Fringe znamená okraj (No.5)
/čtvrtek 30. 5./
Další den, další divadlo. Tentokrát Divadlo Kampa. Dívky dobrovolnice v tureckých fezech vítají příchozí a uvádějí je do malého sálku. I když je to tady tak trochu zaházeno smetím, neboť následující představení je o bezdomovcích, máme pocit jakési domácké útulnosti.
Právě něžná a křehká poetičnost je, jak se zdá, pro Létající plnovousy charakteristická. Kdoví proč má totiž tenhle divadelní spolek, který založili společně Italka Loredana Acquaviva a Angličan Daniel Pearson, bizarní název The Flying Beards. O své práci říkají: Inspirujeme se nejrůznějšími kulturními tradicemi a lidmi různých národů. Inspiraci čerpáme z každodenního života a pečlivého pozorování světa kolem nás. Z toho se snažíme vytvářet hravá představení, ve kterých klademe důraz na detail situací, gest, pohybů i slov.
- V inscenaci se sejde dvojice bezdomovců Bobo a Bibi, jejichž tváře jsou skryty bizarně bujným vousem. FOTO archiv souboru
Tohle vše si v představení Hospital Sofa (Nemocniční sofa) během hodinky ověříme, ale artefaktu, který je v názvu skupiny, si všimneme okamžitě. V inscenaci se totiž sejde dvojice bezdomovců Bobo a Bibi, jejichž tváře jsou skryty bizarně bujným vousem. Jeden vysoký vyčouhlý, druhý menší a tak trochu ženský. Tajemství vousaté ženy však odhalíme až téměř na konci příběhu. Maskuje se prý proto, že být bezdomovkyní se jí zdá trapné, v mužském provedení je to pro ni přece jen únosnější. Tajemství názvu se rozkryjeme hned při prvním setkání dvojice, kdy Bibi vypráví příběh, jak přišla o kamaráda Josefa. Ten procházel kolem psychiatrické léčebny a viděl, že jeden z pacientů chce vyhodit z okna nemocniční sofa. Varuje ho, aby to nedělal, protože by mohl někoho zabít. Pacient ale nedbá, a tak letící sofa smrtelně zasáhne právě Josefa… Ženský vous a bizarní příběh zemřelého přítele naznačuje základní poetiku příběhu a zároveň prostou poetiku, jež by se dala vyjádřit souslovím nikdy nevíte, co vás čeká. V případě Bibi a Bobo to ovšem dopadne, jako v pohádkách: dobře. A to navzdory tomu, že po prvním oťukávání si vytvoří zvláštní společný rituál – každý den o páté se sejdou, aby společně čekali na Smrt. Ta ale nepřichází a dny se mění v roky. Jejich setkání v nouzi, útěk před samotou se postupně stává přátelstvím, sdílením a nakonec láááskou. A ta, jak víme, překoná i smrt. Pro dvojici bezdomovců něco krásného začíná… něco, co může trvat navždy.
Je patrné, že herci jsou zvyklí pracovat s dětmi. FOTO archiv souboru
Je patrné, že herci jsou zvyklí pracovat s dětmi. Nebojí se pomalosti a jednoduchosti, a právě z ní vyplývá nenápadný půvab tohoto hravého příběhu. Protagonisté připomínají duo něžných klaunů a k pobavení sebe i diváků využívají nejrůznějších prostředků – pantomimu, pohybové i zvukové etudky a jemně vypracované gagy. Celek působí jako lehce melancholická písnička, která diváky chvílemi až ukolébá. Ale nápěvy vesměs pohladí či pobaví. Na konci někteří z diváků dostanou vlastní plnovousy, aby si mohli vyzkoušet pocit, jaké je skrýt svou tvář před světem.
Komentáře k článku: Fringe znamená okraj (No.5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
