Zlatá sedmnáctá Flora (No. 2)
Nedělní dopoledne navazovalo na tradici divadelních představení pro děti a rodiče. Domácí Divadlo na cucky připravilo interaktivní projekt Koník příběhu aneb Děti, čtete? Cílem je seznámit dětské publikum s knihou – čtení některých pasáží je prokládáno hrou pro děti, která je tematicky zasazena do příběhu. Na Floře byla takto představena kniha Pavla Hrnčíře Plechová Mína. Dvojice průvodců Tomáš Uher a Dominika Šindelková děj i jednání vtipně glosovali a dovedli skupinku dětí (i příběh samotný) do šťastného konce.
Tomáš Uher seznamuje děti s knihou Plechová Mína FOTO LUKÁŠ HORKÝ
Velkému zájmu publika se pak těšila „poobědová“ dvojice představení Divadla T601 Vesmírná pohádka & Divadla koňa a motora Žabáci připravená absolventy KALD DAMU (bez nichž by nebyla Flora Florou). Především „punková“ pohádka o přátelství dvou žabáků Kvaka a Žbluňka byla zběsilou jízdou nápadů, která děti i rodiče nenechala bez zájmu. I přes mírné nelogičnosti děje neztrácelo duo představitelů kontakt s hledištěm, což je u těchto typů produkcí nejdůležitější.
Z důvodů zranění člena souboru Geisslers Hofcomoedianten, kteří se skvěle uvedli předchozí den, byla bohužel zrušena jejich divadelní road-movie Fitzli Putzli. Svůj podíl na rozhodnutí měl možná i vytrvalý déšť (mělo se jednat o venkovní produkci).
Sekci divadelních záznamů Pražského komorního divadla zastupovaly tituly Utrpení knížete Sternenhocha a Proces. Dramatizaci příběhu Josefa K. mohli olomoučtí diváci vidět před pár lety přímo na festivalu. A nutno dodat, že charismatický Martin Finger „umí“ i z plátna!
Charlotta Öfverholm a její tetování – tedy životní jizvy FOTO LUKÁŠ HORKÝ
V podvečer se pak odehrála první repríza YOUWILLDIEANDYOU2 renomované švédské choreografky Charlotty Öfverholm. Pro diváky nestíhající premiéru povinně.
L. S. Věk – narodili se v 80. letech, dostudovali, založili rodiny… FOTO LUKÁŠ HORKÝ
Celý den pak uzavřela skupina L. S. Věk se svou generační výpovědí FUCKING GENERATION aneb zbavme se svých patosů a hymen. Narodili se v 80. letech, dostudovali, založili rodiny, ale je tohle život, který si představovali? Upřímné, ale zároveň komické, hravé, hudební, loutkové, improvizované (úvod, kdy se zjistilo, že v šapitó je příliš světla na užití jediného technického prvku inscenace – UV světla) a svěží. V jednotlivých vzpomínkách na dětství (běžky, hudebka, škola) se najde tak nějak každý divák. Nevím však, jestli se všem zúčastněným podařilo zbavit patosu a nostalgie.
Už ale nefňukejme a pojďme žít. Neprší, obloha se protrhla, začíná nový týden.
Komentáře k článku: Zlatá sedmnáctá Flora (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
