Zemřela Ema Skálová
Mirandolína, 1954. FOTO archiv
Ema Skálová
2. 10. 1915 Holešov – 29. 11. 2012 Praha
Herečka, zakládající členka Realistického (dnes Švandova) divadla v Praze.
Vyrůstala v Holešově, kde jako ochotnice získala první divadelní zkušenosti. Začala studovat obor zubní laborantka, ale z podnětu brněnského divadelního režiséra Aleše Podhorského se rozhodla pro dráhu herečky. Vystudovala Státní konzervatoř v Brně (1940) a ještě za studií pohostinsky účinkovala na jevišti Státního divadla v Brně (Ondřej a drak, Se srdcem divno hrát) a uplatnila se také v brněnském rozhlase. První profesionální angažmá získala ve Východočeském divadle v Pardubicích (1940-1941), do konce války pak hrála v Českém divadle v Olomouci (1941-1945), kde zaujala velkými rolemi v Noci na Karlštejně, Našich furiantech nebo titulní postavou v Goldoniho komedii Mirandolína. Po zbytek své herecké dráhy pak byla spjata s Realistickým divadlem Zdeňka Nejedlého, kde působila od roku 1945 až do odchodu do důchodu v roce 1972. Do roku 1980 v něma ale ještě příležitostně hostovala. Na divadelním jevišti vynikla jako univerzální herečka se schopností obsáhnout řadu odlišných charakterů v klasickém i moderním repertoáru. Své herecké nadání prokázala například v inscenacích českých her Strakonický dudák, Lucerna nebo Stříbrný vítr. Ze světového fondu si zahrála například v inscenacích her Člověk pro každé počasí, O myších a lidech či Bouře.
V roce 2004. FOTO JIŘÍ ŠANTORA
Přestože herci Realistického divadla obecně neměli problém s obsazováním do filmů a Skálová patřila k jeho oporám, tak přes její herecké schopnosti prokázané na jevišti v řadě hlavních rolí a v mládí také nesporný půvab hrála za svůj život pouze ve dvaceti filmech, navíc výhradně ve vedlejších či epizodních úlohách. Dle jejího vyjádření si za to ale do jisté míry mohla sama, neboť když byla počátkem 50. let oslovena s nabídkou na hlavní roli ve filmu Anna proletářka, odmítla poslušna instrukce tehdejšího svého divadelního ředitele, že herec má hrát divadlo. Její největší filmovou rolí tak byla postava atraktivní milenky Fanynky v psychologickém dramatu režiséra Ladislava Rychmana Kruh (1959). Několikrát účinkovala v kriminálních filmech (Smrt v sedle, 1958; 105% Alibi, 1959; Znamení Raka, 1966) a uplatnila se i v komediálním žánru (jako hraběnka Kounicová ve filmu Václava Kršky Poslední růže od Casanovy, 1966). V 70. letech – po delší filmové přestávce – se objevila v epizodních rolích ve filmech Poprask na silnici E 4 (r. Stanislav Strnad, 1979) a Čas pracuje pro vraha (r. Jiří Hanibal, 1979). Naposledy ji diváci mohli vidět v porevolučním snímku Antonína Máši Byli jsme to my? (1990) a v televizním povídkovém seriálu více režisérů Historky od krbu (1994). Ještě déle se prosazovala v rozhlase, kde začínala od 50. let a do svých bezmála devadesáti let účinkovala především v rozhlasových pohádkách. Svůj kultivovaný hlasový projev uplatnila i v dabingu.
Byla třikrát vdaná, ani jedno manželství ale nemělo dlouhého trvání. Poprvé se ještě za války provdala za divadelního režiséra Karla Svobodu (1912-1982), jejím druhým manželem byl divadelní a rozhlasový režisér Ladislav Pompe (1896-1968), potřetí slavila svatbu s hercem Jaroslavem Radimeckým (1921-1991). Z druhého manželství má syna Michaela. V roce 1993 obdržela cenu Senior Prix od Nadace Život umělce.
/pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/
Komentáře k článku: Zemřela Ema Skálová
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Josefina Kozakova
Tak to mi je lito,byla to ma oblibena herecka-laska Jiriho Valy… tam nahore ma urcite dobrou spolecnost-sbohem,pani Emo….
02.03.2013 (16.05), , Trvalý odkaz komentáře,
Oldřich Kostka
Pani Emu Skálovou jsem poznal osobně byla to skvělá dáma i její divadelní představení která jsem měl tu čest vidět.
31.03.2013 (18.54), , Trvalý odkaz komentáře,