Nad Tatrou se blýská
Městské divadlo Zlín uvedlo ve světové premiéře inscenaci hry Palubní deník Hanzelky a Zikmunda mapující život a výpravy známé cestovatelské dvojice. Jejich osudy zpracoval do rozsáhlé epické až mytologizující kroniky dramaturg divadla Vladimír Fekar, který příběhy koncipuje jako konfrontaci dvou generací týchž aktérů. Mladý Hanzelka (P. Vacek) a Zikmund (Z. Lambor) se prohání v exkluzivním modelu Tatry T 87 po celém světě a s úžasem zírají na divy světa v Egyptě či šokováni potkávají početnou českou komunitu v Argentině i všudypřítomný zjev Eduarda Ingriše (M. Příkazský). Jejich vyzrálejší, depresivnější a mnohdy zapšklejší alter ega starého Hanzelky (R. Šopík) a Zikmunda (L. Randár) se potácí v lehké euforii ustupujícího stalinismu a bezčasí přicházející normalizace. Přítomné se tak konfrontuje s minulým a děj se odehrává v několika vzájemně se vrstvících rovinách.
Pavel Vacek jako Hanzelka mladší a Zdeněk Lambor jako Zikmund mladší FOTO ZDENĚK NĚMEC
Základním problémem inscenace Petra Štindla je touha inscenátorů obsáhnout příběh obou velikánů v jeho celku a zároveň podtrhovat historicky zlomové milníky českých dějin. Rozsáhlý materiál obsahující nespočet napínavých historek z cest i hořkých postřehů k domácí politické situaci tak vytváří kolos, jehož strukturu narušuje vypravěčská těkavost a potřeba všechno okomentovat. Některé vybrané použité dobové záznamy v inscenaci působí křečovitě (např. nahrávka projevu Jiřiny Švorcové ke grémiu Anticharty) a o době vypovídají spíš v obvyklých intencích. Naopak poetické obrazy, které v podstatě od politika odhlíží (herecká akce Vacka s Lamborem hraná přes projekci původního Ingrišova filmu) jsou koherentním jádrem celé inscenace. Právě linie, která Palubní deník tematicky tmelí, je opětovné setkávání s Ingrišem, jenž se jako duch zjevuje v dopisech, snových promluvách a doprovází oba cestovatele jejich poutí. Pozoruhodné je chvilkové zjevení Ludvíka Vaculíka (R. Blumaier), při němž proběhne bryskní dialog. Vaculík se ukrývá před realitou a s jistou dávkou rezignace a ironie položí otázku: Jak se máte ogaři, načež mu poněkud znechucený Hanzelka odpovídá: Nemůžu si stěžovat. Nemám komu.
Inscenace by snesla redukci některých scén a zejména úpravu přílišně edukativních pasáží. Na druhou stranu oba pánové na závěr inscenace přemýšlí, zda má vůbec smysl jejich příběhy jakkoliv transformovat do vyprávění, a zda to nebude třeba nudné. Tato ironická tečka odpovídá potřebě tvůrců obrovský materiál vyčerpat. Některé lyrické výjevy o obou smělých dobrodruzích vypovídají více než fakty třeskutě napěchované obrazy.
Městské divadlo Zlín – Vladimír Fekar: Palubní deník Hanzelky a Zikmunda. Námět Jitka Taussiková, scénář Vladimír Fekar, režie a úprava scénáře Petr Štindl, dramaturgie Vladimír Fekar, scéna Petr B. Novák, kostýmy Zuzana Přidalová, hudba Petr Hromádka, projekce Zdeněk Eliáš. Premiéra 2. března 2013.
Komentáře k článku: Nad Tatrou se blýská
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
