Perspektivou laskavé ironie
Postavu Fagi není třeba čtenářům Divadelních novin představovat. Její jazykové hříčky a postřehy (nejen) o divadle jsou vtipné, chytré, někdy i trochu hořké. Autor Fagi, všestranný divadelník Jiří Jelínek, stvořil třináctiletou komiksovou dívku jako své alter ego, jež hravě, břitce i suše glosuje svět okolo nás a do nezřídka směšného světla staví ty, kteří jsou často neprávem považováni za jeho hrdiny.
Jana Drgová, Zdeněk Julina a Roman Blumaier v Carmen podle Fagi FOTO ARCHIV DIVADLA
Nevážný pohled na skutečné i takzvané vážené osobnosti je ostatně vlastní celé tvorbě Jiřího Jelínka a jeho divadla DNO. Specielně pro Zlín nyní Jelínek přichystal původní inscenaci. Jde o Carmen – ovšem viděnou očima Fagi.
Spolupráce nezávislého divadelníka s regionální kamennou scénou je překvapivá jen zdánlivě: Jelínek má bohaté zkušenosti například z chodu brněnské Husy na provázku, v níž uplatnil i své autorské projekty, zlínské Městské divadlo zas se střídavými úspěchy usiluje otevřít svůj nejmenší hrací prostor, Dílnu 9472 se stolovou úpravou, nezávislejším počinům, malému hudebnímu divadlu či kabaretu. Zatímco Jelínek připravil svého času originální brněnské Shakespyré, hrají zlínští v Dílně osvědčené Souborné dílo W. Shakespeara ve 120 minutách.
Fagina verze jedné z nejslavnějších oper staví do centra dění dona Josého, jemuž ohnivá a nespoutaná hrdinka fatálně zkřížila cestu. Příběh osudového setkání vypráví stárnoucí José svému dvojníkovi v ospalém baru, jehož personál se během večera proměňuje v aktéry dávné love story. Ta má v podání frigovsky odměřeného hrdiny (vynikající Zdeněk Julina) podobu drsného chlapského dobrodružství, završeného vraždou ze žárlivosti. Zdá se ovšem, že don José ledacos ze své minulosti přikrášlil, neboť Carmen, do níž se vtělila místní servírka (Jana Drgová), si někdejší avantýru vybavuje jen jako přechodné rozptýlení s nudným patronem, jehož brzy odstavil uhrančivý toreador. O vražedném útoku váhavého milovníka pochopitelně nemůže být řeč. Ale co na tom, když i mladý José (Roman Blumaier), zprvu naslouchající zaprášené historce jen z donucení, nakonec ocení vypravěčský talent staršího souputníka.
Podobně se do příběhu svérázně domyšlené Carmen noří i diváci zlínské Dílny. Jelínkova fantazie je zručně vodí stezkami sice známými, ale nahlíženými z perspektivy laskavé ironie. Atributy inscenace jsou výtečný situační humor, kouzla slovních hříček a aluzí, zvukomalebnost rýmů (vítr skoro duje/ mysl koroduje), nápaditých písňových textů, jež původní Bizetově hudbě ponechaly prostor jen pro nemnoho notoricky známých citací. Inscenace také s jemným nadhledem nahlíží do světa filmu: třeba drobnou narážkou na Cameronův Titanic, především však vtipnými výlety do žánrů westernu, akčního filmu a grotesky, projevujícími se jak v textu (výuka toreadorskému umění), tak v jevištních výjevech (šlehačková bitva, stylizace obou mužů do ošlehaných drsňáků).
Divák je do chytře pulsujícího dění vtažen i jednoduchým scénickým řešením vycházejícím ze stolové úpravy Dílny 9472: rozhraní mezi pomyslným barem jeviště a klubovým hledištěm je tu spíš tušené. Stoly, u kterých sedí diváci, mají schopnost proměnit se ve vězení, tunel či hrazení arény. Podobně invenčně se pracuje s rekvizitami (především ešusy), které, zčásti s využitím postupů loutkového divadla, slouží v kasárenské či soubojové scéně.
Carmen podle Fagi je pozitivním zážitkem, jakých není nikdy dost. Přináší totiž občerstvující a bezprostřední radost z tvorby.
Městské divadlo Zlín (Dílna 9472): Jiří Jelínek: Carmen – opera podle Fagi. Režie Jiří Jelínek, hudba Georges Bizet a Miroslav Ondra, výprava Kamil Bělohlávek. Premiéra 27. října 2012.
Komentáře k článku: Perspektivou laskavé ironie
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
