Do Moskvy, do Moskvy…! (No. 4)
Poslední díl seriálové Moskvy píšu v Praze. Původní záměr, stvořit jej cestou domů, se nezdařil. Což může být, vzhledem k délce mé dopravy – vlak Vltava (Moskva-Minsk-Waršava-Praha) jel necelých třicet pět hodin, zarážející. Ale kdo by odolal svodům typického vlakového koloritu. Trhovkyně bezostyšně lezoucí do kupé a nabízející dle ročního období potravinový a alkoholický sortiment. Výměna podvozků, kdy vagón i s osazenstvem vyheverují do výšky tří metrů nad zemí a kvůli odlišným rozchodům evropských a „mimoevropských“ kolejnic mu vyměňují kola…
S dneškem se v Teatru.doc vyrovnávají skrze dramatické novinky, většinou z vlastní dílny či od spřátelených autorů. Vyjma politického divadla, o kterém byla řeč v jednom z předcházejících dílů (BerlusPutin, Dva v tvém domě, Hodina osmnáct minut), se primárně zaměřují na dokumentární divadlo. V podtitulu jejich názvu také stojí „divadlo, ve kterém nehrají“. Význam vzletné fráze nechme stranou, pravda je, že páteří dramaturgie jsou skutečně projekty, které vznikly na základě sběru a záznamů výpovědí oslovených osob, jichž se zvolené téma dotýká. Metoda se nazývá VERBATIM a Teatr. doc ji převzal z Velké Británie, kde má dokumentární drama letitou tradici. Během desetileté existence divadla tvůrci poodhalili život běžných ruských lékařů, bezdomovců, žen ve věznicích… Potřeba poukázat na nelidské zacházení a otřesné životní podmínky některých vrstev společnosti dosud vedla tvůrce VERBATIMU k naléhavým a zneklidňujícím divadelním sondám.
Dvojice herců Ale
xej Kuličkov a Sergej Ševčenko přišli po dvouletém sběru a kompilaci informací s novou „zábavnou“ a především neapelativní formou dokumentárního dramatu. Jejich inscenace 9 měsíců/40 týdnů s nadhledem vypráví o mateřství. Role prvorodičky, ženy porody protřelé, VIP těhotné a v neposlední řadě i ženy jdoucí na potrat se v projektu zhostilo devět mužů. Herci se nejen dokonale sžili se svými tazatelkami, budoucími matkami, do svého výkonu také promítli mužský element, mužský údiv a pokoru nad zázrakem zrození. Poprvé jsme se také v Teatru. doc dočkali výraznější scénografie. Několikastupňová elevace tvořená posuvnými díly představovala porodnici. Herci ze zásuvek vytahovali rekvizity, potřebné pro daný výstup, či vysunutím zásuvky markýrovali porod. A jelikož výpovědi jsou občas příliš naturalistické, výprava (zejména červené rekvizity) směřuje ke stylizaci.
Muži vyprávějí o budoucích matkách… FOTO ARCHIV SOUBORU
Inscenace se nesnaží dávat odpovědi, ani se neuchyluje k propagandě porodnosti, jež prostřednictvím mediálních hesel ovládla Rusko. Naopak stále balancuje na hraně pro a proti. Balancuje také mezi žánry, drama jednotlivce střídá grotesku, která se v mžiku přelévá do estrádního pěveckého čísla. Žánrová i obsahová pestrost činí z inscenace 9 měsíců/40 týdnů neobvykle silný a přesto úsměvný zážitek. Ještě dlouho po skončení mi běžel hlavou song Já lezu, lezu, lezu mami sám… a zároveň bodala myšlenka, že na tom mateřství možná opravdu něco je!
Komentáře k článku: Do Moskvy, do Moskvy…! (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
