Druhá domovská scéna
S Městským divadlem Brno spolupracuji – spolu se Štěpánem Otčenáškem – pravidelně od roku 2003 a považuji je už za svou druhou domovskou scénu. Našla jsem tu řadu vstřícných spolupracovníků a dobrých přátel. Už v roce 1996, kdy jsme se ocitli na volné noze, nám Stanislav Moša velkoryse nabízel angažmá a když jsme se později odhodlali k hostování, ponechával nám maximální možnou volnost při výběru titulů i spolupracovníků.
Erik Pardus ve Smrti Pavla I.
Toho jsme rádi využili, abychom na činoherní scéně uvedli tituly, které jsme z různých důvodů nemohli realizovat jinde a které by rozšířily dramaturgický záběr MdB o nové, resp. nehrané a neověřené texty, aby se tak diváci i herci mohli seznámit s jinými autory a styly. Z devíti našich dosud realizovaných titulů v činohře – Kamenný host aneb Prostopášník (Righini-Porta), Znamení kříže (Calderón), Amfitryon (Kleist), Smrt Pavla I. (Merežkovskij), Tři mušketýři (Dumas-Burešová-Otčenášek), Síla zvyku (Bernhard), Škola základ života (Žák-Burešová), Mojžíš (Vodseďálek), Faidra (Seneca) – byla více než polovina uvedena v Česku poprvé. Stanislav Moša je výborný manažer a za léta svého ředitelování v MdB vybudoval nejen velkou hudební scénu (kde uvádí světové muzikály na vysoké profesionální úrovni), ale především dobře fungující divadlo: Herecký soubor je stmelený a stejně jako celé zázemí MdB pracuje vždy naplno a obětavě. Zdá se mi jen, že je té práce někdy až příliš; divadlo má vysoký počet premiér, zájezdů (i zahraničních) a nejrůznějších aktivit, takže mnohdy se pracuje na více než třech frontách zároveň, a to s sebou – přes mnohé zisky – nese i jisté ztráty.
Komentáře k článku: Druhá domovská scéna
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
