Mudrování nad divadlem (No. 4)
V dobách mého působení ve Studiu Marta se na JAMU zjevila touha vybudovat adekvátní stánek pro výuku operního a muzikálového herectví. Po dvaceti letech se neuvěřitelné stalo skutkem. V samém centru města vyrostlo výtečné Divadlo na Orlí, Hudebně dramatická laboratoř JAMU.
Divadlo na Orlí. Repro archiv DiFa JAMU
Začátkem prosince loňského roku jsem měl možnost se obdivovat všem jeho tvůrcům. Byl jsem nadšen! Divácké prostory se mně sice zdály být poněkud stísněnější, ale za to hrací sál, ten je rozhodně špičkou mezi výukovými divadelními prostory Evropy. Variabilní divácká elevace, obslužné lávky kolem dokola hrací i divácké plochy, zvedací jevištní stoly, vybavení osvětlovacím a zvukovým zařízením, prostě paráda!
Brněnská vysoká umělecká škola má nyní moderně vybavené činoherní Studio Marta na Bayerově ulici, super operní a muzikálovou scénu Na (ulici) Orlí, k tomu výstavnou studentskou kolej s výukovými sály, archivem, knihovnou, sídla dvou fakult s učebnami, rektorát! Školský ráj to na pohled!
Studenti Ateliéru muzikálového herectví mě uváděli v úžas (Taneční maraton na STEEL PIER). FOTO archiv DiFa JAMU
Milého překvapení se mi dostalo i při premiéře představení muzikálu Taneční maraton na STEEL PIER autorů Johna Kandera, Freda Ebba, Scotta Ellise, Suzan Stroman a Davida Thomsona uváděného ve speciální úpravě společnosti Samuel French, Inc.
Inscenátoři v programu uvádějí: Dílo zpracovává fenomén amerického snu, a celé také mezi snem a realitou varíruje. Muzikál je zasazen na zábavní molo STEEL PIER u Atlantic City ve státě New Jersey. Píše se rok 1933, který současně pro americkou společnost znamená nejhlubší ekonomický propad po krachu na newyorské burze 1929. Ocitáme se v prostředí, které současně zosobňuje show business a reálný život. Účastníci tanečního maratonu tancují dnem i nocí pouze s patnáctiminutovými pauzami na odpočinek nebo na jídlo. Původně skvělý nápad vydělat si tancováním se postupem času stává fyzicky i psychicky vyčerpávajícím kláním. Z muzikálu s příjemnou taneční hudbou se stává hudebně taneční drama…
Děj muzikálu je prostý. Houfy mladých tanečníků se snaží uchytit v soutěžním maratonu a zajistit si tak skromnou obživu i naději na hvězdnou budoucnost. Mike Hamilton tyto maratony organizuje a zaměstnává v nich svou manželku Ritu, jako hlavní star soutěže. Jejich manželství však prochází krizí. Do Rity se zamiluje pohledný mladý muž, účastník soutěže Bill Kelly. Rita opouští manžela i svět tanečních maratonů a odchází ze scény, muzikál je u konce.
Výkřik k smrti unaveného, pomateného tanečníka Buddyho: Chci práci! mně zní v uších i teď. FOTO archiv DiFa JAMU
Studenti Ateliéru muzikálového herectví, především jeho čtvrtého ročníku doc. Jany Janěkové, mě uváděli v úžas. Pod režijním vedením a v choreografii pedagoga Goldsmiths University of London Roberta Gordona předváděli premiérovému publiku skvostnou podívanou. Výtečně zpívané pěvecké party spojené s pohybovou bravurou, nasazením, elánem a radostí ze hry strhávalo publikům k nadšenému aplaudování.
Kterýkoliv divadelní ředitel zaplesá, uvidí-li ročníkovou sestavu aktérů Tanečního maratonu: urostlého Petera Pechu (Mick Hamilton), sympatického Ondřeje Studénku (Bill Kelly), pohybového ekvilibristu Jana Brožka (Buddy Becker), ležérního seladona Adama Reznera (Mistr Walker), zářící, výbušnou dívenku Barboru Remišovou (Betty Beckerová), výrazné pěvkyně Kateřinu Sedlákovou (Dora Fosterová), Vendulu Příhodovou (Shelby Stevensová) či představitelku hlavní role Rity Racinové – Lucii Jagerčíkovou.
Kterýkoliv divadelní ředitel zaplesá, uvidí-li ročníkovou sestavu aktérů Tanečního maratonu. FOTO archiv DiFa JAMU
Obávám se, že dnešní ekonomická nepohoda nedokáže docenit vysokou úroveň brněnské umělecké školy a dovolí rozmělnit těžce vypiplané talenty soubojem s viditelnou rukou trhu. Výkřik k smrti unaveného, pomateného tanečníka Buddyho: Chci práci! mně zní v uších i teď, kdy píši tyto řádky. Být mladší a mít své, finančně dobře zajištěné divadlo, koupil bych všechny, co v muzikálu účinkovali, do svého souboru! Žel, jsem již za zenitem…
Vztah brněnské radnice k muzikálové tvorbě a dvě skvěle vedené, moderní technikou vybavené scény Městského divadla Brno dávají naději těm nejlepším absolventům na zúročení vynaložené námahy i finančních prostředků jejich rodin. Musí jen doufat, že se v souborech pana Moši urodí hodně kapustičky a bude přitom málo slimáčků…
Brno, 31. 1. 2013
Komentáře k článku: Mudrování nad divadlem (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
