Varyš píše ze zálohy (No. 2)
Každý den ráno sejdu do své kanceláře, kde s ideologickým tajemníkem svého sekretariátu zahajuji den krátkou rozpravou o tom, jak Rožděstvěnskij diriguje skladbu Otmara Máchy variace na smrt Jana Rychlíka. A hned poté se vrhám na ostouzení poctivé práce českých divadelníků. A přesně tohoto rázu jsou mé zápisky ze zálohy.
Běda, dávno již tomu, co jsem poprvé zde vyhlásil své zápisky ze zálohy – materiálu je dost a tak než se pustím do nového kola, jako jakési vydechnutí a předehru, dopustím se několika zásadních vyhlášení o povaze a smyslu kritiky, zejména divadelní, zejména té vlastní. Motivován televizními a jinými vystoupeními svých nepřátel, ale především podnětnou a všezábavnou diskusí pod mou recenzí Mor na ty vaše židy! .
Poznatek první: V jakékoli debatě o kritice, zejména té, kde se nějakému kritikovi nadává, se dříve či později objeví výraz „Šalda“. Jako variace na Godwinovo pravidlo, že „Pravděpodobnost, že se v online diskusi objeví porovnání s Hitlerem či nacisty, se s růstem délky diskuse blíží jedné.“ Vtip je v tom, že Šalda se v takové diskusi objeví vždy v té samé funkci – jako neoddiskutovatelná modla, autorita, jíž se každý koří a každý si jí váží, aniž by to bylo třeba jakkoli dál dokladovat. Ostatně vsadím se, že valná část těch, co se Šaldou ohánějí, od něj jaktěživa nic nečetla. Že by leckteří nebyli schopni definovat Šaldovu metodu psaní. Že by možná nevyjmenovali názvy jeho zásadních statí. Tudíž se nelze ani divit tomu, že nevědí, že Šalda je touto mramorovou morální autoritou teprve dnes, v jeho současnosti tomu tak nebylo ani náhodou. Byl velmi kontroverzní, nenáviděný a koneckonců i mstivý, malicherný a na co se zapomíná – hodně osobní.
Šalda se kupodivu hodí i pro druhou připomínku: jak všichni vědí, že to byl velký nezpochybnitelný kritik, tak také vědí, že byl špatný spisovatel – a tu se dají jako smeč na tvrzení „vy kritici stejně nic neumíte“, „kritik by chtěl dělat divadlo, ale neumí to“ atp. Vždycky někdo vítězoslavně zvolá: „Hele, ten Šalda, kterýho se taky dovoláváte a prej byste chtěli, abychom byli jako on (to byste si, milánkové, teda dali!), sám psal romány, hry a básničky, který jsou teda hodně blbý!“ (Zřejmě jako podprahové sdělení, že dobrý kritik by vlastně měl být neúspěšný umělec). Ovšem i to je jen předsudek. Jako je málo těch, co znají Šaldovu kritickou a esejistickou tvorbu, je ještě méně těch, co četli jeho beletrii.
S citováním autorit je jedna potíž – působí jako automatismus. Na nedávném kongresu ODS čerstvý místopředseda Pavel Blažek řekl: „dlouho na těchto kongresech stačilo prohlásit: ‚je třeba vrátit se ke kořenům, ať žije Václav Klaus‘ a následoval obrovský potlesk“. Samozřejmě, odkázat se na Václava Klause patrně mezi čtenáři Divadelních novin tentýž aplaus nevyvolá, ale proto mají jednotlivé skupiny vlastní autority. Když pak přímo uvedeme konkrétní citát, zase jde často o větu, kterou bychom se jinak nezabývali, kdyby jí neřekl ONEN VELIKÁN. A i když je dobrá, nesmíme zapomínat, že je to jenom bonmot. Nic víc, nic míň. K jakémukoli názoru můžeme najít dva až tři citáty nějaké respektovatelné autority, které se nám hodí do krámu.
Já jsem třeba teď narazil na výrok „Kritika musí být zaujatá, vášnivá a politická!“ Podepsán? Charles Baudelaire. Takový Baudelaire je pro mne přirozeně mnohem větší autorita než kdejaký Šalda, možná jedna z největších autorit vůbec. Navíc mi ten výrok velmi sedí. Takže bych se na něj mohl odvolat kdykoli, až mi někdo předhodí něco o předsudcích, zaujatosti, provokacích, subjektivitě, přílišné vervě nebo co já vím, mládí. Vím, že to není argument. Ale potěší to.
Jak známo, titulky lžou. Ke kritice jsme se nedostali, jen k několika aspektům debat o ní. Třeba příště pokročíme dále. Zůstaňte s námi, jak říká pan vicepremiér.
Komentáře k článku: Varyš píše ze zálohy (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
