Více než vyčerpání
Vesele barevná česko–slovenská hra na znepokojující ztrátu vlastní vůle
Studio ALTA v pražských Holešovicích objevuje stále nové výjimečné umělce. Stále noví zvědaví diváci vzápětí objevují Studio ALTA. Po první čtyři únorové večery mají tito zvědaví diváci možnost vidět tanečníky, kteří se narodili v Československu, rozprchli se po Evropě a vrátili se s projektem Much More Than Nothing.
Atudio ALTA osídlila skupina mladých barevných lidí… FOTO NATÁLIA ZAJAČIKOVÁ
Koncept má na svědomí autorská dvojice Petr Šavel a Stanislav Dobák – dva Slováci, kteří se potkali na Bruselské taneční škole P.A.R.T.S. a společně vytvořili už čtvrtou inscenaci. Doteď šlo spíše o autorské duety, nyní si ale přizvali pět špičkových českých a slovenských tanečnic, především ze skupiny ME-SA. Mimochodem, každá z nich byla během posledních pěti let nominována na Tanečnici roku. Andrea Opavská tuto cenu v roce 2010 skutečně obdržela, Martina Hajdyla Lacová zase reprezentovala český současný tanec na loňské České taneční platformě svou sólovou choreografií SoloS/Part III. Všechny tanečnice se v červnu sešly, aby pod vedením obou choreografů spoluvytvořily československou „taneční hru“.
Každá hra má jasná pravidla a někdy bývá náročné je dodržovat. Zvlášť, když jsou čím dál absurdnější… V Much More Than Nothing osídlila černou scénu ALTY skupina barevných mladých lidí, u nichž zářivé úbory pamatující časy československé sportovní mládeže budily dojem vřelé lidskosti. A jejichž poslušné plnění opakujících se nesmyslných pokynů až na hranice vyčerpání připomínalo v kontrastu s tím chladně přesný chod součástek stroje.
Pokyny pro tanečníky se ozývaly z reproduktorů nebo zobrazovaly na monitoru, jindy šlo o pouhé změny světla. Z aktérů se řinul pot, přesto bez váhání následovali instrukci k zářivému úsměvu. Hlas shůry se začal počítačově lámat a zrychlovat a živá těla tanečníků se musela přizpůsobit. Jediným člověkem, který působil vyrovnaně a svobodně, byl osvětlovač–zvukař stojící v rohu scény a v mezičasech nevzrušeně dojídající kompot. Nešlo si nevšimnout, že ho ovládání světel a zvuků – a jejich prostřednictvím i celého dění na scéně – vyloženě těší. Nebývá právě osvětlovač a zvukař považován za součást inventáře, za spolehlivého plnitele pokynů bez vlastní vůle?
Jediným svobodným člověkem je osvětlovač. FOTO NATÁLIA ZAJAČIKOVÁ
Kromě barevných oblečků hraje výraznou roli hudba – ať už jde o národní hymnu Čechů a Slováků, nebo o legendární jásavé Sladké mámení. O to větší neklid vyvolávají nejásavé chvíle ticha, které se rozléhá pod oddechováním uřícených československých těl.
Inscenace se proměňuje podle prostor i počtu tanečníků. Podle slov autorů se může odehrát, pokud jsou přítomni alespoň čtyři aktéři. Základnu tvoří 7 protagonistů a zázemí studia ALTA, kde se projekt loni během deseti červnových dnů zrodil a 17. 6. 2012 si odbyl premiéru. Ohřálo se zde ještě v rámci říjnového festivalu HYBAJ HO, ale podívalo se třeba i do Českých Budějovic. Největší výlet ho ale teprve čeká – projekt byl taneční společností Aerowaves vybrán pro mezinárodní festival ve Švýcarsku.
Pokud po tom všem začínáte litovat, že jste propásli příležitost ke zhlédnutí tak nevšední záležitosti, zavítejte na únorový festival Malá inventura, máte možná poslední šanci.
Studio ALTA – Stano Dobák, Peter Šavel: Much More Than Nothing. Účinkují Lucia Kašiarová, Tereza Ondrová, Andrea Opavská, Karolína Hejnová, Martina Hajdyla Lacová, světla Jiří Hajdyla, kostýmy Masha. Premiéra 17. 6. 2012.
Tři otázky pro choreografa Petera Šavela:
Jak takový projekt vzniká?
Rozhodně nešlo o hotový koncept, který bylo potřeba jen nacvičit. Zavřeli jsme se se skupinou tanečníků na 10 dní do ALTY, přes den pořádali workshopy a ve zbylém čase improvizovali. Máme rádi uvolněnou atmosféru, a tak základní témata a zadání vznikají samovolně při pivu. Během příprav je společně rozvíjíme, improvizujeme, dotahujeme do extrémů. Někdo přijde s nápadem zapojit českou a slovenskou hymnu, někoho zaujme automatické čtení textu počítačem. Vybrali jsme nápady, které měly potenciál a které se vázaly na naše základní téma manipulace a plnění příkazů – a po deseti dnech se takto narodila inscenace.
Můžete nám představit zvukaře–osvětlovače Jiřího Hajdylu?
Jiří je ve skutečnosti manžel Martiny a herec na volné noze. Využili jsme jeho ochoty a talentu a zapojili ho do projektu.
Jaké dopady má na představení opravdové fyzické vyčerpání tanečníků?
Fyzická náročnost je právě to, s čím pracujeme. Říkáme tomu „dvojí pasivizace“. Máte-li plnit něčí pokyny, je tím omezena vaše vůle. Když se k tomu ale ocitnete na hranici fyzického zhroucení, už nejste ani nějaké vlastní akce schopni. Plnit pokyny je to poslední, co ještě zvládáte. Teď nás ale čekají čtyři dny za sebou, tak jsem zvědav, jak bude vypadat poslední představení. Možná to vyčerpání dostane ještě úplně novou dimenzi…
Komentáře k článku: Více než vyčerpání
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
