Ačkoliv elektronická doba rapidně ubírá papíru na významu, zdá se, že v těchto případech je velmi žádaný. I v podobě novin, které taky bývají spolehlivým předobličejovým paravánem. A pak že jim prý hrozí zánik!
Skauti mívají pro nenadálé situace u sebe takzvanou krabičku poslední záchrany. Zahrnuje například zápalky a náplast. Že tam není nic k zahalení tváře pro případ zatčení, to lze omluvit skutečností, že jde o děti a mladistvé, jimž v takovém případě poskytne rozostření tváře přímo televize.
Zarážející však je, že ani v dospělé cestovatelské soupravě na přežití, jejíž vypsaný obsah jsem našel na wikipedii hnedka pod skautskou kápézetkou, není ani zmínka o kýžené oponě k zakrytí obličeje.
Přitom je v té sestavě pro přežití dospělých zmíněn na wikipedii i kondom, byť v poněkud bizarní roli. Je tam uvedeno, že je – cituji doslova – „vhodný jako obal na vodu (až 1 litr)“.
Jako v tolika jiných nenadálých dějích, i zde platí, že v rozhodující chvíli nám nikdo nepomůže.
Neexistuje žádný vydaný manuál, který by člověka připravil. Jsme v té situaci úplnými žabaři ve srovnání s muslimkami, které mají své jisté v burkách. I v nikábech – ty sice nezahalují oči, ale jinak jsou taky spolehlivě krycí, jak jsem měl možnost vidět za svého pobytu v Súdánu.
Pravdou ovšem je, že vloni ve Francii bylo zakázáno islámské zahalování tváří na veřejnosti. Nuž Francouzům ale nikdo nezakázal zakrývání tváře v prekérních chvílích, kdy jim polišové nasazují klepeta.
V dějinách se na nové situace vždycky nejlépe adaptují mladí lidé. Je tomu tak i s pohotovostním zakrýváním obličejů. Nejen ve zmiňovaných chvílích, ale i při nich. Kapuce jako součást jejich oblečení se staly téměř rituálním doplňkem. Převýšily i množství přeshlavníků u františkánských kapucínů.
My starší jsme však nepřipraveni. Tápeme. Někdo v zatýkacím zmatku skryje obličej do narychlo svlečeného svetru. Jiný se zdekuje (doslova) za deku, kterou vzal bůhvíkde. Hodí se i bunda a kabát. Možná i nezvalovský skleněný havelok.
Při ruce bývají ovšem i ruce. Zvláště se cení dlaně s velkým rozpětím.
Jako tvářová zástěna je vděčně používána taky igelitka. Když je na ní reklama, dělá to starost televizním režisérům. Komerční nápis je nutno obrazovkově rozčtverečkovat. Výsledně tak jde o kamufláž tuplovanou.
Viděl jsem i snímek zatýkaného s ručníkem na hlavě; možná se zrovna holil.
Ale co je to proti záběru na jednoho z nedávno obžalovaných japonských starostů. Cestou k soudu si kryl tvář nádherným vějířem.
Rudolf Křesťan
Literární noviny číslo 47/2012 vyšly 22. listopadu 2012.
www.literarky.cz
[email protected]
Komentáře k článku: Jak se schovat
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
