Divadelní noviny > Rozhovor

Albin Warette: Nejdůležitější je přítomnost

Pouze jednou! Pouze v Evropě! Pouze v Praze! Pouze v Paláci Akropolis! Hosté ze čtyř zemí Evropy se setkají, společně na základě improvizací vytvoří a tuto neděli 7. dubna nabídnou divákům neopakovatelné celovečerní představení Cirkopolis Vol. 1 / Le moment présent.

Režie a celé přípravy se zhostil renomovaný francouzský tvůrce Albin Warette, který svým osobitým přístupem k cirkusovému umění ovlivňuje v současné době vývoj nového cirkusu v Evropě. Sekundovat mu bude „geniální novocirkusové dítě z Finska“ Niklas Blomberg a Quim Giron z Katalánska. Součást týmu tvoří i čtyři umělci z České republiky.

Albin Warette: Divadlo a cirkus jsou propojené světy

Jak jste se vlastně dostal k novému cirkusu?

Začínal jsem jako amatérský herec. Bylo to v době mých studií na univerzitě před asi dvaceti lety, přičemž můj obor nebyl ani zdaleka divadelní. Studoval jsem totiž matematiku a sociologii. Divadlo bylo spíše mou velkou zálibou, kterou jsem trávil volný čas. Nakonec jsem s divadlem trávil tolik svého času, že se ze záliby stalo povolání.

Co vás na divadle tak přitahovalo?

Zajímal jsem se hlavně o pouliční divadlo, které jsem vnímal – a stále vnímám – jako svobodnou tvůrčí platformu. Pouliční divadlo má úplně jiná pravidla než profesionální scény, dává tak prostor k hledání a experimentování. Nestudoval jsem žádnou divadelní školu, což mi samozřejmě nastavovalo řadu překážek, které jsem musel překonávat. Proto jsem se časem rozhodl nějaké kurzy absolvovat. Účastnil jsem se různých workshopů, jako byly dílny improvizovaného divadla, masek, klaunerie, učil jsem se herecké metody Stanislavského; speciálně kvůli tomu jsem jel dokonce i na jednu hereckou dílnu do Ruska.

Jak je možné, že muž, který začal studovat matematiku, „skončil“ u nového cirkusu?

Čísla se mi najednou začala jevit jako fádní ve srovnání s tím, co nabízí lidský život… Od amatérského a pouličního divadla jsem se postupně dostal až na cirkusovou školu Lido, kde jsem začal divadlo dokonce vyučovat. Krok za krokem jsem tak měl možnost zjistit, že divadlo a cirkus jsou dva propojené světy, ve kterých chci žít.

Co vás na novém cirkusu fascinuje nejvíc?

V podstatě úplně všechno, co v něm můžeme najít. A to hlavně proto, že dnes se cirkus nebojí potýkat se všemi svými příbuznými, tím mám na mysli především divadlo, tanec a výtvarné umění. Díky tomu, že nový cirkus není plně institucionalizovaný a kodifikovaný, je stále ještě svobodným uměním. Repertoár nového cirkusu se utváří tady a teď. Tradiční cirkus nám už určitý repertoár předal a je teď na nás, jak budeme my utvářet ten současný.

Jaký je váš přístup k novému cirkusu?

Možná tím, že jsem si zkusil i činoherní divadlo, je nový cirkus jedním z mých nejsilnějších a nejvíce návykových způsobů života. V činohře jsem zakusil nejvíce frustrující životní momenty, kdy jsem nebyl schopen vnímat přítomnost a ztrácel jsem se ve snaze něco či někoho napodobovat, namísto abych žil. Nový cirkus mne od těchto situací osvobodil. Pro mě je nejdůležitější intenzivně prožívat okamžiky přítomnosti a právě v nich tráví cirkusový artista celou svou uměleckou kariéru. Pokud by si  v daném okamžiku svého uměleckého výkonu nebyl naprosto vědom sebe a svého těla, mohl by ohrozit svůj život. Díky novému cirkusu jsem tak našel svůj vnitřní hlas, který mi napovídá, jak zůstat v každém momentu života vědomě přítomen. Takzvané „tady a teď“ se tak stává skutečností a já si to právě s novým cirkusem vždy intenzivně připomínám.

Nový cirkus je tedy pro vás prožívání stavu „tady a teď“?

Je to jednoduchá formule, která by měla být hybným motorem každého živého představení, ať nového cirkusu nebo divadla či koncertu. Jedině tak můžeme diváky vytrhnout z jejich rutinního každodenního života.

Vyučujete na jedné z nejprestižnějších evropských cirkusových škol, a formujete tak budoucí generaci cirkusových artistů. Jste schopen říct, jakou cestou se bude nový cirkus ubírat?

Jsem si jistý, že ta cesta nebude jen jedna. Už dnes vidíme, kolik debat se rozvíjí kolem všech těch cirkusových nálepek – současný, dnešní, zítřejší, včerejší! Hovoříme o poezii v manéži, poezii v dramatu, estetice i symbolech, ale nový cirkus je tak mladý, že je ještě příliš brzy na to, abychom ho nějak předčasně rámcovali. Každý umělec má právo rozhodnout se podle daných okolností a podnětů, kterou cirkusovou cestou se vydá. Tyto cesty se nemusí vždy shodovat nebo překrývat.

Který ze svých novocirkusových projektů považujete za nejdůležitější?

Své učení na Lido. Doprovázet mladé artisty na cestě za jejich uměleckými cíly je radost. Doprovázím je na cestě, během níž oscilují mezi pochybami a vášní. Navíc se během své pedagogické praxe získávám spoustu nových poznatků stran cirkusové techniky, která vždy přitahovala mou pozornost.

A co vaše umělecká praxe?

Za velký úspěch považuju existenci a fungování svého souboru Prêt à Porter, ve kterém se nám povedlo unikátním způsobem spojit mluvený jazyk s cirkusovými disciplínami.

Je někdo, s kým byste chtěl ze světa nového cirkusu spolupracovat?

Obdivuju soubor Peeping Tom. Kdyby mi někdy nabídli tvůrčí spolupráci, neváhal bych ani vteřinu. A to pro jejich tělesnost, rytmus, zajímavoé choreografie a schopnost  obsáhnout v žánru nového cirkusu vnitřní podstatu divadelnosti jako takové. Jejich inscenace mají blízko k zobrazování snových světů.

V Praze budete pracovat na scénickém projektu se sedmi artisty, kteří spolu na jevišti nikdy nevystupovali. Navíc nemáte mnoho času na přípravu. Jakým způsobem bude vznikat finální podoba představení?

Především budu muset zjistit, jaké jsou technické schopnosti a dovednosti aktérů a jak se spolu na jevišti cítí. A taky jak se cítí na jevišti jako individuality. Nebudeme mít čas na analýzu a experimenty, a tak se budeme soustředit na přítomný okamžik, na stav, ve kterém se artisté jako umělci i lidé nacházejí. Budeme pracovat na drobnějších tanečních a cirkusových choreografiích, které pomůžou k vzájemnému seznámení a tvůrčímu propojení Ústřední metodou bude cesta od individuality, tedy od samotného ega, ke kolektivu. Budu se snažit, aby ego každého bylo využito ve prospěch skupiny. Nepracuju proto na propojení čísel, ale spíše se vždy soustředím na energii, která vzniká v rámci tvorby samotné inscenace. vesměs tak vzniká jisté tvůrčí „bujení“, které pomáhá k mnohem přirozenějšímu výslednému tvaru, než kdyby byl předem připravený a kalkulovaný.

Proč to vlastně podnikáte?

Cílem je vytvořit kolektiv na základě společného sdílení a důvěry, a to ve prospěch inscenace. Pro všechny přítomné to může být cenná zkušenost. Nápomocné nám budou samozřejmě i metody, které jsem vyvinul v rámci cirkusových improvizací. V neposlední řadě nám dost nahrává i samotné téma inscenace: Přítomnost.

Proč jste pro první díl Cirkopolis zvolil vámi zmíněné téma Le Moment Présent, tedy Přítomnost?

Cirkopolis pochází od vás, Le moment présent značí to, že sami za sebe budeme hájit náš mladý a čerstvý kolektiv, který je myšlenkově otevřený a připravený na všechno. Le moment présent také znamená, že představení se bude odehrávat bez příkras a líčidel. Bude se tedy před diváky prezentovat jako živý, přítomný a reálný organismus, který je připraven na sebe vzít všechna rizika. Tato rizika jsou jak technického rázu stran cirkusové techniky, ale jsou to také rizika lidská a morální, protože artisté se budou divákům představovat přímo a bez přetvářky. Pro diváka pak bude nejvíce vzrušujícím zážitkem onen přítomný okamžik, ve kterém se aktéři budou pohybovat na hranici mezi dokonalostí a chybou.  Diváci budou mít možnost zažit výjimečné přítomné momenty, nikoli momenty přehrávané či reprodukované, jak tomu bývá v divadle. Právě tyto momenty jsou naší hybnou silou, která nás posiluje i oslabuje a která nám pomáhá přemáhat strach i zranitelnost. V této inscenaci se navíc toto riziko pojí ještě s dalším rizikem – uvádíme nový cirkus v divadle, tedy s lidmi a pro lidi, kteří vesměs nehovoří stejným jazykem jako cirkusoví umělci, a navíc vše přiravujeme ve velmi krátkém čase. Zbývá nám tedy jediné: Postavit se této výzvě zpříma a s úsměvem. A to jako herci živého divadla či akrobaté cirkusu umíme přeci nejlíp.

Jak jsou vaše další plány?

Nejdřív mě čeká režie pouliční cirkusové přehlídky v Toulouse, což je setkání cirkusových profesionálů i amatérů. Zároveň připravuju projekty dvou různých novocirkusových souborů Barnabarn a Cie Otradnoye. A taky nezapomínám sám na sebe a hraju v jedné velmi „spontánní“ inscenaci souboru Des sourires et de hommes.

S Albinem Warettem rozmlouvaly Šárka Maršíková a Veronika Štefanová, CIRQUEON – Centrum pro nový cirkus

• Autor: Veronika Štefanová
• Publikováno: 2. dubna 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Albin Warette: Nejdůležitější je přítomnost

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ