Labyrint hmyzu a ráj divadla
Dnes se s ctěným panem profesorem snažíme poukázat na rozdílnost nejen pohledů na umění a divadelních zážitků, ale i jinakost jednotlivých představení. On navštívil divadlo Archa, kde Husa se svým Hmyzem hostovala, v sobotu, já a nadšený David Zábranský (který se nad nedělní podívanou rozplývá ve své rubrice) o den později. Profesor byl mírně skeptický, zmínil se o manýrách a především o nekonečnosti třetího dějství. Je pravděpodobné, že Mravenci byli ze dne na den zkráceni. Možná však byli jen lépe synchronizováni.
Larva (Anna Duchaňová) v potravinářské fólii zabalená, na trávníku uložená a devíti Tuláky obklopená FOTO PETR OMELKA
Ať je tomu jakkoli, domnívám se, že k dokonalosti inscenaci chybí málo, a pokud bylo (a je) něco nedostačující či zdlouhavé, je třeba odpouštět, protože tak „totální“ divadlo se vidí málokdy. Vladimír Morávek s principálem La Putyky Rostislavem Novákem rozehrál celý sál Archy (věřím, že nejinak je tomu i v Brně na Provázku) – poloobnažené hmyzí ženy se svíjí u tyčí, pánové se po balkoně prohánějí na kolečkových bruslích, všichni visí, padají, skáčí, žijí a umírají. A opět – měla jsem štěstí, protože jsem byla usazena na balkóně, viděla jsem tedy vše z „ptačí perspektivy“. A potvrzuji – rozšířený název Ze života hmyzu! Oh! Jaká podívaná! platí dokonale. Nalezneme však zde mnohem více: přímočaré, až dětsky umanuté sdělení o „stavu současné společnosti“, které ze hry bratří Čapků cestou na jeviště nic podstatného nepoztrácelo. Zkrátka typická Morávkova inscenace. Jen kentauři chyběli.
Je to krásné a přitom dosti otravné hmyzí hemžení, nad hlavou se vám houpou nohy jednoho z akrobatů, sedíte-li v přízemí, obtěžují vás křídly poživační motýli (především skvostné dámy – Ivana Hloužková a Nika Brettschneidetová a elegantní pánové – Martin Donutil a Tomáš Sýkora), či vás zkrvavenou špicí ohrožuje Lumek (Jan Kolařík), Larva (Anna Duchaňová) v potravinářské fólii zabalená a na umělém trávníku uložená protivně a především neustále informuje o svém chystaném zázračném zrození. Stokrát opakované části skladby Pan sen Richarda Krajča a Ivy Frühlingové se už ke konci dosti zajídají. Navíc vás stále atakují všemožné skřeky. Tuláci (ano, „opulentní“ Morávek jich má rovnou devět!) vedeni Janem Zadražilem s igelitkami v rukou rapují. Páreček chrobáků (Ondřej Jiráček a Tomáš Sýkora) si hnětou discokouli, aby ji pak uschovali v nákupním vozíku, po jejím odcizení lamentují nad ztrátou svého „včecička“. Larvička oplácaná a nenažraná (Tomáš David) kvílí, že má hlad. Nejexpresivnější část vypukne po přestávce – industriální inženýři mravenci proměňují veřejný dům, nákupní centrum či snad diskotéku na továrnu, jejíž chod funguje přesně jak švýcarský hodinový strojek. Už však přicházejí žlutí – „náckovští“ mravenci, aby se odpočítávání: raz, dva, tři, čtyři. Rychleji. posunulo na: razdvatřičtyři. Povraždit to! Zástup zubožených mravenců mi v paměti vyvolal říkanku Polámal se mraveneček, ví to celá obora… A opakuji si ji dosud.
Je to jako nepříjemný sen. Nejradši byste je všechny zamáčkli jako obtížný hmyz. Ale není to účel? Podtitul hlásá – Kdo u čerta vás nutí, abyste se ztotožňovali s motýly nebo chrobáky, cvrčky či jepicemi? Jaká ironie.
Čapkové nabízeli dvě eventuality konce. Morávek s dramaturgyní Lucií Němečkovou volí půdorys toho smírnějšího – Tuláci vinšují šťastný dobrý den nám všem.
Hodnocení: 4,5
Divadlo Husa na provázku – Karel a Josef Čapek: Ze života hmyzu! Oh! Jaká podívaná! Úprava a režie Vladimír Morávek, dramaturgie Lucie Němečková, scéna Jan Štěpánek, kostýmy Sylva Zimula Hanáková, hudba Jiří Hájek. Premiéra 12. dubna 2013. (Psáno z pražského hostování v Divadle Archa 20. a 21. dubna 2013.)
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Labyrint hmyzu a ráj divadla
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
