Brněnská moralita o včelách
HaDivadlo hostovalo minulý týden – 12. a 13. února – v pražské Arše s Indiánem i Světem v ohrožení, inscenacemi Jiřího Havelky.
Jak to vypadá v úlu? FOTO ARCHIV DIVADLA
Po roce tak bylo možné v Praze znovu spatřit Havelkova Indiána v ohrožení. Je to svěží inscenace, kterou obohacuje zdivadelněná přednáška a invenční ilustrace Einsteinova principu relativity. V pražské premiéře byla uvedena také inscenace Svět v ohrožení. Po jejím zhlédnutí bylo jasné, že názvem odkazuje nikoli náhodně na předešlého Indiána. Autoři v čele s Havelkou se rozhodli zopakovat vyzkoušenou praxi zdivadelnění svébytných komunikačních struktur.
Ne, že by si české divadlo přisvojovalo strukturu přednášky coby součásti inscenačního principu ojediněle – můžeme vzpomenout například na Cimrmany. Ale spojení tématu z Indiána v ohrožení, což byla teorie relativity, a přednášky na divadle přinášelo místy příjemný zcizovací efekt a přednášející se tak odvažoval k častější komunikaci s publikem. Až se mi na mysl vkrádala otázka, co by se odehrávalo, kdyby v hledišti seděl fyzik… Později se k přednášce připojila nápaditá divadelní ilustrace principu relativity jednoduchým – aditivním přirazením/přilepením, což je v divadelní tradici HaDivadla, jež se vždy snaží o propojené interpretační struktury, poměrně neobvyklé.
Sympózium o včelách… FOTO ARCHIV DIVADLA
Vymizení včel by nám způsobilo těžké ekonomické ztráty, ne-li větší katastrofu – takové je poselství inscenace Svět v ohrožení. Zbytek je ironie, nadsázka, parodie a satira doprovázené různě spektakulárními výjevy a obrazy.
Svět v ohrožení se dělí na dvě jednoduše k sobě „přilepené“, v podstatě disparátní části: čtení z Maeterlinckova Života včel a mezinárodní symposium o hrozbě vyhynutí včel. Hlasitě předčítající, nikoli již přednášející, Cyril Drozda představuje v první „maeterlinckovské“ části hloubavého, vzdělaného včelaře. Z levé stravy proscénia, kde má stolek a čte, občas přechází na pravou stranu, kde je nasvícený úl, z něhož – jak bohužel tušíme – včely bohudík nevylétnou. Jako čtenář je nasvícen letmo. Na stole je dominatní lampa a otevřená kniha. Herci jsou schováni za nataženým černým tylem a představují včelstvo v úlu. Rozehrávají rok z života tohoto společenství. Svázani mimetickým, byť vysoce spektakulárním projevem utvářejí jakousi knižní ilustraci čteného textu. Je až s podivem, jak jednoduše a vtipně dokázal Havelka zdivadelnit komplikovaný, vysoce filosofující Maeterlinckův esej. Přesto přílišná délka monotónně přednášeného projevu promrhala prvotní divácký zájem a údiv a způsobovala postupnou únavu z – již – očekávatelného. Je pravda, že do hraných ilustrací režisér postupně přidával i – řekněme – filmové efekty různých proměn svícení, zapojoval projekce a využíval hudebních podkresů. Nic z toho se však nedokázalo vyrovnat působivosti samotného textu. Ač Cyril Drozda pracoval s hlasem precizně a dokázal podat svůj part v mírné nadsázce, monotónnost textu nepřekonal.
Celá druhá část představení se nesla ve stylu výrazné parodie mezinárodního summitu. Jednotlivé narážky, napr. na klausovský postoj vůči EU, věčné a již neurotické téma holokaustu a komunikační neduhy summitu vůbec, však byly příliš prvoplánové, nenápadité a v zásadě – promiňte mi to – trapné. Jednotlivé výstupy, dialogy či monology, byly textově i herecky chudé až dětinské, což ve srovnání s první částí působilo sice jako možný záměr, spíše to však vyvolávako rozpaky a zklamání. Inscenace zkrátka postrádala silnější a vtipnější či přakvapivější dramatický základ, což byla jedna z deviz předchozího Indiána.
Havelkovy postupy, jak se ukazuje nejen v těchto dvou inscenacích HaDivadla, mají základ v metodě koláží. Havelka rád pracuje i s primárně nedivadelními texty a formami. Jednak si přivlastňuje různé diskursivní žánry (přednášku, summit) a využívá filmové postupy – za všechny uvedu dva po sobě jdoucí „světelné záběry“: 1. celek – vnitřek úlu, 2. detail – záběr na úl z vnějšku – a pak také velmi rád pracuje s intertextuálními odkazy. Když na závěr konference přijde rozcuchaná postava vysvětlit, že po vyhynutí včel zbydou lidstvu pouhé čtyři roky života, spatřují v ní poučení diváci postavu Einsteina z Indiána v ohrožení. Postavy na konferenci gesty několikrát odkážou na včely z první části. Osobně bych ale byl vděčnější za takové insceanční postupy a odkazy, které diváka odmění neočekávaným poznáním. To se však ve Světu v ohrožení nestalo.
Hodnocení: @@ 1/2
HaDivadlo Brno – Jiří Havelka a HaDi: Svět v ohrožení. Režie Jiří Havelka, dramaturgie Jan Havlice, výprava Andrea Králová. Premiéra 14. února 2012. (Psáno z pražské reprízy 12. února 2013.)
Komentáře k článku: Brněnská moralita o včelách
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
stanot
Příspěvek byl
pro nekorektní obsah vymazán.
Editor
19.04.2016 (20.15), , Trvalý odkaz komentáře,
stanot kladnýj
Príspevok
bol pravdivý, poukazujúci na zosmiešňovanie hercov, režiséra a ďalších spolutvorcov tejto hry samozvaným odborníkom na divadlo Tomášom Kladným.
20.11.2016 (17.08), , Trvalý odkaz komentáře,