Divadelní noviny > Názory – Glosy
Staří zahráli
Říkala to kupříkladu Virginia Woolfová: co bych to byla za autorku, kdybych poslouchala názory někoho jiného, jak psát! … Inu, je to dost ramenatý výrok, musím říct. Jenomže – a v tom je ten háček – tahle ramena jsou tak trochu tažená dolů hromadou kamení… Abych se vyjádřil zcela jasně: uvedenému výroku, domnívám se, je třeba rozumět i jinak, než jak rozumíme mu při tom prvním letmém pohledu. A když to uděláme, rázem ocitáme se v úplně opačném vesmíru: kdepak sebevědomý ráj, naopak, tohle je dost smutné zázemí. Autor prožívá v něm muka a nepotřebuje nikoho dalšího, kdo zatápěl by mu pod kotlem, protože sám sebe ochotně uškvaří za živa… Věřím tomu: autorem staneš se ve chvíli, kdy k sobě začneš být upřímný; sine qua non tvorby, troufám si tvrdit, čili: každý spisovatel nejlépe ví, kde své dílko ošidil, nad kterou větou podrážděně mávl rukou a nechal ji projít bez stylu, co nepromyslel.
Proč o tom mluvím… V předposledním čísle Divadelních novin se na straně 6 vedla polemika o inscenaci Edge, kterou nedávno uvedla v premiéře pražská Nová scéna. Dva rozdílné názory tam otiskli Vladimír Hulec a Nina Vangeli; on za čtyři hvězdy, ona za jednu… Autentické divadlo, tvrdí Hulec. Alibistické divadlo, tvrdí Vangeli.
Musím se přiznat, že jsem nevěřil svým očím. Ta inscenace byla dle mého zcela k ničemu. Jenom ve stručnosti: údajně se zabývala tématem života po padesátce (stářím). Jak jsem tak na inscenaci hleděl, říkal jsem si: sakra, tohle je stáří podle hesla na wikipedii! Vezmi jeden symbol stáří (na úrovni takového zjednodušení snad už ani nejde o symptomy, podle mě) a dej jeden příklad… To až po představení jsem se dověděl, že autory textů o stáří jsou sami staří lidé, sami ti, kdo hrají, lidi od kumštu převážně, a z mnoha koutů země, již nazvat by bylo lze Višegrádský grand bio ilusion, kde zbytečně topí se peníze! … Ale teprve teď to začíná být zajímavé. Podle Vladimíra Hulce šlo o autentické divadlo. Proč? Protože ty texty o stáří napsali staří lidé. A starý člověk je přece expertem na stáří… Nebo ne? No podle mě tedy ani omylem! Věřím, že mnozí staří nemají o stáří ani tušení. Věřím, že starým lidem je třeba stáří vysvětlit! A klidně může jim ho vysvětlit i dvacetiletý… Protože pokud mělo by se to s onou autenticitou tak, jak vnímá ji Vladimír Hulec, tedy pokud by expertkami na tři sestry byly tři sestry, tak proč by se s tím potom sakra psal sám (jeden) Čechov?! Jinými slovy: stáří si taky hledá stáří na wikipedii. A zvlášť lidi od kumštu! Copak to mladé autorce-režisérce Petře Tejnorové nedošlo, že na ni ti starci chystají blamáž? Že když řekne jim, povězte mi něco o stáří, že si ti kumštýři něco v dobré víře vymyslí?! V dobré víře, to je třeba zdůraznit… Prostě se na stará kolena chtěli přijet podívat do Prahy na workshop.
A teď zase honem zpátky k té polemice Hulec – Vangeli. Tyhle dva pohledy na jednu věc jsou určitě přínosné. Podněcuje to k debatě, je v tom aspoň náznak vášně. Široká divadelní veřejnost z takových protichůdností může jenom profitovat… Ale zase to má háček. Pro všechny je taková názorová šíře přínosem. Až na jednu osobu…
Najdete stovky a tisíce autorů, kteří budou tvrdit: Díky bohu, že na to moje dílo byly tak rozporné reakce! Kdyby mě všichni chválili, bylo by mi to podezřelé! … Když slyším podobné věty, přepadají mě obavy. Mám strach, aby se tvůrce, tvrdící něco takového, dobře vyvinul. Ani nedutám a doufám, že tvůrce takovým větám nepodlehne a že je sám nezačne vyslovovat. Ani nedutám… Neb tohle je skutečný „wild life“ pro Davida Attenborougha, experta na žáby, tučňáky a na ptáky!
Ptáčata, rozmazlovaná chlácholivým názorem, totiž mohou brzy dolétat… Přejme si vzájemně sílu dělat si peklo, milý čtenáři!
Komentáře k článku: Staří zahráli
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
